Čtyři slunce byl zařazen do soutěže mezinárodního festivalu Sundance v americkém Park City a Bohdan Sláma je v zahraničí skloňován jako příklad samorostlého režiséra vymykajícího se českému provincialismu.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Životy na odvrácené straně Slunce

Je to úspěch, na jaký nejsme moc zvyklí. Film Čtyři slunce byl zařazen do soutěže mezinárodního festivalu Sundance v americkém Park City a Bohdan Sláma je v zahraničí skloňován jako příklad samorostlého režiséra vymykajícího se českému provincialismu. Jeho filmy kontrastují s porevolučním proudem naší kinematografie snícímu o velkých plátnech, nejmodernějších kamerách a odvozeninách amerických žánrů. Co více, nevidíte u něj obvyklé vyspekulované obrázky z hořkého i sladkého života pražských „zahýbajících“ taxíkářů či sladkého i hořkého života čtenářek trendy časopisů.

Slámovi hrdinové žijí na periferii naší novodobé zběsilé společnosti… Marek Škácha (Véna) a Jiří Mádl (Jerry) FOTO ARCHIV

Ve svém posledním snímku se Sláma snaží opět ukazovat mnohem skutečnější svět obyčejných lidí, o nichž se jinak v českém filmu bojíme podstatněji vyprávět. Snad filmařům nepřipadají dost zábavní a zajímaví ve srovnání se západními schématy či etno dramaty z exotického světa barevné bídy. Snad máme toho vlastního postkomunistického světa jednoduše dost.

Slámova filmová řeč je v pravém slova smyslu rustikální. Neusiluje o žádná kamerová kouzla, dokonce by se dalo říct, že budovat plynulé tempo, tvořit režisérské finesy ani neumí. V nadsázce řečeno, postaví kameru před Aňu Geislerovou a řekne jí, aby v detailu zahrála emoce nešťastné poštovní úřednice, která na zákazníky přes přepážku neurvale řve a současně má doma nezvládnutelné trable. Slámovi hrdinové žijí na periferii naší novodobé zběsilé společnosti, kde se snaží zápasit se svými bolestmi, strastmi a tragédiemi. Jsou nedbalí, mluví jazykem ulice a na nic si nehrají.

Čtyři slunce je filmem o takovém fatalismu nejenom proto, že jeho námět přivádí před kameru senzibila Karla (Karel Roden), zachraňujícího svět pomocí vesmírných energií. Ale především samotný lidský osud je v jeho pohledu plný výzev, jimž neumíme čelit. Příběh vypráví o v jádru dobrém chlapovi Fogim (Jaroslav Plesl), který se snaží najít vztah k pubertálnímu synovi Vénovi (Marek Šácha). Jeho biologická matka rodinu kdysi opustila, současná žena Jana (Aňa Geislerová) se ji snaží Vénovi nahradit. Ten ale nechodí do školy a raději utíká z domu za huličem a punkerem Jerrym (Jiří Mádl), který je mimo jiné synem zesnulého nejlepšího kamaráda Fogiho. Tak trochu připomíná jeho samotného před mnoha lety. Věčně revoltujícího, svéhlavého outsidera, který si se sebou neví rady. Postaví si punkáčského kohouta a spadne do každého průšvihu.

Tak jako Venkovský učitel marně zápasil s homosexualitou, snaží se – stejně marně – „svéráz“ Fogi žít mezi „samými debily“ na českém maloměstě. Nakonec přichází o práci a jeho žena si najde milence v synově třídním (Igor Chmela). Zbývá mu už jen skleník, v němž si chce pěstovat rajčátka – chutnější než ta kupovaná…

Sláma má pochopení pro lidi zoufale toužící po štěstí, které nikdy nenalézají. Ukazuje, jak v životě selhávají a prohrávají, přesto svůj úděl nesou dál, aniž by se zaprodali, aniž by podlehli. Žena opouští manžela s malou dcerou kvůli milenci, který má čekat před vchodem. Ale když vyjde ven, nikdo ji nečeká, neboť chlap dostal na poslední chvíli strach a ujel. Fogi se jde zeptat třídního, aby mu poradil, jak má zvládnout svého kluka, ale dostane se mu jen posměšků. Sláma přesně takovým situacím a lidem v nich rozumí. Obdivuje ty, kteří je vydrží, kteří jsou v nich stále ještě opravdoví, ryzí, aniž by se přetvařovali a pokoušeli se život nějak podvést.

Co vždycky zůstává – alespoň v mých očích – problémem Slámových filmů, je onen zbytečně šlehaný koktail komedie a tragédie, sladkosti a hořkosti, vycházející z domácích filmových tradic. A to platí o to víc ve Čtyřech sluncích. Na překážku je to ve scénách pitvořivých hospodských piatik či výprav Jerryho punkáčské party za brčkem, které jsou ve filmu „bžundou“ usilující o hlášky a nadbytečné komické vložky. Je to trochu laciná cesta pro snímek, který se snaží být silným dramatem. Proč nejsme u nás s to dát divákovi také trochu důvěry, že vydrží pohled na skutečnost – bez zhulených póz a hloupých hlášek. Když děti opakují chyby svých rodičů, když se nedokážou poučit z vlastního dětství, když se podvádějí a směšně usmiřují, zatímco v nemocnici bojuje jejich syn o život.

Největším zklamáním Čtyř sluncí je nakonec především postava Karla v podání Karla Rodena. Kostyméři jej navlékli do vytahaného svetru a dali mu staré brýle, aby tím charakterizovali exemplárního padesátiletého „pošuka“. Běhá po kraji s dlouhými mastnými vlasy a hledá správné duchovní zóny, aby se na ně napojil a pochopil chod tohoto zběsilého, drsného světa. Vydává se hledat Mistra a zároveň tím předznamenává i samotné Slámovo vyznění snímku: Lidi, nikdo vám nepomůže. Štěstí musíte probudit sami v sobě! Ale k tomu jsme mohli dojít i bez senzibila a jeho ujeté magie.

  • Autor: Michal Procházka
  • Publikováno: 03. dubna 2012

Komentáře k článku: Životy na odvrácené straně Slunce

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,