Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Černobílá pravda

Na premiéru hry Bílí psi a černý kočky jsem šel do Studia Hrdinů s očekáváním velkého divadelního zážitku. Pod textem a režií je totiž podepsán David Jařab, ještě nedávno jedinečný režisér HaDivadla a Divadla Komedie (nezapomenutelné Utrpení knížete Sternenhocha), autor pozoruhodného surrealistického filmu Vaterland, člen Surrealistické skupiny.

Maxime Mededa jako obviněný Akim, Martin Pechlát jako vyšetřovatel a zavražděná dívka v podání Jindřišky Křivánkové FOTO JAN DVOŘÁK

Maxime Mededa jako obviněný Akim, Martin Pechlát jako vyšetřovatel a zavražděná dívka v podání Jindřišky Křivánkové FOTO JAN DVOŘÁK

Oč větší bylo mé očekávání, o to větší bylo překvapení, že tvůrce tak talentovaný je s to nasadit si ideo­logické brýle mámení a vytvořit černobílé schéma, ne nepodobné socrealistickým hrám sedmdesátých let minulého století. (Jen dobové kulisy, etika a reálie jsou jiné, tendenčnost a tzv. stranickost jsou tytéž.) Snad je jej v současné společenské atmosféře rozjitřené uprchlickou krizí zapotřebí, s uměním ale má společného velmi málo.

Osou Jařabovy hry a inscenace je kriminální historka. Dva policisté vyšetřují černošského imigranta (Maxime Mededa) podezřelého z vraždy své české přítelkyně. Tenké dějové předivo výslechu doplňují ještě imigrantovy „imaginární“ hovory s bývalou, už mrtvou africkou manželkou (Eliška Boušková), jež muži zazlívá, že zpřetrhal vazby s domovinou.

Jak jinak, ukáže se, že obviněný Akim se vraždy nedopustil, tak je alespoň vyhoštěn z republiky za to, že se, vlastně neohrabaně, bránil fyzickému napadení ze strany policistů.

Oba vyšetřovatelé (Martin Pechlát a Tomáš Jeřábek) jsou čítankoví rasističtí surovci, jimž žádná sprostota není cizí. Neustále Akima ponižují a napadají, a aby od počátku bylo zřejmé, jací že jsou to nemorální padouši, už v expozici se první z nich chlubí sexuálními úspěchy, druhý obdivně přitakává. Zato Akim je kladný hrdina se vším všudy, zoufalý, něžný, bezradný, vystudoval literaturu, miluje Balzaca, čte Kafku a Sartra, a snad jenom to, že nepřijel do Afriky na pohřeb své matky, vrhá na jeho ryzí lidství stín.

Klad versus zápor, lidskost versus zlo, skoro jako v novodobé červené knihovně nebo v těch výše zmíněných normalizačních dramatech. Pouze v jediné sekvenci autor a režisér opouští černobílé, schematické vidění zvoleného tématu: oběma policistům nasazuje zvířecí masky – jelena a králíka – a nechává je sadisticky líčit popravu škůdce, smrdutého tchoře. A pouze těchto několik minut má intenzitu divadelní metafory, jež téma rasismu a xenofobie nenabízí publiku jako primitivní plakát, nýbrž jako složitě komponovaný obraz. Žel vzápětí inscenace opět padá do hrubého „televizního“ civilismu, korunovaného finále, v němž zavražděná dívka vstane z mrtvých a držíc se s Akimem za ruce, oba sdělují divákům své zoufalství.

Pravda, na rozdíl od červené knihovny, i těch socrealistických her, nekončí Bílí psi a černý kočky happy endem.

Studio Hrdinů, Praha – David Jařab: Bílí psi a černý kočky. Režie a scéna David Jařab, hudba Jakub Kudláč, kostýmy Zuzana Formánková. Premiéra 19. března 2016.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 11. dubna 2016

Komentáře k článku: Černobílá pravda

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,