Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Čelákovické glosy (No. 18)

V nové inscenaci Verdiho Maškarního plesu (premiéra ND Praha, 5. října) byla nejsilnějším zážitkem hudba. Orchestr zněl takřka ideálně (snad s výjimkou nesmělého začátku předehry), barevně, s širší škálou dynamiky, prakticky nekryjící zpěváky. Byli to více než z poloviny zahraniční hosté (Gustav, Renato, Amélie). Domácí síly provedly role Oscara, Ulriky a také epizody.

Od počátku suverénní byli král Gustav v podání Michala Lehotského, cizince ze Slovenska (jen kdyby byl větší a štíhlejší!) i páže Oskar Marie Fajtové. Stejně impozantní byl i vstup Amelie – Veronika Dzhioeva ji zpívala voluminozním hlasem schopným dramatických odstínů. Bez forze nasazovala extrémní vysoké i hluboké tóny svého obtížného partu. V hereckém projevu byla v konvenční režii naprosto přesvědčivá, zpřítomnila nejdůležitější momenty vývoje postavy. Stala se svý výkonem de facto protagonistkou díla.  Od prvního vstupu na scénu byla také Veronika Hajnová jako Ulrika přesvědčivou věštkyní-čarodějnicí s barevně bohatým hlasem. V rámci limitů, daných příliš polopatistickým kostýmem (černý pták s křídly), usilovala o vytvoření hrůzyplné postavy. Lehké pochybnosti, které vyvolaly první, až příliš vibrující fráze Michele Kalmandyho (Renato) se brzy rozptýlily; hlas se zpevnil a tlumočil přesvědčivě proměny postavy od králova blízkého přítele až k jeho vrahovi.

Michele Kalmandy (Renato) a Veronika Dzhioeva (Amélie). FOTO PATRIK BORECKÝ

Švédská verze opery se hrála v pompézní hale – při rozevření opony působila jako vstup do luxusního hotelu (také kvůli bočním dveřím). Masivní konstruktivistická stavba (nezbouratelná během přestávky) byla nejprve vcelku případná jako trůnní sál, už méně vhodná jako sluj věštkyně Ulriky. Zde měl ďábelské prostředí evokovat nařasený rudý závěs v pozadí a podobně barevně laděné lustry (můj dojem: spíše vstup do luxusního bordelu). Neumím ale vysvětlit, proč byly v prostoru mobilní stolky z herecké šatny, se zásuvkou (odkud se vytahovaly spálené papíry), zrcadlem a světly. Komnata-ložnice na začátku třetího dějství vznikla (opožděným) spuštěním závěsu a přidáním dvou postelí, velké a dětské.

Veronika Hajnová (Ulrica Ardvidson), Michal Lehotský (Gustav III.), Marie Fajtová (Oscar). FOTO PATRIK BORECKÝ

Podstatným rysem současné české operní režie, která chce být moderní, bývají někdy těžko vyložitelné symboly, většinou výtvarné. Pokud jde o vedení postav, bohatě se využívá tradiční starooperní gestiky i akcí, aby se aspoň trochu prezentovaly vztahy, na objasnění motivace jednání už nedojde. Režie Dominika Beneše patří do tohoto proudu: scénické dění obohacuje hned na počátku Gustavovým půjčováním královského žezla, odznaku moci, Renátovi a také pážeti. Zabíjelo se pistolí, nikoli bodnou zbraní. Dalším režijním nápadem je rozostření postavy Oskara, kterou Verdi komponoval pro soprán, tedy jako kalhotkovou roli, až do androgynnosti: v pážecím kostýmu s dominovým vzorem má zdůrazněný zadek, kterým vyzývavě vrtí, na plese je pak už zcela ženou, ve velké toaletě (ze stejného materiálu). Pokud bylo záměrem prezentovat homosexualitu či spíše bisexualitu historického švédského krále Gustava III., musely by být kostýmní proměny východiskem pro nějakou jevištní akci. Nic takového se ovšem nestalo, a dostali jsme tak domácí úkol přemýšlet…

Odnesl jsem si zážitek z hudebního provedení. FOTO PATRIK BORECKÝ

Spíše než tento domácí úkol jsem si odnesl zážitek z hudebního provedení, který přetrval i po návratu domů.

Národní divadlo, Praha – Giuseppe Verdi: Maškarní ples (Un ballo in maschera). Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink, dirigent: Jan Chalupecký, Jaroslav Kyzlink, režie: Dominik Beneš, výprava: Marek Cpin, sbormistr: Pavel Vaněk, pohybová spolupráce: Béla Kéri Nagy, dramaturgie: Beno Blachut. Sbor a Orchestr Národního divadla. Premiéry 5. a 7. října 2017.

  • Autor: Jan Dehner
  • Publikováno: 10. října 2017

Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 18)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,