Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

Milý Ludvíku,

všimnul jste si, jak hrubnou mravy v prostředí, ve kterém se to neočekává? To není jen ta slavná právnická fakulta v Plzni. Teď dokončuju dokument o případu brněnských profesorů z katedry filosofie, z nichž jeden dostával pět měsíců hnusné maily, ve kterých mu pisatel vyhrožoval nechutnými postupy mučení, hnití zaživa, a nakonec usmrcením. Policie zjistila, že maily odcházely z univerzitního počítače jiného profesora, kolegy filosofa. Teď už probíhají soudy, na dvou jsem byl. Stará hodnota a ctnost, o které píšete, je i starý, poctivý dopis. Napsaný, podepsaný, zalepený v obálce, ošetřený známkou (mimochodem, máte pravdu s těmi moderními hnusnými známkami bez hodnoty, grafické i platební) a hozený do schránky. Takto mi píše jen Brigita Hertlová a díky Divadelním novinám i Vy. Ono už vykonat takový úkon odradí od zbytečného psaní třeba sprostých anonymních dopisů. Stejně jako sprostých dopisů podepsaných. Asi neodradí psychopaty či osobnosti s hrubými mravy nebo názorově neukotvené poplety. Ta mailová kultura to zjednodušuje. Píšu to proto, že v těchto dnech jsem dostal několik agresivních mailů, plných dojmů, nařčení, paranoidního fantazírování o událostech, které se nestaly, osobních urážek a kádrování starších, ctěných lidí s velkým dílem a svojským osudem (Milan Uhde) i nebožtíků, kteří se nemohou bránit (Ludvík Kundera). Bídné (s) myšlenky, míchající bez souvislostí páté přes devaté, jak děcko, když žvatlá, plno chyb, marnost, ztráta jazyka. Zvláštní, texty přišly z novinářského prostředí, dokonce z redakčního mailu známého deníku. Mělo to svědčit o mně, ale svědčí to o pisateli. Vjac ťa neznám, používá Dušan Holý v takových případech. Nebo ještě půvabnější: Vitaj preč! Nestojí to za řeč.

Za řeč stojí v souvislosti s dopisy toto: Viděl jsem v brněnské Redutě divadelní představení, které hraničí s malým zázrakem. Je postaveno na inscenování intimního dopisování dvou přátel, do jejichž osudů zasáhly paradoxy dvacátého století. Těmi přáteli jsou pánové Jiří Voskovec a Jan Werich. Kus sestavila dramaturgyně Dora Viceníková, režíroval vnuk Oldřicha Mikuláška Jan. Voskovce hraje Václav Vašák (viděl jste ho jako Mánka v Gazdině robě), Wericha Jiří Vyorálek (též jste ho poznal, hrál v Huse na provázku Chlestakova), Werichovu Zdeničku Gabriela Mikulková. Přes železnou oponu mezi šrapnely studené války létaly vlaštovky vět plné originálního jazyka, hlubinných osobních dramat, bolestí, smutků, hořkostí, komplexů, bolestínství i velkého srdce, chlapské lásky. Klaunské tance mezi vejci osudu a velkých dějin. Z této materie utkat představení metafyzické je odvážný čin. Srdcem jsem to přijal, duši naplnil po okraj i díky šťastnému zvolení divadelního jazyka, vlastní řeči, kterou vedli tvůrci dialog s diváky. A hlavně, je to nesentimentální, bez klišé o moudrých klaunech. Já totiž upřímně nesnáším tu zlidovělou podobu Wericha filosofa ztělesněnou výrokem o člověku, který, když už jednou je, tak má koukat, aby byl. Mívali to odvážně za onoho režimu lidé doma a významně se u toho pomrkávalo, když se tajuplně pozvedl ubrus na stole a bacha, pod sklem s doutníkem v puse se šklebil šibalsky Jan Werich.

Časopis pro ochotnické divadlo, o kterém byste rád četl v tomto listě, existuje. Jmenuje se Amatérská scéna, vycházel už za mého tzv. mládí, teď to je snad čtvrtletník. Ale vím, kam směřujete, aby tento list měl zpětnou vazbu, přesah, jiné publikum. Které? Zrovna včera mi při naší pravidelné úterní sešlosti v hospodě Husy na provázku citoval kamarád, psycholog a jungián Luděk Běťák (výborný primáš muziky z Osvětiman) z knihy Jamese Hollise: Je zřejmé, že žijeme v duchovně velmi zbídačelé kultuře: návykový materialismus z nás činí otroky povrchnosti; volání fundamentalistů nás činí bázlivými a úzkostlivými; a rozptylující banální ideologie putování duše spíše bagatelizují, než obohacují.

O tom, jak dopadám v České televizi, svědčí nejlépe záznam z Rady ČT, kdy generální ředitel Jiří Janeček, kterému vždy jde o ideály, mluví o celé naší rodině jako o lidech, kterým jde jenom o peníze. Na to mohutně přizvukuje naše komisařka, radní, velmistryně ve vrhu koulí, že je třeba nám zatnout tipec. Tož tak.

Rád bych natočil velký dokument o našem starém, nezdolném principálovi Radimu Vašinkovi, kterému celý život nějaké komisařky zatínaly tipec.

Mějte se pěkně, srdečně

Váš Bréťa

  • Autor: Břetislav Rychlík
  • Publikováno: 05. února 2011

Komentáře k článku: Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

  1. adriana mazacova

    ahojky ludvíku ja si chci stebou psat tak si mne pridej ano dekuji ada mazavova

    03.02.2014 (10.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,