Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Cit pro míru a dokonalé načasování

    Překladatelka Anna Kareninová a hudebník a performer Zdeněk „Hmyzák“ Novák obdrželi minulý týden prestižní Cenu Revolver Revue. Předána jim byla ve čtvrtek 14. června na Večeru RR ve Vinohradském pivovaru v podobě tradičních bronzových plaket od Viktora Karlíka. V rámci večera bylo také uvedeno nové, letní číslo RR a jeho příloha, kniha Jedna věta Jaromíra Zelenky, uskutečnilo se scénické čtení Kajetána Písařovice a k poslechu i tanci zahrály skupiny Kolena a The Guilty Pleasures. Akce je otevřena široké veřejnosti.

    Zdeněk „Hmyzák“ Novák a Anna Kareninová. FOTO ANNA-MARIE BERDYCHOVÁ

    Stejně jako na stránkách Revolver Revue setkávají se i coby laureáti Ceny RR často překvapivě osobnosti značně různorodé, a to nejen pokud jde o jejich oblast působnosti – přičemž často jsou to osobnosti velmi svébytné, nezaměnitelné, solitérní. Tak je tomu i v případě letošních laureátů, které ovšem i leccos spojuje – například skutečnost, že se vzdor výjimečné kvalitě svých počinů zpravidla pohybují mimo záře hlavních reflektorů, nebo fakt, že bez jejich práce a tvorby by byl kulturní život v Česku v posledních několika dekádách o poznání víc omezený a ještě míň radostný, říká k výběru letošních laureátů šéfredaktorka Revolver Revue Terezie Pokorná.

    Ve svém laudatiu řekl Marek Vajchr, kritik, překladatel, redaktor a spisovatel, od roku 2005 člen redakce Revolver Revue, mimo jiné: Zmíněná blízkost letošních dvou laureátů, mezi jejichž dílem doposud nikoho nenapadlo hledat nějakou souvislost, byla v první chvíli překvapením i pro samotnou redakci Revolver Revue. Při pročítání nevelkého počtu rozhovorů, které Anna Kareninová a Zdeněk Hmyzák Novák doposud poskytli médiím, jsem narazil na dvojici výroků, které pokládám za klíč ke sdílenému prostoru těchto dvou výjimečných osobností. Anna Kareninová v jednom rozhovoru vyjádřila svou lítost nad překlady, s nimiž nemusí pro jazykovou průměrnost svádět obtížný zápas, a doslova svou tvůrčí maximu vyjádřila slovy: „Mám ráda, když mě překlad vede někam, kde jsem poprvé a kde to neznám.“ Zdeněk Hmyzák Novák zase práci jedné ze svých hudebních formací popsal jako trvalou snahu improvizovat a překvapovat diváka, kterou pohánělo vědomí, že „jakmile jsme se začali opakovat, věděli jsme, že musíme přestat“. Oba laureáty tedy v první řadě spojuje vnitřně poctivý přístup k vlastní tvorbě, která v jejích očích ztrácí smysl, jakmile se do ní začne, byť i jen náznakem, vkrádat rutina.

    Marek Vajchr čte laudatio (v pozadí Zdeněk „Hmyzák“ Novák a Anna Kareninová). FOTO ANNA-MARIE BERDYCHOVÁ

    Svou řeč pak zakončil: Anna Kareninová se při různých příležitostech vyznala z touhy spojovat ve své překladatelské práci zájem o hudbu, k němuž byla vedena již rodinným prostředím, se zájmem o „jazyk jako tvůrčí matérii“. Hmyzákovy písňové texty pokládám pro jejich vytříbený minimalismus, jemnou práci s „matérií“ poetického jazyka, humoru a sebeironie za jeden z vrcholů domácí písňové poezie, jejíž účinek ještě umocňuje autorův suverénní scénický přednes. Dramaturgie filmových dialogů se v podání Anny Kareninové stává osobitým uměleckým žánrem: repliky dialogu dokáže načasovat tak, aby ve svém osekání na nezbytně nutný rozsah, jímž nezastíní dění na plátně, v maximální možné míře zprostředkovávaly svůj dramatický, symbolický a poetický účinek. Tajemství účinku Hmyzákových písní či recitačních deklamací, jež se namnoze zároveň stávají sugestivní scénickou performancí, nezastiňující, a naopak vnímavě respektující jeho spoluhráče, spočívá především v přesném načasování. Cit pro míru a dokonalé načasování je vlastní oběma našim laureátům; jsme přesvědčeni, že pro udělení Ceny RR jim oběma právě nastal ten správný okamžik.

