Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na přelomu května a června devátý ročník festivalu Dream Factory Ostrava. Jeho diváci mohli zhlédnout opravdu to nejlepší, co bylo za poslední rok (nejen) na české divadelní scéně vytvořeno. Ředitel festivalu Tomáš Suchánek vytyčil tři dramaturgické linie: Státnickou, Nebeskou a Genderově korektní. Povedlo se je ovšem naplnit?

Ostravský důl rozžil také projekt Industriální safari: Monstra v Hlubině FOTO LUKÁŠ HORKÝ

Festival začal 30. května „loutkovým“ prologem – jako první byl uveden Pomník polského Teatru Lalek z Vratislavi v režii „našeho“ Jiřího Havelky, poté Matija Solce a kapela Fekete Seretlek zahráli nádherně hudební, rytmický a vodkou zalitý KAR.

Předností letošního ročníku Dream Factory byly debaty s tvůrci inscenací. První proběhla po Pomníku, s herci se hovořilo o přístupu k tématu, o znalosti osudu Otakara Švece (stavitele Stalinova pomníku na Letné), obecněji o vztahu Poláků k českým dějinám a zejména o tom, zda tato inscenace může našim sousedům přinášet takové potěšení jako nám. Tvůrci přiznali, že ostravské publikum bylo možná stejně nadšené jako to premiérové a že některé vtipy rezonovaly v Ostravě vůbec poprvé (například na hříčku s kyvadlem na Letné). První festivalový den zakončil vydatný déšť a divoký balkánský koncert Fekete Seretlek v klubu Divadla Petra Bezruče, tečku za prvním festivalovým dnem skupina udělala písní We Are Going to Die, kterou rozezpívala dobře naladěné publikum, a (ne)náhodou zapadla do nebeské linie, kterou KAR nastolil.

Druhý festivalový den se konalo oficiální zahájení. Bohužel energie, kterou předchozí den diváky navnadil KAR, nemohlo Dejvické divadlo ani zdaleka dosáhnout. Zejména kvůli prostoru, ve kterém se inscenace hrály. KAR měl k dispozici Márnici, kam se vejde asi 30 diváků, kdežto Dejvičtí hráli v ohromném kulturním domě, kam komorní Vzkříšení nepatří, ale kam pro velký zájem publika muselo být umístěno. Představení předcházelo strojené zahájení v podání ostravských herců Markéty Harokové a Ondřeje Bretta, které očekávanou událost zdrželo, výsledek tak byl spíše rozpačitý. Diváci však měli alternativní možnost – jít do Divadla Petra Bezruče na Strýčka Váňu z HaDivadla, který se hrál ve stejnou dobu. Větší zážitek než Vzkříšení divákům přinesly „nenápadnější“ komicky laděné Dobré mravy v režii Anny Petrželkové z Městského divadla Zlín, které se odpoledne hrály ve vybydleném hotelu Palace. Svou atmosférou tento prostor diváky pohltil více než neosobní, akusticky ani rozměrově nevyhovující kulturní dům.

Další festivalový den přinesl dva největší trháky festivalu: Atomovou kočičku a Olgu (Horrory z Hrádečku). Obě inscenace si zasloužily obrovský potlesk, kterým je odměnilo ostravské publikum. Atomová kočička Tomáše Dianišky dokonce i dlouhý standing ovation. Obě inscenace také propojila diskuse, kterou vedla Lenka Dombrovská, tematicky oboje viděné spojila a nechala tvůrce, ať popíšou proces tvorby inscenací, které vznikly na základě současných českých textů, či se pokusí analyzovat ohlasy různých věkových diváckých skupin. I když obě inscenace spadají pod Státnickou linii, která by se mohla zdát nejvíce „suchá“, opak je pravdou. Výborný herecký výkon Pavlíny Štorkové (jež ztvárňuje Olgu Havlovou) byl jednoznačně nejdojemnější a velký třesk v Atomové kočičce suverénně nejvtipnější.

Ostravu v různých jejích zákoutích rozzářily i inscenace a koncerty ve veřejném prostoru, ať už se jedná o Chuťovky (Juanita Bananas) vedle opravdového stánku se zeleninou, μSputnik či koncert kapely Ema v dole Hlubina. Zde sídlí i Divadlo Vědy, ve kterém se s nedokonalou akustikou sportovně popral Stanislav Majer v „monodramatu“ Truhlář a herec Stanislav Majer hovoří o stavu své domoviny ze Studia Hrdinů. Následovala diskuse, na které sice chyběli další tvůrci, vůbec to však nebránilo rozvinutí debaty – například o případném pokračování, tedy o navazujícím dílu. S netradičním prostorem se se ctí vypořádali tvůrci a technici v inscenaci Busking Unlimited. Využili industriálního prostoru Pod Věží, stolky s připravenými židlemi pro diváky rozestavěli kolem mola a vytvořili čtyři další prostory k prezentaci pouličních umělců.

Takto si Stalinův pomník představují v polském divadle… FOTO LUKÁŠ HORKÝ

Poslední den festivalu diváci mohli vidět expresivní herecké výkony v inscenaci Obchod na korze režiséra Jiřího Pokorného ve stísněném prostoru Márnice Divadla Petra Bezruče. Na festivalu byly také uvedeny dvě inscenace Spalovače mrtvol. Na poslední debatě své – dosti rozdílné – pojetí osvětlily dramaturgyně a dramatizátorky: Marta Ljubková z Národního divadla a Kateřina Menclerová z Divadla Petra Bezruče.

Tři dramaturgické linie se podařilo do jisté míry hostujícími či domácími inscenacemi naplnit (bylo jich samozřejmě více, než jsem zmínila). U některých se témata mísila, u jiných byla přítomna jen náznakem. Nic to však nemění na tom, že se Dream Factory povedlo přivézt do Ostravy rozmanité divadelní počiny a umožnit jim zazářit, ať už v divadelních – či netradičních prostorech (i když vždy existuje riziko, že se přenos dokonale nepovede). Což je snad největší kouzlo tohoto ostravského festivalu (úžasně do industriálního prostoru s kabely a omlácenými zdmi v dole Hlubina například zapadla inscenace Anti-Gone Blackout Jana Friče z A studia Rubín, kde opět zazářila Pavlína Štorková!). A ptáte-li se, zda se všechny inscenace vešly do připravených dramaturgických škatulek? To rozjařené a nadšené diváky, myslím, příliš nezajímalo.

Poslední odpoledne festivalu Dream Factory Ostrava se strhla ohromující bouřka (která dodala až ďábelskou atmosféru Amslerovu Portrétu Doriana G. ze slovenského Divadla v Martině). Dalo tak počasí najevo hlasitý nesouhlas s koncem devátého ročníku, nebo hromy a blesky můžeme považovat za burcující entrée k jubilejnímu, desátému ročníku?

Anežka Berčíková

Denní zpravodajství čtěte na i-DN

  • Autor: DN
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Bouřlivá divadelní Ostrava

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,