Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Brno žije divadlem (No. 4)

I letošní Divadelní svět Brno potvrzuje, že nejlépe se festivalový den začíná pohádkou. O bílé lani hradeckého Divadla DRAK zase potvrzuje, že tvorba Jakuba Vašíčka patří k tomu nejlepšímu v oblasti českého divadla pro děti.

O bílé lani – Divadlo Drak Hradec Králové FOTO JIŘÍ N. JELÍNEK

Už ladění výtvarné stránky inscenace do světlých, krémových a pastelových odstínů vyvolává poklidnou atmosféru. Perfektně sladěné hlasy dvou zpěvaček spojené s lyrickým textem podmanivě otevírají pohled tradiční konstelace královské rodiny. Mírně roztržitý a panovačný král (Milan Žďárský), éterická, ale v případě potřeby pevná královna (Barbara Humel) a později dlouho očekávaná a vymodlená dcera Jitřenka (Petra Cicáková). Pak už přichází klasický pokus o to zabránit v neštěstí, které má princeznu potkat. Samozřejmě však končí neúspěchem. Jitřenka nicméně přestojí svou kletbu, potkává lásku a slaví se svatba.

Co známému půdorysu dodává na velkém půvabu, je jednoduchost. Nic není překotně hnáno vpřed, snad až na výstup klaunů (Jan Popela, Václav Poul). Více se zpívá, než mluví, takže prostřednictvím různých hudebních žánrů (mým osobním favoritem se stala králova bluesovka) inscenace vlastně retarduje situace a nechá naplno vyznít jejich atmosféru. Herectví se pohybuje v rámci přirozenosti s trochou té pohádkové nadsázky. Doplňuje jej dění na zrcadle, jež zprostředkovává především hon bílé laně. Opět jednoduše, leč efektně pomocí zářících bílých loutek laně, lovce, stromu a stop. Nechybí samozřejmě ani pomrkávání na dospělé diváky nejen nápisem LOVE záhy se měnícím na LOVEC, ale především vítězoslavným ukořistěním věnečku v rukou švarného lovce (Milan Hajn) v závěru inscenace.

Král Oidipús mnichovského Residenztheater FOTO ARCHIV FESTIVALU

O poznání temnější vizi královské rodiny přinesl večerní Král Oidipús mnichovského Residenztheater. Známý příběh přesunul (v kontrastu s antickou zvyklostí předvádět vše kromě násilností před shromážděnou polis) do kuřárny za sněmovní místností. Bílá, jasně osvětlená chodba uzavřená plexisklovými rámy s jediným černým popelníkem a dvěma velkými, hnědými dvoukřídlými dveřmi sama o sobě má hypnotický účinek. Ten podporovaly i zvuky, respektive díky snížené hlasitosti spíše intenzivní vibrace, jež ponejvíce v první části inscenace signalizovaly neodvolatelné bušení katastrofy na dveře.

Ve strohé režii Mateja Koležnika vynikají herci. Bez rekvizit (s čestnou výjimkou cigaret a zapalovače), s nevelkou mimikou či gestikou zpřítomňují páni v na míru šitých oblecích a dáma v elegantních šatech tragédii člověka – spíše než vladaře. Rytmem řeči, pauzami a hlasem prosyceným vášnivými emocemi, či naopak bohorovným klidem naplňují odlidštěný prostor velkým vyprávěním. Jen zřídka přeruší tento civilní tok stylizované a mrazivě prosté choreografie či zvukové kompilace pomlouvačných hlasů ilustrujících postupující hrůzu Oidipovu (Thomas Lettow).

Přestože konec inscenace se v nastaveném tempu zdá poněkud zbrklý a herecky ne úplně dotažený, závěrečné pointě neubírá na naléhavosti. Završuje se v něm téma Oidipa a bezcitného okolí. Nikoho nezajímá jeho hoře, jeho tragické prozření, dokonce ani spravedlivý trest, který si sám úpěnlivě vyprošuje. Nechtějí mít na očích zlomenou lidskou bytost, pokračování vlády a moci je povýšeno nad obyčejný život.

Divadlo DRAK, Hradec Králové – Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček, Jiří Vyšohlíd a kol.: O bílé lani. Režie Jakub Vašíček, dramaturgie Tomáš Jarkovský, hudba Jiří Vyšohlíd, scénografie Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová, texty písní Jan Skácel, Tomáš Jarkovský, pohybová spolupráce Petra Brabcová. Premiéra 19. března 2016. Psáno z reprízy 13. května 2017 na festivalu Divadelní svět Brno.

Residenztheater, Mnichov – Sofoklés: Král Oidipús. Režie Mateja Koležnik, dramaturgie Götz Leineweber, scéna Raimund Orfeo Voigt, kostýmy Alan Hranitelj, hudba Mitja Vrhovnik-Smrekar, světlo Gerrit Jurda, choreografie Matija Ferlin. Premiéra 17. října 2015. Psáno z reprízy 13. května 2017 na festivalu Divadelní svět Brno.

///

Více na i-DN:

Brno žije divadlem!

Brno žije divadlem (No. 1)

Brno žije divadlem (No. 2)

Brno žije divadlem (No. 3)

Brno žije divadlem (No. 5)

Brno žije divadlem (No. 6)

Brno žije divadlem (No. 7)

Brno žije divadlem (No. 8)

 

  • Autor: Jiřina Hofmanová
  • Publikováno: 14. května 2017

Komentáře k článku: Brno žije divadlem (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,