Divadelní noviny

Koncem ledna proběhlo v Londýně setkání dvaceti evropských divadelních kritiků Writers on the Move. Jedním z výsledků byla i neformální dohoda účastníků o „mezinárodním tržišti recenzí“, na kterém se budou podílet také iDN.

Vladimír Mikulka Počet komentářů 2 Publikováno 20. 02. 2011

KRITIKA 4/2011

Bez útěchy a bez polehčujících okolností

V Jihočeském divadle se do Přítelkyně pustilo duo Martin Glaser a Olga Šubrtová, tedy režisér s dramaturgyní, kteří už mají na kontě i několik úspěšných autorských projektů. Také tentokrát nelze mluvit o dramatizaci v pravém slova smyslu: inscenace nazvaná Utěšitel si z Westa bere jen základní rozložení postav a hrubé obrysy děje, jinak vznikla hra na předloze de facto nezávislá. Proč tedy tak dlouhý úvod, zabývající se knihou, z níž se toho nakonec v divadle objeví jen pramálo? Především na obranu oné knihy. Hlavní rozdíl mezi Přítelkyní a Utěšitelem totiž nespočívá v odlišných kulisách a kompletně přepsaném příběhu, ale v tom, že se z groteskně existenciálního příběhu stala banalitka, nutkavě připomínající žánr televizní inscenace „ze současnosti“.

Vladimír Mikulka Počet komentářů 0 Publikováno 18. 02. 2011

KONTEXT 2/2011

Úplný Pitínský

Doby, kdy býval J. A. Pitínský nejen režisérem, ale také dramatikem, připomnělo nakladatelství Větrné mlýny. Soubor, který pod názvem Všecko napsané (Hry, prózy, básně, hrůzy) vydalo v polovině září, žánrově sahá od tradičních divadelních her přes formálně rozvolněné scénáře, autobiograficky laděnou prózu až po poesii či závěrečné vyznání obdivu k režisérovi Robertu Wilsonovi. Zařazena není korespondence, hry, na kterých se Pitínský podílel jako spoluautor, ani různé drobnější texty; i tak má svazek úctyhodných devět set stránek. Všechny texty vznikaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy v období, řečeno s jistou nadsázkou, amatérském. Poté, co se Pitínský definitivně prosadil mezi domácí režisérskou špičku, se psaní věnoval již pouze „účelově“, především v podobě dramatizací prózy.

Vladimír Mikulka Počet komentářů 1 Publikováno 21. 01. 2011

KRITIKA 2/2011

Sto minut prázdnoty

Jistě by se daly najít hry, které podobný režijní přístup unesou, Ambrózie však mezi ně nepatří: ze slibného textového polotovaru vznikla stominutová přehlídka herecké i režijní šedi. Protagonisté bez sebemenšího náznaku inspirace a jiskry odříkají příslušné banality, několikrát zazpívají a tím to taky celé skončí. Namísto depresivního a úmyslně trapného podobenství o vyprázdněnosti světa vznikla inscenace, která je sama natolik prázdná, že nevypovídá vůbec o ničem.

Vladimír Mikulka Počet komentářů 1 Publikováno 21. 01. 2011

KONTEXT 21/2010

„Do you love blues? – Shout Yeah!“

Hlavní koncerty probíhají v Šumperku v pátek a v sobotu večer, sobotní odpoledne je vyhrazeno hudebnímu přesahu (letos se představily čtyři české písničkářky nejmladší generace). Skvělou tradicí jsou noční jam session. Letos se na minipódiu v narvané hospodě U dřevařů sešly všechny tři zámořské hvězdy pátečního hlavního koncertu a byl to (navzdory poněkud mátožné místní rytmice) podstatně lepší zážitek, než jaké nabídlo jejich trochu chladné oficiální vstoupení o pár hodin předtím. Bluesový novátor Corey Harris dokázal v řadě standardů, že je vynikající zpěvák, ale potěšil i tradiční technikou kytarového doprovodu do dvojhlasu ke zpěvu, zdatně mu sekundovali o generaci starší, profesorsky uměření Johnny Mars a Michael Roach, a posléze se přidala zpěvačka Juwana Jenkins s harmonikářem Charlie Slavíkem, jejichž Mojo Band měl strhující vystoupení na hlavní scéně teprve před sebou.

