Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

    Civilizace ohrožuje civilizáciu (No. 2)

    Čtvrteční program festivalu Eurokontext.sk nabídl nejprve panelovou diskuzi, během které přizvaní hosté s diváky diskutovali o současném stavu divadla, jeho snaze a potřebě reflektovat dění ve světě a ve společnosti, odpoledne byla uvedena Túžba po nepriateľovi činoherního souboru Slovenského národního divadla a den završilo představení Stretnutie budapešťského divadla Vígszínház z Maďarska.

    Hosty panelové diskuze, která se konala v hlavním foyer nové budovy SND, byli Jana Binder (ředitelka Goethe Institutu), Enikő Eszenyi (režisérka a ředitelka Divadla Vígszinház), Michal Vašečka (sociolog Masarykovy univerzity), Ján Šimko (dramaturg RTVS a divadelní teoretik) a Roman Polák (režisér a ředitel činohry SND). Každý měl vyhrazených několik minut pro vlastní příspěvek (na místě nechyběli tlumočníci) a po tomto úvodu následovala diskuze. Kvůli odlišným profesním zaměřením a zkušenostem panelistů se jednalo o podnětnou debatu, která se kromě tématu civilizace ohrožující civilizaci, tj. tématu, které provází celý festival, dotkla i politiky a jejího vlivu na chod divadel (současné Maďarsko) či německé uprchlické krize a jejích dopadů na tamější kulturní dění.

    Inscenace Túžba po nepriateľovi, která je postavena na řetězících se situacích a má jakýsi kruhový půdorys, působí na diváka velmi silně. Tento příběh jedné noci napsal pro Slovenské národní divadlo rakouský dramatik Bernhard Studlar a režíroval ho Ján Luterán.

    V prvním výstupu sledujeme unavenou a nervózní ženu, která vyzvedává pozdě svého syna ze školky a debatuje s nepříjemnou učitelkou. Scéna se mění a mynyní sledujeme ženu-matku z prvního vstupu, která se snaží přimět svého manžela, aby si našel práci a mohl tak zaplatit dluhy… Tento řetěz pokračuje, vstupy (každý je uveden krátkou formulí, která vystihuje jeho podstatu) se mění a postavy přibývají, až se v posledním vstupu dostaneme nazpět k učitelce z mateřské školy a vidíme, že i její nepříjemné chování má opodstatnění.

    Velkou zásluhu na vyznění inscenace mají scénograf Juraj Poliak a autor hudby Daniel Fischer. Plexisklové  bariéry, které jsou mezi jednotlivými scénami přestavovány a na které je psáno a kresleno, vytváří prostor, ve kterém se odehrávají příběhy obyčejných lidí – tragické, ale přesto tak běžné. A možná právě proto působivé. Bezvýchodnost situací dokresluje souzvuk (nebo disharmonie) varhanních píšťal, které složí také jako rekvizity a na které po čas hry hrají herci, kteří, jakmile jednou vkročí na jeviště, už jej neopustí. Moment, kdy na jeviště vpadne extrémista s výbušnou vestou, je spolu s okamžikem, kdy je jedna z varhanních píšťal za zvuků dětských říkanek naaranžována do podoby rakety, nejpůsobivějším místem této emociální inscenace, která diváka nutí k zamyšlení nad každodenním jednáním.

    Stretnutie budapešťského divadla začalo s menším zpožděním, které, jak publiku vysvětlila ředitelka divadla Vígszínház a režisérka inscenace Enikő Eszenyi, bylo způsobeno technickými potížemi. Není se čemu divit, vždyť inscenace, během které na pódiu spatříme jenom dva herce (vynikající Enikő Börcsök jako Máriu a Dániela Királyho v roli mladého muže), byť jich zde hraje víc, využívá kromě jeviště i model náměstí s kostelíkem, který je umístěn v předsálí, prostor předsálí i venkovní prostor před budovou divadla. Všechna tato místa jsou snímána kamerou a obraz je přenášen do sálu. Scéna je pak jako oponou rozdělena bílým plátnem, ve kterém jsou otvory a herci jím mohou procházet do zadní části jeviště. Na bílou oponu je promítán živý přenos a inscenaci provází hra tří hudebníků usazených v orchestřišti, která výborně dokresluje napjatou atmosféru.

    Oba herci modelu i zadních prostor jeviště hojně využívají, často mezi nimi přechází a divákovi se tak dostává netradičního zážitku, kdy sleduje jak jeviště, na kterém se hraje, tak plátno, na které se promítá.

    Příběh konfrontuje minulost a současnost, je to také příběh lásky, utrpení a odpuštění. Publikum musí být neustále ve střehu, aby se neztratilo ve složitém ději, ve kterém se střetávají vzpomínky obou postav (projekce) a jejich současnost (dění na jevišti).

    ///

    Více na i-DN:

    Civilizace ohrožuje civilizáciu (No. 1)

    Civilizace ohrožuje civilizáciu (No. 3)

    Civilizace ohrožuje civilizáciu (No. 4)

     


    Komentáře k článku: Civilizace ohrožuje civilizáciu (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,