Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Odcházení rockera Briana i Kryštůfka Robina

Brian Jones, jeden ze zakládajících členů kapely Rolling Stones, ve svých tripových představách rozmlouvá s medvědem, oslíkem a zajícem. Všechna zvířátka jsou v životní velikosti (tedy máme-li na mysli vzrůst člověka) a místo kožichů mají na sobě plyšové kostýmy. Nechybí ovšem ani další „Stouni“ – Mick, Keith a Charlie. Všichni se scházejí v jednom domě a spatřit je můžete v Dejvickém divadle.

Nahoře zleva Hynek Čermák, David Novotný, Pavel Šimčík, dole Václav Neužil, Lenka Krobotová a Jiří Konvalinka | FOTO HYNEK GLOS

Umělecký šéf divadla Miroslav Krobot coby autor scénáře i režisér inscenace Brian spojil na první pohled neslučitelné světy – pohádkový a milý z Medvídka Pú i tvrdě rockerský skupiny Rolling Stones. Vzniklo tak humorné dílo, jež je spíše psychologickou báchorkou než životopisnou črtou mapující poslední dny před tragickou smrtí Briana Jonese. Krobot se inspiroval několika skutečnostmi. Jako výchozí bod si zvolil fakt, že Jones v roce 1969 bydlel (a utopil se v bazénu) na farmě Cotchford v Sussexu, kde spisovatel Alan Alexander Milne napsal Medvídka Pú.

Tématem inscenace je odcházení. Vše začíná scénou loučení Briana (Jaroslav Plesl) se zvířátky, jež poměrně věrně cituje poslední kapitolu kultovní dětské knihy (včetně Oslíkovy básničky), v níž chlapec Kryštůfek Robin odchází – dospívá. Zde však máme hudebníka, který, jak se zdá, zcela rezignoval na reálný život. Není schopen složit songy na připravovanou desku – ani pod nátlakem staronové přítelkyně Anity (Lenka Krobotová), finančně se vypořádat se stavitelem Frankem (Martin Myšička), dokonce neumí hrát na elektrickou kytaru a diví se, že má šest strun, což je podle jeho slov hodně. Utíká do „pohádkového“ světa, který si vytvořil ve svých představách či v drogovém opojení.

Brian se ztotožňuje s Kryštůfkem, ví, že odchází (narežíroval mu to tak Krobot a před ním Milne), neví sice kam, ale svůj úděl bere s radostnou pokorou. Hloupoučkému, avšak neskutečně roztomilému Medvědovi (David Novotný) nabízí medové koláčky, s nerudným Oslíkem (Hynek Čermák) a aktivním Zajícem (Pavel Šimčík) plánuje expedici, ze které se možná všichni nevrátí. A své staré, lidské kamarády tak přivádí k šílenství, protože hovoří s tvory pro muzikanty neviditelnými. To vytváří divácky velmi vděčné situace. Občas Brian přebírá vlastnosti Medvídka Pú (který umí nejlépe skládat písničky). Anita má narozeniny a Brian pro ni hledá vhodný dárek, nakonec zvolí prázdnou sklenici (nejspíše od medu) a vysvětluje, že je to užitečná nádoba na uschovávání předmětů. Později v duchu absurdní (púovské) poetiky do ní oba vkládají a zase z ní vyndávají psací pero. „Krásná“ je také scéna, v níž všichni společně zdemolují dům. Brian-Kryštůfek a zvířátka se bojí slona, proto dají na radu Medvěda a rozhodnou se rozebrat dům, aby je nenašel. Zlí hoši z kapely (Václav Neužil, Jiří Konvalinka a Richard Fiala), kteří se dříve Brianovým hovorům se zvířátky smáli a jasně je kvalifikovali jako rauš, se samozřejmě akce také zúčastní. V inscenaci se ovšem objevuje i posmutnělá rovina, i když mírně skrytá pod slupkou legrace – skuteční kamarádi se Briana snaží už jen využít, Anita je nastrčená, dávno totiž chodí s Keithem, a Brian pravděpodobně není schopen tvořit. Jeho únik do světa obřích plyšáků tak vlastně může být pouze skrýváním před tvrdou realitou.

I když jsou všichni herci v rolích přesní a dva „dejvičtí nováčci“ Jiří Konvalinka (velmi slušně ovládající elektrickou kytaru) jako Keith a Richard Fiala coby Charlie do sehraného týmu dobře zapadli, přesto vyniká Václav Neužil při pěveckých partech coby Mick Jagger a Jaroslav Plesl v titulní roli Briana Jonese – ten po celou dobu představení. V blonďaté paruce a s nemizejícím úsměvem se opravdu spíše podobá hodnému chlapci Kryštůfkovi Robinovi než bouřliváku Brianu Jonesovi. Při pění chvály nelze opomenout ani hudbu (a její nastudování) Marka Doubravy, jež vydatně dotváří celkovou atmosféru inscenace – kromě skladeb Rolling Stones zazní také úryvky ze čtvrté věty Mahlerovy symfonie č. 4 G dur a písničky Medvěda. To vše se příjemně doplňuje a vytváří mírnou nadsázku obou světů, avšak ne parodii. Ani rockové songy se herci nesnaží interpretovat věrně, naopak si nechávají prostor pro vlastní interpretaci. Bicí nahradí kuchyňským nádobím, vycházejí z typických pohybů rockerů, nesnaží se však být jejich kopiemi, naopak si z nich utahují. Plyšové kostýmy zvířat sice zpočátku mohou připomínat reklamní maskoty a diváci se musí s přijetím „jiné reality“ trochu poprat, jakmile však přijdou Stouni v parukách a krátkých kalhotách, pochopíme, že ani je nesmíme brát vážně. Nakonec nejsou těmi „zlými“ hochy, jak by se slušelo, a to je možná největší nesnáz inscenace. Charakterový kontrast by celkovému vyznění určitě prospěl. Přesto je Brian příjemnou expedicí do světa podvědomí a Krobotovy fantazie, která pobaví i dojme a především potěší svou jemnou hravostí.

Dejvické divadlo – Miroslav Krobot: Brian. Režie Miroslav Krobot, výprava Andrej Ďurík, hudba a hudební nastudování Marek Doubrava, dramaturgie Karel František Tománek. Premiéra 19. května 2012.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 24. června 2012

Komentáře k článku: Odcházení rockera Briana i Kryštůfka Robina

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,