Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Černý pták na dotek

Hra skotského dramatika Davida Harrowera Blackbird se při premiéře v roce 2005 stala jednou z událostí Edinburského festivalu a také její první české uvedení v Národním divadle (inscenace Jiřího Pokorného, 2010) mělo výtečný ohlas: Jiří Štěpnička získal za roli Raye Cenu Thálie. Navzdory tomu přichází další inscenace tohoto textu až po sedmi letech. Asi docela překvapivě: vždyť Blackbird, který se vloni dočkal i filmové verze, je tematicky silná, skvěle napsaná a k tomu ještě „nízkonákladová“ hra.

Kateřina Liďáková a Luděk Randár hrají Blackbird v šatně orchestru FOTO LUCIE URBAN

Zvolil-li režisér Petr Michálek v Městském divadle Zlín na rozdíl od pražské inscenace onu „levnou“ verzi, nebylo to snahou ušetřit (i když jako zároveň řediteli divadla mu tento aspekt jistě není lhostejný), nýbrž skrz eliminaci divadelních „pomůcek“ vytvořit dílo se schopností bezprostředně zasáhnout diváka. Hraje se v šatně orchestru, nevelké suterénní místnosti pod jevištěm s řadou zašlých šatních skříněk, zčásti umakartovými stěnami a omšelou podlahou, to vše pod tlumeným světlem zářivek a nouzových svítidel. Do autentického zákoutí s dvěma řadami židlí pro asi třicítku diváků přichází muž a žena. Z prvních slov napjatého rozhovoru vyjde najevo, že jsme v zázemí jakéhosi skladu, kam ona přijela za ním.

Brzy pochopíme víc: kdysi se jejich cesty fatálně protnuly. Bláznivý vztah dvanáctiletého děvčete a čtyřicetiletého muže se však vymkl kontrole a nezvratně dospěl ke katastrofě. On si pak odpykával trest vězení, ona dospívání, v němž se trauma stigmatizované a podvedené dívky prohlubovalo otázkami, na něž nenalézala odpovědi. Svého osudového muže vyhledala po patnácti letech.

Oba hrdinové jsou obyčejní lidé, zřejmě bez vyššího vzdělání a schopnosti kultivovaně formulovat. Jejich mluva je kostrbatá, přerývaná, často v jednoduchých krátkých větách hledají správný výraz pro vyjádření myšlenky, vzájemně si skáčou do řeči a doplňují slova za toho druhého. I když je příběhový rámec zřejmý, tápavý tok rozhovoru přeskakující mezi současností a retrospektivou nutí obecenstvo mnohé domýšlet.

Vtažení diváka do dění navíc inscenace umocňuje kontaktností, která ve Zlíně není obvyklá: v poněkud klaustrofobním prostoru se není kam a za co schovat. Což platí jak pro diváky, tak protagonisty. Petr Michálek rezignoval na svícení, hudbu, scénografii a vsadil na jediný, zato zásadní divadelní trumf: herce.

A Kateřina Liďáková s Luďkem Randárem tento vklad zúročili v maximálně míře. Jejich spolupráce je v prvé řadě nesmírně koncentrovaná: masu textu ovládli s precizností, díky níž jejich do sebe zaklesnuté a vpletené dialogy znějí přirozeně a vytvářejí nezbytnou platformu autenticity. A z této základny formují s bohatou, zároveň však malému prostoru přiměřenou plasticitou podoby svých obyčejných a přitom k bolesti raněných postav. Una Kateřiny Liďákové těží zpočátku z momentu překvapení, je to přece ona, kdo si toto setkání vynutil a mohl se na ně připravit. Prvotní převaha s prvky arogance se však brzy drolí a mladou ženou opět zmítají palčivé otázky po vině, trestu a smyslu, jež ji sem dovedly. Strhujícím momentem je například její monolog, jímž se vrací k událostem oné přelomové noci, herečkou podávaný s naléhavě stupňovanou emotivností. Luděk Randár volí spíš defenzivní, jako by do sebe stažené výrazové prostředky. Chraplavě ztišený tón promluv odpovídá situaci muže, který se od byvší prohry pokusil odstřihnout i změnou identity a teď neví, co má náhlá Unina návštěva znamenat. Přes kratičké návaly vzteku a občasnou snahu opanovat situaci se vesměs snaží zachovat pokerovou tvář: jenže z úsporných gest a mimiky prosvítá vnitřní zmatek a trýzeň muže, který znovu rozvažuje své životní selhání.

Nemyslím, že Blackbird je underground, jak jej divadlo samo prezentuje (tedy až na to, že se opravdu odehrává v podzemí), spíš ukázka tvorby z vnitřní potřeby, jejíž přítomnost v podmínkách mašinerie regionální repertoárové scény indikuje zdravé poměry.

Městské divadlo Zlín – David Harrower: Blackbird. Překlad David Drozd. Režie Petr Michálek. Premiéra 21. února 2017.

  • Autor: Marcel Sladkowski
  • Publikováno: 03. dubna 2017

Komentáře k článku: Černý pták na dotek

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,