Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2018

ročník 25
17. 4.–30. 4. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Brno žije divadlem (No. 5)

    Malina, inscenace, kterou na letošní Divadelní svět přivezla pražská MeetFactory, by očividně chtěla být něčím víc než intelektuálnější rozpravou nad milostným trojúhelníkem, ale bohužel jí to nevychází. Kromě toho, že se režisérce Lucii Ferenzové nedaří rozžít knižní filosofické promluvy o fungování člověka v našem světě, tak především plně nevyužívá ani hereckého potenciálu.

    Malina z Meetfactory FOTO DSB

    Pokud by se režijně-dramaturgický výklad ponořil do textu mnohem hlouběji, měli by všichni tři představitelé (Anita Krausová, Jakub Gottwald, Matěj Nechvátal) možnost učinit z inscenace silný zážitek. Zatím ale dílo přináší jazykově vyšperkovanější verzi vztahových melodramat.

    Dobrý člověk ze Sečuanu přijel zTheater Bremen
    FOTO DSB

    Ve velkolepější stopáži a s výraznějšími náznaky tvůrčí invence se s podobnými problémy potýkala i večerní produkce z Theater Bremen Dobrý člověk ze Sečuanu. Příběh bývalé prostitutky Shen Te (role je zdvojená, hrají Nadine Geyersbach, Fania Sorel), jež se marně snaží vystoupit ze společenského dna a zůstat dobrým člověkem, nese i dnes rezonující témata. Kupříkladu to, že nelze pomoci všem, ale ve chvíli, kdy si jedinec vytyčí určité hranice, se většina obrátí proti němu a rychle zapomíná, co pro ně v minulosti udělal. To, i mnoho dalšího, ovšem zastínila neschopnost režisérky udržet jakékoli tempo a vytvořit atmosféru na dobu delší než je několik minut.

    Práce s časovou retardací i netušeným potenciálem herecké energie a napětím těl aktérů, jakou režisérka Alize Zandwijk brilantně zvládla u inscenace Višňového sadu (uvedeno na DSB 2015), se Dobrému člověku fatálně nedostává. Scény zahlcené Brechtovým textem, a často i požadavky epického divadla, většinou po pár okamžicích ztrácejí na vnitřním vývoji. Čestnou výjimku představuje první rozhovor Shen Te s Yang Sunem (Alexander Swoboda), který svou jemností, opatrnou lidskostí a nesmělostí na moment vrací do inscenace život. Těmito vlastnostmi oplývá i výkon obou představitelek bývalé prostitutky. Bezbrannost vůči neustále útočícímu světu provázejí herečky každým pohybem přikrčených těl i každou pronesenou větu. Dokáží zpřítomnit i vnitřní zápas se svou přirozenou dobrotou při přeměně ve smyšleného pragmatického bratrance Shui Tu, selhávají v nové roli drobnými zaváháními, ve svlékání mužského převleku, apod. Nejpatrnější to je v dočasném úplném rozdvojení, kdy jedna z hereček je bratrancem a druhá Shen Te, a má možnost projevit vyčerpání ze snahy o rozhodnost, přísnost a ostré lokty.

    Dobrý člověk ze Sečuanu, Theater Bremen
    FOTO DSB

    Jedinou věcí schopnou průběžně rytmizovat a oživovat inscenaci představuje živá hudební složka. Multiinstrumentalista Beppe Costa vytváří nejčastěji podmanivé kytarové či jinak strunné melodické plochy s nevtíravým emočním apelem. Ve vzácných, většinou bezdialogových pasážích zvuk splyne s děním na jevišti a daří se mu vykřesat jiskru neopakovatelného teď. Příjemné vytržení z proudu inscenace umožnilo i např. bubnové sólo na kovové tyčky, z nichž je postavený domek, nebo nuceně veselá a k tanci vybízející píseň uzavírající první polovinu.

    K zamyšlení nad zbabělostí bohů, krutostí i bezbranností lidí nicméně Dobrý člověk ze Sečuanu neinspiruje. Schází mu emoční síla, všechny působivé momenty se ztrácí v marastu celku a ani pomalý závěrečný obraz cesty za planou nadějí na tom nic nezmění.

    Meetfactory, Praha – Ingeborg Bachmannová, Patrik Hlavsa: Malina. Režie Lucie Ferenzová, dramaturgie Matěj Samec, scéna a kostýmy Mariana Dvořáková. Hrají Jakub Gottwald, Matěj Nechvátal, Anita Krausová. Premiéra 20. prosince 2014. Psáno z reprízy 15. května 2017 v HaDivadle na festivalu Divadelní svět Brno.

    Theater Bremen – Bertolt Brecht: Dobrý člověk ze Sečuanu. Režie Alize Zandwijk, dramaturgie Marianne Seidler, scéna Thomas Rupert, kostýmy Sabine Snijders, hudba Beppe Costa. Premiéra 9. října 2016. Psáno z reprízy 15. května 2017 v Mahenově divadle na festivalu Divadelní svět Brno.

    ///

    Více na i-DN:

    Brno žije divadlem!

    Brno žije divadlem (No. 1)

    Brno žije divadlem (No. 2)

    Brno žije divadlem (No. 3)

    Brno žije divadlem (No. 4)

    Brno žije divadlem (No. 6)

    Brno žije divadlem (No. 7)

    Brno žije divadlem (No. 8)

     


    Komentáře k článku: Brno žije divadlem (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,