Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad Individuální účelovou dotací v oblasti kultury, kterou od září minulého roku uděluje hlavní město Praha, umím sdílet jen v jediném – také jsem nikde nenašel kritéria, podle kterých členové kulturního výboru hl. m. Prahy dotace přidělují. Tedy kritéria, podle kterých poznají, že nasypou Petrovi a Pavla ke krmítku nepustí. Politikové se zjevně potřebovali vyhnout stanovení takových pravidel a rozhodování podle nich, protože to je to nejobtížnější na všech dotačních systémech, které kdy spatřily a spatří světlo světa. Ona kritéria musejí vycházet z politického rozhodnutí, jemuž u nás nejčastěji říkáme kulturní politika, a jak uvedla Marie Reslová, takový dokument Praha už pár let nemá. Podle mne je to skandální, s dopadem do veškerého rozhodování o pražských penězích směřovaných do kultury. Šikovní právníci by hravě zpochybnili přidělení všech dotací odkazujících se na materiál, který neexistuje.

Politikové léta letoucí nenavazují na své předchůdce, ale vždycky znovu poněkud naivně hledají od základu nové řešení. Své řešení! Kulturní politiku město mělo od roku 2010 coby otevřený systém priorit, měla se v určitých intervalech inovovat, jenže to nikdo z nových neudělal, a možná ani nevěděl, že udělat má. Přetržitost rozhodování o kultuře, ale vlastně o všem v této společnosti, na základě přetržitosti politických a často velmi turbulentních a efemérních kariér konkrétních zvolených, považuji za největší překážku vzniku kýženého přirozeného politického a kulturního prostředí.

Legitimitu Individuální účelové dotace ovšem pražští zastupitelé odvodili od nezpochybnitelného pravidla – v systému zastupitelské demokracie prostě zvolení zástupci „lidu“ rozhodují o způsobu života společnosti (zákony, vyhláškami, rozhodnutími) a rozdělují veřejné peníze, tedy prostředky získané od daňových poplatníků. Opakuji samozřejmosti? Možná ne, jinak bychom nemohli tvrdit, že jediné správné rozhodnutí o veřejných financích mohou učinit odborníci v grantových komisích a politikové mají bez mrknutí oka jejich návrhy respektovat. Odborníci nemohou rozdělovat veřejné finance, nemají k tomu mandát voličů. Vzpomeňme na kauzu s nenavýšením dotace Pařízkovu Pražskému komornímu divadlu – grantová komise ho nedoporučila a radní pro kulturu se cítil jejím stanoviskem zavázán. Zřídit i jinou formu dotací než jen grantové řízení bych tedy nezpochybňoval, ale jen politické rozhodování ano. Šněrujeme si to od příkopu k příkopu: špatné, protože neúplné, je posouzení jen odborné, i jen politické. V logice věci musejí rozhodovat politikové na základě odborných referencí, argumenty odborníků i politiků musejí být podrobeny veřejné kontrole.

Občanská společnost je prostě založena na kontrolovatelných, volenými politiky definovaných pravidlech našeho soužití. Léta si místo toho hrajeme divadlo (jak banální, a jak přesné přirovnání!) na neustálé politické řešení čehosi, nejlépe krizí. „Lid“ ta fraška baví, o smyslu kusu většinou neuvažuje, tleská oblíbeným hercům a na ty neoblíbené píská a bučí.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 15. května 2017

Komentáře k článku: Bez pravidel se žít nedá

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,