Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad Individuální účelovou dotací v oblasti kultury, kterou od září minulého roku uděluje hlavní město Praha, umím sdílet jen v jediném – také jsem nikde nenašel kritéria, podle kterých členové kulturního výboru hl. m. Prahy dotace přidělují. Tedy kritéria, podle kterých poznají, že nasypou Petrovi a Pavla ke krmítku nepustí. Politikové se zjevně potřebovali vyhnout stanovení takových pravidel a rozhodování podle nich, protože to je to nejobtížnější na všech dotačních systémech, které kdy spatřily a spatří světlo světa. Ona kritéria musejí vycházet z politického rozhodnutí, jemuž u nás nejčastěji říkáme kulturní politika, a jak uvedla Marie Reslová, takový dokument Praha už pár let nemá. Podle mne je to skandální, s dopadem do veškerého rozhodování o pražských penězích směřovaných do kultury. Šikovní právníci by hravě zpochybnili přidělení všech dotací odkazujících se na materiál, který neexistuje.

Politikové léta letoucí nenavazují na své předchůdce, ale vždycky znovu poněkud naivně hledají od základu nové řešení. Své řešení! Kulturní politiku město mělo od roku 2010 coby otevřený systém priorit, měla se v určitých intervalech inovovat, jenže to nikdo z nových neudělal, a možná ani nevěděl, že udělat má. Přetržitost rozhodování o kultuře, ale vlastně o všem v této společnosti, na základě přetržitosti politických a často velmi turbulentních a efemérních kariér konkrétních zvolených, považuji za největší překážku vzniku kýženého přirozeného politického a kulturního prostředí.

Legitimitu Individuální účelové dotace ovšem pražští zastupitelé odvodili od nezpochybnitelného pravidla – v systému zastupitelské demokracie prostě zvolení zástupci „lidu“ rozhodují o způsobu života společnosti (zákony, vyhláškami, rozhodnutími) a rozdělují veřejné peníze, tedy prostředky získané od daňových poplatníků. Opakuji samozřejmosti? Možná ne, jinak bychom nemohli tvrdit, že jediné správné rozhodnutí o veřejných financích mohou učinit odborníci v grantových komisích a politikové mají bez mrknutí oka jejich návrhy respektovat. Odborníci nemohou rozdělovat veřejné finance, nemají k tomu mandát voličů. Vzpomeňme na kauzu s nenavýšením dotace Pařízkovu Pražskému komornímu divadlu – grantová komise ho nedoporučila a radní pro kulturu se cítil jejím stanoviskem zavázán. Zřídit i jinou formu dotací než jen grantové řízení bych tedy nezpochybňoval, ale jen politické rozhodování ano. Šněrujeme si to od příkopu k příkopu: špatné, protože neúplné, je posouzení jen odborné, i jen politické. V logice věci musejí rozhodovat politikové na základě odborných referencí, argumenty odborníků i politiků musejí být podrobeny veřejné kontrole.

Občanská společnost je prostě založena na kontrolovatelných, volenými politiky definovaných pravidlech našeho soužití. Léta si místo toho hrajeme divadlo (jak banální, a jak přesné přirovnání!) na neustálé politické řešení čehosi, nejlépe krizí. „Lid“ ta fraška baví, o smyslu kusu většinou neuvažuje, tleská oblíbeným hercům a na ty neoblíbené píská a bučí.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 15. května 2017

Komentáře k článku: Bez pravidel se žít nedá

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,