Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Avignonské utopie (No. 3)
Lear ve městě
Ne právě šťastně umístěn – do Carriére de Boulbon – byl Lear (Lear is in Town), zajímavá a působivá, leč poněkud chladná inscenace Ludovica Lagarda z Reimsu koncipovaná evidentně pro klasické a spíše komorní jeviště.
FOTO CHRITOPHE RAYNAUD DE LAGE
V úpravě a překladu Frédérica Boyera (překladatele – v textu pro DN zmíněného – Richarda II. režiséra Sastreho) a Oliviera Cadiota (artiste associé 2010) vystupují jen tři osoby: Lear, šašek a Cordelia. Šaška hraje svým civilním stylem nám známý Poittrenaux. Ostatní osoby vstupují „na jeviště“ skrze sluchátka, jimiž jako by tyto tři postavy komunikují. Proč se při tom musejí válet v prachu (další reprízy jsou v divadlech) jsem nepochopil. V klasickém divadelním prostoru – věřím – bude inscenace působit smysluplněji a adekvátněji.
V klasickém divadelním prostoru – věřím – bude inscenace působit smysluplněji a adekvátněji. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE
Dále se o ní asi nemá zatím valný smysl rozepisovat. Do lomu se zkrátka nehodila. Působila zde násilně až křečovitě. Že to jde s aktualizovaným Learem lépe a současněji, dokazovali letos na Off v renomovaném Théatre des Halles (King Lear Fragments). I s mejdanem, do něhož nás zapojili a po němž ho dcery vyhodí, přehráli Leara dva vynikající herci z Théatre de Cannes.
I s mejdanem přehráli Leara dva vynikající herci z Théatre de Cannes. FOTO archiv
Komentáře k článku: Avignonské utopie (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
