Čtyři slunce byl zařazen do soutěže mezinárodního festivalu Sundance v americkém Park City a Bohdan Sláma je v zahraničí skloňován jako příklad samorostlého režiséra vymykajícího se českému provincialismu.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Životy na odvrácené straně Slunce

Je to úspěch, na jaký nejsme moc zvyklí. Film Čtyři slunce byl zařazen do soutěže mezinárodního festivalu Sundance v americkém Park City a Bohdan Sláma je v zahraničí skloňován jako příklad samorostlého režiséra vymykajícího se českému provincialismu. Jeho filmy kontrastují s porevolučním proudem naší kinematografie snícímu o velkých plátnech, nejmodernějších kamerách a odvozeninách amerických žánrů. Co více, nevidíte u něj obvyklé vyspekulované obrázky z hořkého i sladkého života pražských „zahýbajících“ taxíkářů či sladkého i hořkého života čtenářek trendy časopisů.

Slámovi hrdinové žijí na periferii naší novodobé zběsilé společnosti… Marek Škácha (Véna) a Jiří Mádl (Jerry) FOTO ARCHIV

Ve svém posledním snímku se Sláma snaží opět ukazovat mnohem skutečnější svět obyčejných lidí, o nichž se jinak v českém filmu bojíme podstatněji vyprávět. Snad filmařům nepřipadají dost zábavní a zajímaví ve srovnání se západními schématy či etno dramaty z exotického světa barevné bídy. Snad máme toho vlastního postkomunistického světa jednoduše dost.

Slámova filmová řeč je v pravém slova smyslu rustikální. Neusiluje o žádná kamerová kouzla, dokonce by se dalo říct, že budovat plynulé tempo, tvořit režisérské finesy ani neumí. V nadsázce řečeno, postaví kameru před Aňu Geislerovou a řekne jí, aby v detailu zahrála emoce nešťastné poštovní úřednice, která na zákazníky přes přepážku neurvale řve a současně má doma nezvládnutelné trable. Slámovi hrdinové žijí na periferii naší novodobé zběsilé společnosti, kde se snaží zápasit se svými bolestmi, strastmi a tragédiemi. Jsou nedbalí, mluví jazykem ulice a na nic si nehrají.

Čtyři slunce je filmem o takovém fatalismu nejenom proto, že jeho námět přivádí před kameru senzibila Karla (Karel Roden), zachraňujícího svět pomocí vesmírných energií. Ale především samotný lidský osud je v jeho pohledu plný výzev, jimž neumíme čelit. Příběh vypráví o v jádru dobrém chlapovi Fogim (Jaroslav Plesl), který se snaží najít vztah k pubertálnímu synovi Vénovi (Marek Šácha). Jeho biologická matka rodinu kdysi opustila, současná žena Jana (Aňa Geislerová) se ji snaží Vénovi nahradit. Ten ale nechodí do školy a raději utíká z domu za huličem a punkerem Jerrym (Jiří Mádl), který je mimo jiné synem zesnulého nejlepšího kamaráda Fogiho. Tak trochu připomíná jeho samotného před mnoha lety. Věčně revoltujícího, svéhlavého outsidera, který si se sebou neví rady. Postaví si punkáčského kohouta a spadne do každého průšvihu.

Tak jako Venkovský učitel marně zápasil s homosexualitou, snaží se – stejně marně – „svéráz“ Fogi žít mezi „samými debily“ na českém maloměstě. Nakonec přichází o práci a jeho žena si najde milence v synově třídním (Igor Chmela). Zbývá mu už jen skleník, v němž si chce pěstovat rajčátka – chutnější než ta kupovaná…

Sláma má pochopení pro lidi zoufale toužící po štěstí, které nikdy nenalézají. Ukazuje, jak v životě selhávají a prohrávají, přesto svůj úděl nesou dál, aniž by se zaprodali, aniž by podlehli. Žena opouští manžela s malou dcerou kvůli milenci, který má čekat před vchodem. Ale když vyjde ven, nikdo ji nečeká, neboť chlap dostal na poslední chvíli strach a ujel. Fogi se jde zeptat třídního, aby mu poradil, jak má zvládnout svého kluka, ale dostane se mu jen posměšků. Sláma přesně takovým situacím a lidem v nich rozumí. Obdivuje ty, kteří je vydrží, kteří jsou v nich stále ještě opravdoví, ryzí, aniž by se přetvařovali a pokoušeli se život nějak podvést.

