Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí hned na tři inscenace, které přispěly do současných diskusí o našem světě: v opeře Arsilda ve Slovenském národním divadle postihl David Radok ztrátu základních hodnot ve společnosti, Vladimír Morávek předvedl Otce Ubu coby karikaturu vládnoucího patafyzického starce – nelze v tom nevidět Miloše Zemana, a Jan Antonín Pitínský v Moravském divadle v Olomouci interpretoval operu Bohuslava Martinů Řecké pašije jako podobenství soucitu s bližními, kteří ztratili domov.

Jakub Rousek v roli Manolia FOTO JAN PROCHÁZKA

Svým způsobem to měl nejjednodušší, protože spor přijmout, či vyhnat utečence je tematickým i hudebním těžištěm opery podle Kazantzakisova románu Kristus znovu ukřižovaný (1954). Milan Uhde v něm rozpoznal komunistickou agitku, jak píše ve svém Slovu na druhé straně těchto Divadelních novin. Bohuslava Martinů žil prakticky celý život v emigraci a v době psaní Řeckých pašijí, na samém sklonku života, mu několik závistivců znemožnilo vrátit se. Myslím, že se proto dokázal vcítit do pocitů odmítnutých prosebníků, kteří hledají nový domov. Manolia však v opeře nechal burcovat ke vzpouře bědných proti bohatým: Neboť v tomto světě musí spravedlnost být vždy vykoupena krví. Špatný svět musí zahynout! Za pravdu a boj se dejme, aby ozdravil svět v ohni! Je to výzva ke komunistické revoluci, jak píše Uhde? Nebo lze tato slova spíš chápat jako hodně přesnou paralelu se současnou imigrantskou krizí, kdy se příchozí domáhají svého teroristickými atentáty?

Je zvláštní, že olomoucká opera do převažujícího operetního a populárnějšího programu zařadila právě Řecké pašije. Ještě překvapivější bylo uvedení Ullmannovy opery Pád Antikrista před třemi lety, které vzbudilo v režii Pitínského a pod taktovkou Miloslava Oswalda velkou pozornost. Pitínský na poetiku své předchozí režie volně navazuje jak věcným vedením postav, tak expresivitou vyhrocených akcí, nejnápadněji pak vizuální podobou inscenace, i když ve spolupráci s jinými výtvarníky. Antikrista zpíval Václav Málek v obludném kostýmu, velmi podobný a ještě obludnější trikot navlékl v Řeckých pašijích v roli Panaitise-Jidáše, který po citovaných slovech Manolia zabíjí na schodech kostela.

Svědčí to o Pitínského jednoznačném čtení příběhu, ostře rozděleného na dobré křesťany a zlé antikristy. Neváhal, kde je pravda. Ale také o Pitínského zvyku vkládat do režií odkazy na nejrůznější skutečnosti, včetně svých předchozích režií. Poetiku inscenace však spolutvoří, a výrazně, návaznost na lidové náboženské hry, což je sice svět velmi blízký i skladateli, ale nenapadlo by mě uplatnit ho zrovna v Řeckých pašijích – podle mého jejich hudba směřuje významově i esteticky spíš k vizuálně prostému, nevyumělkovanému výrazivu. Svítící koule na hlavě kněze Grigorise patří k těm příliš názorným sdělením.

Partituru nastudoval Petr Šumník pečlivě, s citem pro duchem prolnutou hudbu, jen výsledný zvuk byl příliš hutný, a ne vždy úplně precizní. Také sbor zpíval na pokraji možností. Pro malý operní soubor je to holt velké sousto, ale obsazení sólových rolí jen z vlastních zdrojů nakonec uspělo velmi dobře. Musím s potěšením zmínit, že Jakub Rousek v roli Manolia konečně zpíval v různých výrazových polohách, technicky, nepřepínal a nepředváděl hlas – proto stvořil působivou postavu.

JOSEF HERMAN

Moravské divadlo Olomouc – Bohuslav Martinů: Řecké pašije. Opera o čtyřech jednáních, tzv. curyšská verze z roku 1959. Překlad Eva Bezděková, hudební nastudování Petr Šumník, režie Jan Antonín Pitínský, sbormistr Lubomíra Hellová, scéna Milan Nytra, kostýmy Jana Preková. Premiéra 24. února 2017.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Lidové divadlo podle Martinů

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Burza

Zahraničí

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,