    Anna Kareninová. FOTO ANNA-MARIE BERDYCHOVÁ

    Anna Kareninová (1954) je známá zejména jako překladatelka – věnuje se především dílům Louise-Ferdinanda Célina a Ezry Pounda, ale i mnoha dalším. V roce 2011 vydala v Edici Revolver Revue knihu Céline v Čechách. Působila jako (šéf)redaktorka nakladatelství Odeon a Český spisovatel a revue Světová literatura. Je rovněž překladatelkou a autorkou dialogů a podtitulků více než dvou set filmů, mnohdy významných světových režisérů. Překládá i operní libreta.

    Zdeněk „Hmyzák“ Novák. FOTO ANNA-MARIE BERDYCHOVÁ

    Zdeněk „Hmyzák“ Novák (1960) je hudebník, textař a performer. Vyučil se elektrikářem, pracoval jako údržbář, topič, čerpač vody, prodavač v antikvariátu či skladník. Zároveň se věnoval a věnuje vlastnímu uměleckému působení. Jeho jméno je spjato se skupinami Ženy, Bad Beef Hat, Psí vojáci, Jiná rychlost času, Kvartet doktora Konopného, Činna či Kolena. Je spoluautorem knihy Ženy (s M. Chourou, 1993). Zakladatel a aktér nejen řady hudebních uskupení, ale například i experimentálního projektu Čintamani.

    ///

    Cena RR. Repro RR

    Cenu Revolver Revue uděluje kulturní časopis od roku 1985, kdy začal vycházet jako samizdatová tribuna nejmladší undergroundové generace.

    Přehled držitelů Cen RR:

    2017
    Anna KARENINOVÁ (* 1954), překladatelka
    Zdeněk „Hmyzák“ NOVÁK (* 1960), hudebník a performer

    2016
    Paul WILSON (* 1941), kanadský bohemista, překladatel, hudebník a publicista

    2015
    Jan LOPATKA (1940–1993), literární kritik, editor a redaktor

    2014
    Josef ŽÁČEK (*1951), malíř

    2013
    Pavel ZAJÍČEK (* 1951), básník, hudebník a výtvarník

    2012
    Ondřej NĚMEC (* 1960), fotograf

    2011
    Bohumil DOLEŽAL (* 1940), kritik a politolog

    2010
    Vít KREMLIČKA (* 1962), spisovatel
    Chrudoš VALOUŠEK (* 1960), výtvarník

    2009
    WWW (Ondřej Anděra, Lubomír Typlt, Milesa Zrnič)

    2008
    Čestmír HUŇÁT (* 1950)

    2007
    Karel CUDLÍN (* 1960), fotograf

    2006
    Věra NOVÁKOVÁ (* 1928), malířka
    Ivo VODSEĎÁLEK (* 1931), spisovatel a výtvarník

    2005
    František ŠTORM (* 1966), typograf

    2003-2004
    Cena neudělena

    2002
    Ivan MATOUŠEK (* 1948), spisovatel
    Jaromír ZELENKA (* 1946), básník

    2001
    Ludmila VACHTOVÁ (* 1933), kritička

    2000
    Nikolaj STANKOVIČ (1940–2001), básník a kritik
    Zdeněk VAŠÍČEK (1933–2011), kritik a filosof

    1999
    Viktor PIVOVAROV (* 1937), malíř

    1998
    Ivan SOBOTKA (1927–2008), malíř

    1997
    Martin HYBLER (* 1951), kritik

    1996
    Rudolf DZURKO (1941–2013), výtvarník

    1995
    Miloslav ŽILINA (1926–1999), kritik a překladatel

    1994
    Jan PLACÁK (* 1958), galerista

    1993
    B. K. S. tajná organisace

    1992
    J. H. KRCHOVSKÝ (* 1960), básník

    1991
    Pavel BRÁZDA (* 1926), malíř

    1990
    Jana KREJCAROVÁ (1928–1981), básnířka

    1985 – 1989
    Tony DUCHÁČEK (* 1957), zpěvák a textař
    Zbyněk HEJDA (1930–2013), básník
    Ivan Martin JIROUS (1944–2011), básník
    Jan NOVÁK (* 1953), spisovatel

    /Více info z předávání Cen zde/

    • Autor:
    • Publikováno: 19. června 2018

    Komentáře k článku: Cit pro míru a dokonalé načasování

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,