kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky.


PŘÍLOHA 2/2012

Co je to nový cirkus?

Nový cirkus je v současné době především velmi diskutovaným uměleckým žánrem.

Jeho neodmyslitelnou součástí je artistika, tedy jakási koordinační dovednost. Po estetické stránce je cirkusu vlastní určitá bizarnost, rituál, emoce, sny… Nový cirkus je i divadlem, neboť dochází ke komunikaci umělce, interpreta (často v jedné osobě) a diváka.

V současné době dochází ve všech uměleckých sférách k přesahům a nový cirkus je toho zářným příkladem. Cirkus sám o sobě je již kombinací několika uměleckých složek. Tradiční cirkus je však kombinací z toho důvodu, že neváhá využít čehokoli, aby ohromil diváka. Nový cirkus hledá v této nabídce a vybírá si.

V reakci na aktuální trendy a proměny v rámci společnosti a její kultury dnes většina uměleckých disciplín přejímá prostředky jiných druhů umění, a tak vznikají interdisciplinární projekty, tzv. cross-over. Inspirace přichází také s novými objevy v oblasti techniky, ať už vizuální a zvukové efekty vytvářené různými přístroji nebo pro cirkus často využívané motorové navijáky dimenzované na člověka v pohybu atd…

Nový cirkus považujeme tedy za druh divadla, který usiluje o totálnost, o vytváření děl harmonicky spojujících všechny druhy umění. Nový cirkus oproti tradičnímu se však snaží v této nekoordinované melanži artistických disciplín, pohybů, obrazů i zvuků najít řád a vytvářet komplexní díla. A proto se zaměřuje na princip, ať už divadelní, pohybový, výtvarný nebo jakýkoli jiný. Inklinuje k jednoduchosti a jednotnosti. Nový cirkus oproti cirkusu tradičnímu pracuje s dramaturgií.

Vzhledem k množství a rozmanitosti výrazových prostředků je spektrum inscenací opravdu široké. Na jedné straně stojí inscenace zaměřené spíše na estetiku pohybu, stylem spíše taneční či výtvarné. Na druhé straně spektra najdeme inscenace s poměrně konkrétním příběhem ztvárněným herecky, ať už pantomimicky nebo s mluveným slovem. První ze zmíněných jsou v podstatě abstraktní kusy, které navozují divákovi náladu, emoce a popichují jeho představivost, díky které na základě své zkušenosti si i v abstraktním obrazu dokáže najít svůj vlastní výklad a tvar něčeho konkrétního.

Takový typ inscenací v České republice není úplně běžný, neboť u nás není žádná cirkusová škola, tudíž naši cirkusoví umělci nemají tak dokonale propracovanou techniku artistiky. Proto využívají spíše divadelních prostředků, a tak u nás vznikají inscenace blížící se opačnému pólu tohoto spektra. Tyto kusy využívají dramatické principy. Inscenace se zakládají na dramatické situaci a příběhu, který je zpravidla velmi jednoduchý. Zajímavé pak je, jakým způsobem je vyprávěn.

Mezi těmito dvěma extrémy je však velké množství mezifází. Nedá se tedy přesně říci, jak nový cirkus vypadá, navíc je tato forma stále živá a v neustálem vývoji, takže kdo ví, jak bude vypadat za pár let. Již dnes rozlišujeme pojmy „nový cirkus“, „současný cirkus“, „dnešní cirkus“ a dokonce „nový tradiční cirkus“, které popisuje Ondřej Cihlář.

Začneme od konce. Nový tradiční cirkus je jakýmsi opisem tradičního cirkusu, avšak v novém hávu. I tradiční cirkusy totiž prochází změnami, ty jsou však víceméně rámcové. Konkrétněji řečeno, tradiční cirkusy také objevily příběh, ale například výtvarná složka se příliš nezměnila a většinou neupustila od blištivých efektních kostýmů. Postavy jsou stále spíše artisty a příběh pouze rámcem pro jednotlivá artistická čísla.

Vraťme se ale k ostatním pojmům. Pojem nový cirkus představuje první fázi změn v osmdesátých letech, kdy se objevily inscenace založené na příběhu a divadelních prostředcích. Později v letech devadesátých vzniká pojem současný cirkus, který se zbavuje příliš konkrétního příběhu a začíná objevovat abstrakci. Dnešní cirkus, zatím poslední vývojová fáze, se dá už jen velmi těžko popsat, protože probíhá právě teď. Dá se však mírně nastínit jeho tendence, tj. hledání absolutního čistého cirkusu, tzv. Pure circus.

Tyto poslední tři pojmy ale u nás zjednodušeně zahrnujeme pod jeden a tím je nový cirkus. V zahraničí se pak setkáme hlavně s jednoduchým označením „cirkus“.

Další texty přílohy

Království vzdušné akrobacie

Cirkus Mlejn

Nový cirkus v Čechách a na Moravě

Fun Fatale

Eliška Brtnická

26. 01. 2012



KOMENTÁŘE ČTENÁŘŮ
VLOŽIT KOMENTÁŘ



Číslo 10 (ročník 21, 15. 5. 2012)

Obsah čísla 10/2012

Zamčený obsah Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Komentář Proč stavět nová divadla?
Jiří Sulženko Sukces měsíce Aischylos: Oresteia
Propadák měsíce Jakub Folvarčný: V pasti těla
Jak já to vidím Michal Dalecký Zamčený obsah
Michal Dalecký Inspirace divadlem Blonďatá bestie vysílá na chalupu Zamčený obsah
Petra Hůlová Kronika 18. dubna—1. května
Reportáž V zoologické zahradě byl každý
Richard Erml Kritický žebříček 10/2012 Kritika V teplákách za šlechtictvím Zamčený obsah
Marcel Sladkowski Jak to bylo s básníky a jejich aférkami? Zamčený obsah
Jan Kerbr Ušetřená opera Zamčený obsah
Josef Herman Na šikmé ploše Zamčený obsah
Ladislav Vrchovský Ostrovní thriller o temných vášních Zamčený obsah
Lucie Bartoš Mluvící krávy v páternosteru Zamčený obsah
Lenka Dombrovská Všichni za jednoho
Jan Kerbr Skutky a cesty České taneční platformy
Nina Vangeli Rozhovor Aleš Procházka: O roli jsme se rvali jako o kost Zamčený obsah
Richard Erml Kontext Ladronka 518
Vladimir 518 Kudy jsme se ubírali Zamčený obsah
Vladimír Karfík Vysněné bestsellery
Literární Noviny Dokument, hodný toho jména Zamčený obsah
Stella Fialová Groteskní humor, »obnažená« absurdita
Jan Kolář Jak je důležité míti Filipa Zamčený obsah
Vladimír Just Zahraničí Vězení, kůň a divočák aneb Třikrát z operního Berlína Zamčený obsah
Josef Herman Racek za polárním kruhem Zamčený obsah
Martin Porubjak Výročí Výročí – červen
Paměti, záznamy, deníky Fagi a divadlo
jsem Fagi Co na sebe vím IV Zamčený obsah
Milan Uhde Poděbradské dny poezie
3MIS3 Zamčený obsah
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň

Obsah čísla 10/2012