Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí hned na tři inscenace, které přispěly do současných diskusí o našem světě: v opeře Arsilda ve Slovenském národním divadle postihl David Radok ztrátu základních hodnot ve společnosti, Vladimír Morávek předvedl Otce Ubu coby karikaturu vládnoucího patafyzického starce – nelze v tom nevidět Miloše Zemana, a Jan Antonín Pitínský v Moravském divadle v Olomouci interpretoval operu Bohuslava Martinů Řecké pašije jako podobenství soucitu s bližními, kteří ztratili domov.

Jakub Rousek v roli Manolia FOTO JAN PROCHÁZKA

Svým způsobem to měl nejjednodušší, protože spor přijmout, či vyhnat utečence je tematickým i hudebním těžištěm opery podle Kazantzakisova románu Kristus znovu ukřižovaný (1954). Milan Uhde v něm rozpoznal komunistickou agitku, jak píše ve svém Slovu na druhé straně těchto Divadelních novin. Bohuslava Martinů žil prakticky celý život v emigraci a v době psaní Řeckých pašijí, na samém sklonku života, mu několik závistivců znemožnilo vrátit se. Myslím, že se proto dokázal vcítit do pocitů odmítnutých prosebníků, kteří hledají nový domov. Manolia však v opeře nechal burcovat ke vzpouře bědných proti bohatým: Neboť v tomto světě musí spravedlnost být vždy vykoupena krví. Špatný svět musí zahynout! Za pravdu a boj se dejme, aby ozdravil svět v ohni! Je to výzva ke komunistické revoluci, jak píše Uhde? Nebo lze tato slova spíš chápat jako hodně přesnou paralelu se současnou imigrantskou krizí, kdy se příchozí domáhají svého teroristickými atentáty?

Je zvláštní, že olomoucká opera do převažujícího operetního a populárnějšího programu zařadila právě Řecké pašije. Ještě překvapivější bylo uvedení Ullmannovy opery Pád Antikrista před třemi lety, které vzbudilo v režii Pitínského a pod taktovkou Miloslava Oswalda velkou pozornost. Pitínský na poetiku své předchozí režie volně navazuje jak věcným vedením postav, tak expresivitou vyhrocených akcí, nejnápadněji pak vizuální podobou inscenace, i když ve spolupráci s jinými výtvarníky. Antikrista zpíval Václav Málek v obludném kostýmu, velmi podobný a ještě obludnější trikot navlékl v Řeckých pašijích v roli Panaitise-Jidáše, který po citovaných slovech Manolia zabíjí na schodech kostela.

Svědčí to o Pitínského jednoznačném čtení příběhu, ostře rozděleného na dobré křesťany a zlé antikristy. Neváhal, kde je pravda. Ale také o Pitínského zvyku vkládat do režií odkazy na nejrůznější skutečnosti, včetně svých předchozích režií. Poetiku inscenace však spolutvoří, a výrazně, návaznost na lidové náboženské hry, což je sice svět velmi blízký i skladateli, ale nenapadlo by mě uplatnit ho zrovna v Řeckých pašijích – podle mého jejich hudba směřuje významově i esteticky spíš k vizuálně prostému, nevyumělkovanému výrazivu. Svítící koule na hlavě kněze Grigorise patří k těm příliš názorným sdělením.

Partituru nastudoval Petr Šumník pečlivě, s citem pro duchem prolnutou hudbu, jen výsledný zvuk byl příliš hutný, a ne vždy úplně precizní. Také sbor zpíval na pokraji možností. Pro malý operní soubor je to holt velké sousto, ale obsazení sólových rolí jen z vlastních zdrojů nakonec uspělo velmi dobře. Musím s potěšením zmínit, že Jakub Rousek v roli Manolia konečně zpíval v různých výrazových polohách, technicky, nepřepínal a nepředváděl hlas – proto stvořil působivou postavu.

JOSEF HERMAN

Moravské divadlo Olomouc – Bohuslav Martinů: Řecké pašije. Opera o čtyřech jednáních, tzv. curyšská verze z roku 1959. Překlad Eva Bezděková, hudební nastudování Petr Šumník, režie Jan Antonín Pitínský, sbormistr Lubomíra Hellová, scéna Milan Nytra, kostýmy Jana Preková. Premiéra 24. února 2017.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Lidové divadlo podle Martinů

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,