Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

Milý Ludvíku,

všimnul jste si, jak hrubnou mravy v prostředí, ve kterém se to neočekává? To není jen ta slavná právnická fakulta v Plzni. Teď dokončuju dokument o případu brněnských profesorů z katedry filosofie, z nichž jeden dostával pět měsíců hnusné maily, ve kterých mu pisatel vyhrožoval nechutnými postupy mučení, hnití zaživa, a nakonec usmrcením. Policie zjistila, že maily odcházely z univerzitního počítače jiného profesora, kolegy filosofa. Teď už probíhají soudy, na dvou jsem byl. Stará hodnota a ctnost, o které píšete, je i starý, poctivý dopis. Napsaný, podepsaný, zalepený v obálce, ošetřený známkou (mimochodem, máte pravdu s těmi moderními hnusnými známkami bez hodnoty, grafické i platební) a hozený do schránky. Takto mi píše jen Brigita Hertlová a díky Divadelním novinám i Vy. Ono už vykonat takový úkon odradí od zbytečného psaní třeba sprostých anonymních dopisů. Stejně jako sprostých dopisů podepsaných. Asi neodradí psychopaty či osobnosti s hrubými mravy nebo názorově neukotvené poplety. Ta mailová kultura to zjednodušuje. Píšu to proto, že v těchto dnech jsem dostal několik agresivních mailů, plných dojmů, nařčení, paranoidního fantazírování o událostech, které se nestaly, osobních urážek a kádrování starších, ctěných lidí s velkým dílem a svojským osudem (Milan Uhde) i nebožtíků, kteří se nemohou bránit (Ludvík Kundera). Bídné (s) myšlenky, míchající bez souvislostí páté přes devaté, jak děcko, když žvatlá, plno chyb, marnost, ztráta jazyka. Zvláštní, texty přišly z novinářského prostředí, dokonce z redakčního mailu známého deníku. Mělo to svědčit o mně, ale svědčí to o pisateli. Vjac ťa neznám, používá Dušan Holý v takových případech. Nebo ještě půvabnější: Vitaj preč! Nestojí to za řeč.

Za řeč stojí v souvislosti s dopisy toto: Viděl jsem v brněnské Redutě divadelní představení, které hraničí s malým zázrakem. Je postaveno na inscenování intimního dopisování dvou přátel, do jejichž osudů zasáhly paradoxy dvacátého století. Těmi přáteli jsou pánové Jiří Voskovec a Jan Werich. Kus sestavila dramaturgyně Dora Viceníková, režíroval vnuk Oldřicha Mikuláška Jan. Voskovce hraje Václav Vašák (viděl jste ho jako Mánka v Gazdině robě), Wericha Jiří Vyorálek (též jste ho poznal, hrál v Huse na provázku Chlestakova), Werichovu Zdeničku Gabriela Mikulková. Přes železnou oponu mezi šrapnely studené války létaly vlaštovky vět plné originálního jazyka, hlubinných osobních dramat, bolestí, smutků, hořkostí, komplexů, bolestínství i velkého srdce, chlapské lásky. Klaunské tance mezi vejci osudu a velkých dějin. Z této materie utkat představení metafyzické je odvážný čin. Srdcem jsem to přijal, duši naplnil po okraj i díky šťastnému zvolení divadelního jazyka, vlastní řeči, kterou vedli tvůrci dialog s diváky. A hlavně, je to nesentimentální, bez klišé o moudrých klaunech. Já totiž upřímně nesnáším tu zlidovělou podobu Wericha filosofa ztělesněnou výrokem o člověku, který, když už jednou je, tak má koukat, aby byl. Mívali to odvážně za onoho režimu lidé doma a významně se u toho pomrkávalo, když se tajuplně pozvedl ubrus na stole a bacha, pod sklem s doutníkem v puse se šklebil šibalsky Jan Werich.

Časopis pro ochotnické divadlo, o kterém byste rád četl v tomto listě, existuje. Jmenuje se Amatérská scéna, vycházel už za mého tzv. mládí, teď to je snad čtvrtletník. Ale vím, kam směřujete, aby tento list měl zpětnou vazbu, přesah, jiné publikum. Které? Zrovna včera mi při naší pravidelné úterní sešlosti v hospodě Husy na provázku citoval kamarád, psycholog a jungián Luděk Běťák (výborný primáš muziky z Osvětiman) z knihy Jamese Hollise: Je zřejmé, že žijeme v duchovně velmi zbídačelé kultuře: návykový materialismus z nás činí otroky povrchnosti; volání fundamentalistů nás činí bázlivými a úzkostlivými; a rozptylující banální ideologie putování duše spíše bagatelizují, než obohacují.

O tom, jak dopadám v České televizi, svědčí nejlépe záznam z Rady ČT, kdy generální ředitel Jiří Janeček, kterému vždy jde o ideály, mluví o celé naší rodině jako o lidech, kterým jde jenom o peníze. Na to mohutně přizvukuje naše komisařka, radní, velmistryně ve vrhu koulí, že je třeba nám zatnout tipec. Tož tak.

Rád bych natočil velký dokument o našem starém, nezdolném principálovi Radimu Vašinkovi, kterému celý život nějaké komisařky zatínaly tipec.

Mějte se pěkně, srdečně

Váš Bréťa

  • Autor: Břetislav Rychlík
  • Publikováno: 05. února 2011

Komentáře k článku: Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

  1. adriana mazacova

    ahojky ludvíku ja si chci stebou psat tak si mne pridej ano dekuji ada mazavova

    03.02.2014 (10.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,