Divadelní noviny > Blogy

Clown Bilbo bloguje (No. 67)

Divná zima. Mrazy netuhé, jen štiplavé, leč vichry sílí a na zahradě se prohání čím dál víc předmětů. Někde chybí, u nás přebývají. Snažím se ji vyčistit. Hrabu. Odnáším. Pěchuji. Třídím… Mám radost z vykonané práce, ale další poryv přinese další sousedovo lupení, igelitové tašky, mastné papírky… Špínu.

Nechám to být. Jaro přijde a napučené stromy, keře, tolik nepropustí a navíc dobře vím, jak přemnožená čistota škodí. Vždyť i v divadle, filmu, knize mě zajímá kdejaká životadárná nečistota, podivnost, zákruta, nevyzpytatelnost, nedokonalost, která tu a tam vyčouhne a vše polidští.

Proč? Neboť v chaosu se rodíme, a jak mi potvrdila jedna mystička – Uspořádat chaos v nás je ztráta, zničení v nás stvoření! To vše mně napadá při psaní, tvorbě nového představení. Mám to rád i během hraní, kdy se lámou přesné rohy, připravené úhly. Ze čtverce je kruh, šroubovice, jehlan, trojrozměrná Mengerova houba… A já volně ulétám, zapleveluji ideálně ostříhaný anglický trávníček. Hned přibíhají kritičtí diváci, kolegové –  chtělo by to víc přesnosti, víc modelovat, méně mluvit, víc mluvit, úplně se vytrácí čistota!, váš dokonalý mimus!!!… v… v… v záplavě živočišné špíny, v plevelu!

Mám plevel rád! Je to rostlinka, která sice roste proti vůli pěstitele, ale může i podpořit jeho zdraví, kvalitu. Stanovit hranici mezi pozitivním a negativním vlivem plevelné vegetace? Náročné! Je značně rozpínavá a tím, že není přešlechtěná, se snadněji přizpůsobí čemukoli. Bere nedostatkovou vodu, čímž ubližuje, znehodnocuje pěstěnou plodinu. ALE také ji chrání před sluncem, pobývají v ní její strážci, její květy milují včelky, zvířátka a po zaorání slouží jako humus… A má krásné pojmenování! Například bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá, mochna husí, pcháč oset, ptačinec žabinec, čistec bahenní, laskavec ohnutý… Pestré názvy dotvoří pestrost, tak potřebnou pro přirozený běh přírody, světa. A zkušená, neokoralá komediantská duše má dostatek vůle rozhodnout, který šlahoun nechat vybujet či zaplašit.

Žádné strachy! Srdce se jen se poddá nové inspiraci, provokaci. Neboť, když koukám na spektákly, čtu knihy, které jsou technicky, formálně prvotřídní, všechna kolečka zapadají do protilehlých, nic nedře, neskřípe, ale… Žádné překvapení z laskavce ohnutého natož z ptačince žabince. Takže pryč s roundupy a jinými herbicidy! Sice i je, jako mnoho věcí, moudré lidstvo vymyslelo ku pomoci. Kupříkladu ve vojenství. Aby v lesní džungli odhalilo ukrytého nepřítele a přátelská bomba…Věřte, bez plevele je mnohem smutněji!

A kvílící meluzína dál fučí. Fíííí! Přivane i úvahy vylétlé z regálů knihovny, z reproduktorů… List za listem! Slovo za slovem… Plum! Plum!

Ve veřejném prostoru se prohání smršť lží, sprostoty. Plum! Stoupá po cirkusových gradinách a do podpalubí se vrací jak tajfun. Dospělá, vyrostlá, obtloustlá. Plum! Jak je to možné? Z přežranosti naší civilizace? Z nepoučitelnosti? A hradní duch neskončil ve volebním koši a dál se prohání po hradbách! Plum! Z rozvířeného prachu se vysouká otázka – Zlo? Dobro? Plum! Banalita zla versus banalita dobra? Plum! Rousseau doufal v polidštění lidské bestie prostřednictvím soucitu. Plum! Dostojevský hřímal – bez soucitu se žít nedá! Plum! Čeho je víc? Banality zla?! Plum! Šalamov psal o sovětských lágrech, ve kterých nesložilo velkou zkoušku morálních sil devětadevadesát procent vězňů, a ze zbylého jednoho procenta byla většina věřících… Plum! Být dnes optimistou? Zítra pesimistou? Plum! Kultura není terén pravdy, nýbrž terén disputace o pravdě! Plum! Hlavně, pravdu hledat! Plum! Hudební uskupení Strom Stínu & Bucinatores Orchestra hřímá do noční oblohy – …Lámeme větve v korunách stromů… Lámeme větve pod sebou… Je slyšet praskot kostí… Underground plný umu! Plum! Právě dočtená kniha Potkanka od Güntera Grasse není lichotivá k nám soucitným. Hrůzně vysněná apokalypsa s krysí nadvládou, s krysími lidmi.  Plum! Fííííí!