Vladimír Mikulka Počet komentářů 0 Publikováno 09. 12. 2010

KRITIKA 20/2010

K nepřečkání…

Schausielhaus Zürich – Elfriede Jelinek: Rechnitz (Anděl zkázy).

Vladimír Mikulka Počet komentářů 0 Publikováno 26. 11. 2010

ZPRÁVY 19/2010

Záznam debaty o Divadelních novinách

Kompletní zvukový záznam debaty o Divadelních novinách (15. 11. 2010).

Vladimír Mikulka Počet komentářů 1 Publikováno 24. 11. 2010

KRITIKA 19/2010

Sofistikovaná pakárna

Hned na úvod je nutno napsat, že i když si Kabaret Hašek zachovává typické rysy Štědroňovy poetiky, máme co do činění s jakousi její light verzí; inscenace je groteskní a výsostně zábavná, na rozdíl od svých předchůdkyň se ale vyhýbá jakýmkoli temným spodním proudům. Pokud se ovšem smíříme s tím, že tentokrát je cílem „pouze“ bavit, je nutné ocenit, že inscenátoři dosáhli svého cíle s bravurou, bez trivialit a podbízení. Kabaret Hašek je rozverný úlet, v němž se setkává přímočará legrace s chytrou ironií; a taky chytlavě komediální herectví s dobře vyvinutým citem pro absurditu. To vše v pevném rámci, který podle očekávání zajišťuje hudba – u Štědroně se „normálními“ činoherními dialogy příliš neplýtvá. Ani v tomto ohledu však nic není jednoduché: přestože písně intimně laškují s lehkými žánry, zůstávají cudně zahaleny do okázale komplikovaného instrumentálního kabátku. Dohromady se vše složí do tvaru, který má ze Štědroňových dosavadních opusů nejblíže ke skutečnému kabaretu, stejně dobře by ale bylo možné vymyslet novou žánrovou škatulku. Třeba sofistikovaná pakárna. Se stejným důrazem na obě slova.

Vladimír Mikulka Počet komentářů 0 Publikováno 12. 11. 2010

Číslo 2 (ročník 21, 24. 1. 2012)

Obsah čísla 2/2012

Zamčený obsah Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Komentář Srolované tváře
Lucie Bělohradská Sukces měsíce Marko Ivanović: Čarokraj
redakce Propadák měsíce Propadák měsíce
redakce Jak já to vidím Gabriela Vermelho
Gabriela Vermelho Inspirace divadlem Šukám, šukáš, šukáme
Petra Hůlová Kronika 28. prosince—10. ledna
Kritický žebříček 2/2012 Kritika Komornější verze muzikálového hitu
Ondřej Doubrava Kabaret Chicago
Josef Herman Sociální konflikt mezi Monteky a Kapulety
Jan Dehner Domácí masakr motorovu pilou
Michal Zahálka Jsem nízký jako květiny…
Vladimír Hulec Hamlet po smrti
Petr KlariN Klár S blbcem tramvají, nebo s blbcem v Porscháku?
Lenka Dombrovská Muži jsou na cestě, muži se vracejí k sobě…
Nina Vangeli Scéničnost Havlových her v toku času
Jan Císař Rozhovor Zuzana Onufráková: Promiňte, já se dnes nechci líbat
Lenka Dombrovská Kontext Brněnská potěmkiáda
Martin Bernátek Kouzlo intuice
Literární Noviny Pečujme o národní divadlo
Jan Burian Úvahy posttelevizní
Vladimír Just Historie Nebudu mrtev – neboť smrt neexistuje
Radim Vašinka Zahraničí Své divadlo si vozím s sebou…
Komická opera v Berlíně není pro legraci
Josef Herman Glyn Maxwell: Jsem excentrik z periferie
Šárka Švábová Polemika Ohlasy / DN 1
Zemřeli Rubriku od letošního ročníku přesouváme na i-DN
Výročí Výročí – únor
Paměti, záznamy, deníky Kultura potřebuje čisté primitivy
Vladimir 518 Fagi a divadlo
Ikarské lety II
Vojtěch Jasný 3MIS3
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň Příloha Království vzdušné akrobacie
Dagmar Roubalová Cirkus Mlejn
Dagmar Roubalová Co je to nový cirkus?
Eliška Brtnická Nový cirkus v Čechách a na Moravě
Fun Fatale

Obsah čísla 2/2012