Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2018

ročník 25
17. 4.–30. 4. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Bez pravidel se žít nedá

    Podivení Marie Reslové nad Individuální účelovou dotací v oblasti kultury, kterou od září minulého roku uděluje hlavní město Praha, umím sdílet jen v jediném – také jsem nikde nenašel kritéria, podle kterých členové kulturního výboru hl. m. Prahy dotace přidělují. Tedy kritéria, podle kterých poznají, že nasypou Petrovi a Pavla ke krmítku nepustí. Politikové se zjevně potřebovali vyhnout stanovení takových pravidel a rozhodování podle nich, protože to je to nejobtížnější na všech dotačních systémech, které kdy spatřily a spatří světlo světa. Ona kritéria musejí vycházet z politického rozhodnutí, jemuž u nás nejčastěji říkáme kulturní politika, a jak uvedla Marie Reslová, takový dokument Praha už pár let nemá. Podle mne je to skandální, s dopadem do veškerého rozhodování o pražských penězích směřovaných do kultury. Šikovní právníci by hravě zpochybnili přidělení všech dotací odkazujících se na materiál, který neexistuje.

    Politikové léta letoucí nenavazují na své předchůdce, ale vždycky znovu poněkud naivně hledají od základu nové řešení. Své řešení! Kulturní politiku město mělo od roku 2010 coby otevřený systém priorit, měla se v určitých intervalech inovovat, jenže to nikdo z nových neudělal, a možná ani nevěděl, že udělat má. Přetržitost rozhodování o kultuře, ale vlastně o všem v této společnosti, na základě přetržitosti politických a často velmi turbulentních a efemérních kariér konkrétních zvolených, považuji za největší překážku vzniku kýženého přirozeného politického a kulturního prostředí.

    Legitimitu Individuální účelové dotace ovšem pražští zastupitelé odvodili od nezpochybnitelného pravidla – v systému zastupitelské demokracie prostě zvolení zástupci „lidu“ rozhodují o způsobu života společnosti (zákony, vyhláškami, rozhodnutími) a rozdělují veřejné peníze, tedy prostředky získané od daňových poplatníků. Opakuji samozřejmosti? Možná ne, jinak bychom nemohli tvrdit, že jediné správné rozhodnutí o veřejných financích mohou učinit odborníci v grantových komisích a politikové mají bez mrknutí oka jejich návrhy respektovat. Odborníci nemohou rozdělovat veřejné finance, nemají k tomu mandát voličů. Vzpomeňme na kauzu s nenavýšením dotace Pařízkovu Pražskému komornímu divadlu – grantová komise ho nedoporučila a radní pro kulturu se cítil jejím stanoviskem zavázán. Zřídit i jinou formu dotací než jen grantové řízení bych tedy nezpochybňoval, ale jen politické rozhodování ano. Šněrujeme si to od příkopu k příkopu: špatné, protože neúplné, je posouzení jen odborné, i jen politické. V logice věci musejí rozhodovat politikové na základě odborných referencí, argumenty odborníků i politiků musejí být podrobeny veřejné kontrole.

    Občanská společnost je prostě založena na kontrolovatelných, volenými politiky definovaných pravidlech našeho soužití. Léta si místo toho hrajeme divadlo (jak banální, a jak přesné přirovnání!) na neustálé politické řešení čehosi, nejlépe krizí. „Lid“ ta fraška baví, o smyslu kusu většinou neuvažuje, tleská oblíbeným hercům a na ty neoblíbené píská a bučí.


    Komentáře k článku: Bez pravidel se žít nedá

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,