Co vždycky zůstává – alespoň v mých očích – problémem Slámových filmů, je onen zbytečně šlehaný koktail komedie a tragédie, sladkosti a hořkosti, vycházející z domácích filmových tradic. A to platí o to víc ve Čtyřech sluncích. Na překážku je to ve scénách pitvořivých hospodských piatik či výprav Jerryho punkáčské party za brčkem, které jsou ve filmu „bžundou“ usilující o hlášky a nadbytečné komické vložky. Je to trochu laciná cesta pro snímek, který se snaží být silným dramatem. Proč nejsme u nás s to dát divákovi také trochu důvěry, že vydrží pohled na skutečnost – bez zhulených póz a hloupých hlášek. Když děti opakují chyby svých rodičů, když se nedokážou poučit z vlastního dětství, když se podvádějí a směšně usmiřují, zatímco v nemocnici bojuje jejich syn o život.

Největším zklamáním Čtyř sluncí je nakonec především postava Karla v podání Karla Rodena. Kostyméři jej navlékli do vytahaného svetru a dali mu staré brýle, aby tím charakterizovali exemplárního padesátiletého „pošuka“. Běhá po kraji s dlouhými mastnými vlasy a hledá správné duchovní zóny, aby se na ně napojil a pochopil chod tohoto zběsilého, drsného světa. Vydává se hledat Mistra a zároveň tím předznamenává i samotné Slámovo vyznění snímku: Lidi, nikdo vám nepomůže. Štěstí musíte probudit sami v sobě! Ale k tomu jsme mohli dojít i bez senzibila a jeho ujeté magie.

  • Autor: Michal Procházka
  • Publikováno: 3. Duben, 2012

Komentáře k článku: Životy na odvrácené straně Slunce

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 03/2016

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


2. 2.-13. 2. 2016

Číslo 03/2016 (2. 2.-13. 2. 2016)

Obsah čísla 03/2016

Sloupek

Divadlo přeje nepřipraveným

Pro Honzu Nebeského jsem napsal...

Sukces měsíce

All Genius All Idiot v...

Prostor pro nové, nezávislé a...

Dotazník

Jiří Nekvasil

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Pořád se točí!

Život otáčivého hlediště v...

Názor

Pavana za mrtvý Ateliér

Šéfredaktorka čtrnáctideníku...

Glosa

Nudná budoucnost

Výstava Skvělý nový svět v Centru...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Festival nového cirkusu Cirkopolis...

Kritika

Blues svědomí versus...

Román Tsunami blues Markéty...

Špatně vyložený divadelní...

Buranteatr uvedl na Sokolském stadionu,...

Těžká cesta ze dna

Tragikomedii Top Dogs napsal...

Plout dál, zlou tmou…

Pluj dál, jen dál,/ Pán Bůh je s...

Se ctí a tajemstvím

Nejnovější inscenace strašnického...

Semafor a rubato

Myslím, že je omylem – jak se to...

Swing do nich teprve leze

Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing...

Popelka v nepravých rukou

Popelka aneb Laskavost vítězí (La...

Bolestná klauniáda u...

Před třemi lety jsem v úvaze nad...

Z Kyliánovy líhně

Jedna z nejlepších choreografií...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ondřej Sokol: Chci, aby lidi...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jaroslav Slánský: Chci...

Rozhovor s uměleckým šéfem...

Kauza

Kontext

Od Adamce po Žížalu

Napsat divadelněhistorickou práci v...

Fenomén Baarová

Úvahy filmové

Obejít se nedá aneb Odkaz...

Polský divadelní kritik, historik a...

Začíná rekonstrukce...

Hudební ředitel pražské Státní...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Jak to kdo vidí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Došlo do redakce

Petr Váša: Sni Centrum pro studium...

HA za kulatým stolem v...

Herecká asociace informuje

Studio Hrdinů

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Jsem moc rád, že Tě úvod naší hry...

DVĚ LEGENDY – BOLEK...

Fotografie z výstavy Manéž na...

Zahraničí

Shakespeare ve vlastní...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Berlín se baví

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Koliš (17. 6. 1948 Praha – 21....

Výročí

Výročí 1.−15. února

Mlynářová Vlasta, herečka (1. 2....

Paměti, záznamy, deníky

Sto růží v bidetu (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 03/2016



Obsah,