My umíme pářit dýni s cibulí, myš s kočkou. Dva geny přidáme sem, dva geny tam; manipulujem.  Co je to pro nás příroda! Schopní všeho, vylepšujeme i Boha.

Plum! Otřásám se, potím, ale s vůní hořícího dřeva, která se plazí z našeho komínu, přilétá Sylvin zpěv Houpy houpy hou, své dcery kolébám tiše dozpívám, šťastná, že je v sobě mám… a připomene náramnou oslavu nedožitých devadesáti pětin Jana Vladislava v Libri Prohibiti a přifoukne i další dobrou novinu. S přáteli, grafikem Pavle Černým a ilustrátorkou Martinou Slábovou, jsme připravili novou knihu pro děti – Pod celtou plešatou. Popisuje další putování rodinného cirkusu Chauve/Pleš a tím volně navazuje na úspěšný Cirkus Chauve vydaný v roce 2009 (druhé vydání 2014) v nakladatelství Baobab.

Malá ukázka :

Po WASSER ENTRÉE, které publikum chytlo, znavení uléhají a žabí sbor je provází do říše snů…

Kváá… kváá… kvvváááááá!

Bzzzzz… BzzzzzzZZZZZZZZZZZ!

Bilba probudí tiché komáří bzučení. Číhá, až kam dozní, a plácne. Nic, jen opětné ostré bzzzzzzzzz! Lov, podle sluchu, bezúspěšně pokračuje. Rozsvěcí malou lampu a hledá, ale po dotěrném bzučavci ani památka. Zhasne, ulehne a po malé pauze – BBBZZZzzzzz…

Nažhaví dvě lampy. Konečně zlosyna zahlédne. Udeří, ale on se jen zmáčkne a nezraněn odlétá. Pronásleduje ho a až desátý úder je smrtelný. Otře si krvavou dlaň a natáhne se slastně na postel. Po několika vteřinách ho vyleká opětné tichoučké bzzzzzzzz…

Vyskočí a rozsvítí naplno a pozve tím další hodovníky, pak mlátí po stěnách zmačkanými novinami jak šílenec. PLESK! TŘÍSK! BUM! Vzbudí Josefínu.

Co vyvádíš… Zbláznil ses? … Aú… Já nejsem ovád! … Aúúú… Šlápls mi na nohu!… Jdu spát vedle k holkám! Hlavně zavři okno, světlem je lákáš přímo sem! Budeš znovu malovat!

Bilbo nevnímá, propadl vybíjení. Téměř do rozednění masakruje a je masakrován. Nakonec únavou upadne na lůžko. Usne a neporažení dlouhonozí elegáni zaryjí své sosáčky do vábně zpoceného těla, které se už nebrání. Po hororové noci koupí Bilbo veliký ventilátor. Den je opět nádherný, komáří pupínky přestanou svědit a vodní číslo přitáhne další návštěvníky, kteří se později spokojeně mokří vytrácejí k domovu. Bilbo před další nocí ostražitě zkontroluje celou maringotku. Rozmáčkne tři potvory. Uléhá. Jakmile uslyší tiché BBBzzzz…, zapne vítězně obří ventilátor a průvanem dotěrný hmyz zažene. Spokojeně ukolébán se propadá do snů.

Vidí tisíce malých mušek v obrovských hejnech, které mění svůj tvar. Chvilku tvoří obří balón, hned srdce, tykev, hrušku… Usednou na zvíře, promění se v něj a jak piraně ho oždibou, až zůstane stát jen holá kostra. Pak se muší mrak zvedne a usedne na jiný objekt. Nakonec zalepí Bilbovi oči, nos, ústa… Nemůže dýchat. Celé tělo je obsypané muškami a je upírsky vysáváno. Scvrkává se, vysušuje… Nakonec mumie BILBA osaměle trčí a zírá na vzdalující se bzukot…

UF! Probudí se silnou bolestí v rameni. Sotva s ním pohne. Pracně vypne ventilátor. Bolí ho i hlava, ofouknuté ucho… Tře zrevmatizovanou končetinu. Vchází rozesmátá Josefína.

Spal jsi bez hmyzu, beze mě a stejně jsi nějak pomačkaný!… Možná ti samota nesvědčí? Co, chudáčku… Tady jsou jen mušky, komáři, ale v Asii, v Africe útočí celá hejna velkých sarančat! Sežerou všechno a to je cvrkot… Jednou, když kamarádi hráli v Bombaji, bylo tam tolik hmyzu, že veškerá voda na ochlazení jich byla plná. Když začaly svítit lampy, ještě se to zhoršilo. Horko k nepřečkání a utíráš se jen horkou, hustou haší. Fuj. Fuj!

Fuj! Komárů tady ale mají, CO? Ještěže večer zapřaháme a jedeme dál! Pryč od bzučivého jezera!, vyhekne radostně unavený Bilbo.

V hluboké noci pak mrak komárů sleduje vzdalující se světélka a brousí si špičaté, lačné, hladové sosáčky-žihadélka na jiné vetřelce.

Bzzzzzzzzz BZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ…

Zatím si vytiskneme pár kousků pro radost a pokusíme se najít vydavatele, aby ji s námi mohli sdílet i ostatní. Společný zážitek nic nepřekoná!

Fíííí!

Paradox! Kopřivy se v lednu spojují s kvetoucí růží. Ušlechtilost protkaná léčivým plevelem. Navzájem se zahřívají, chrání.

Fíííí! Fíííí! Fíííí!

Dvorek je znovu plný veškerenstva čili veškerého vesnického balastu. Láteřit? Cholericky řvát na své okolí? NE! Raději, ve stejné symbióze jako kopřiva s růží, otevřu láhev a společně ustrneme v pohledu dobrého kumpána neboť alkohol zakonzervuje život v jeho posledním postoji, což je známé z muzeí, kde se v láhvích uchovávají těla, která bývala kdysi živá.

Bzzzzz… BzzzzzzZZZZZZZZZZZ!

• Autor: Jiří Bilbo Reidinger
• Publikováno: 29. ledna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 67)

1. Eva Grüsserová

   

   Ahoj Jirko,
   s těmi plevelnými rostlinami souhlasím, někdy si i s ušlechtilými pomáhají a hlavně pomáhají nám – bylinky, živí ptactvo a často jsou jedlé a chutné – není prý nad ptačinec žabinec jako ozdoba uvařeného oběda, prý chutná jako jemná zelenina, Dobře opraná nať ptačince žabince se také může nasekat a použít stejně jako řeřicha do pomazánek nebo na chleba s máslem.
   S rostlinami je to jako s lidmi, to máte třeba pěstěnou a chytrou královnu krásy a postiženou malou podle někoho hloupou a ošklivou osůbku, která je stejně pro svět důležitá, – proboha představit si svět plný královen krásy a úžasných playboyů – nebo zahradu plnou orchidejí a nikde nic jiného – to je pěkná nuda. A tak si važme i hloupých politiků, hloupých voličů a vulgárních lidí, mezi tímto plevelem přece tak krásně vyniknou ti chytří, slušní – a svět je tak pestrý a zajímavý a je pořád o čem mluvit….. Tak si to užívám.
   A jen malé doplnění jedné tvé myšlenky – místo Kultura není terén pravdy, nýbrž terén disputace o pravdě! bych dala: Svět není terén pravdy, nýbrž terén disputace o pravdě! – ale pozor – jen někde, a jak dlouho to bude u nás doma ? ……
   Tak se těším, jak si na vsi spolu s tebou a Sylvou podisputujeme, jak si zase postěžujeme, a budeme bojovat dál, proti lži a plevelům, aby jich nebylo zas tak moc.
   Eva G.

   06.02.2018 (20.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