Divadelní noviny

Plzeňských 5 potěšení: 1. Hollyroth (za nasazení a charisma Roberta Rotha & recitaci v časomíře) 2. Historický monolog (za ironické útoky na TGM, herectví Evy Salzmannové a soustředěné mlčení Karla Steigerwalda) 3. Racek (za zjemnělou estetiku a triumfální závěr nejednoduché životní cesty inscenace) 4. Led (za vynikající scénu „To sou zas posraný Vánoce“) 5. Romeo a Julie (nevyšlo to tak, jak mělo, ale stejně…)

Vojtěch Varyš Počet komentářů 0 Publikováno 24. 09. 2011

BLOGY A POZNÁMKY 22/2010

Varyš píše ze zálohy (No. 7)

„Nemusíme se plácat po zádech jenom proto, že jsme od divadla“ řekl mi nedávno trefně Vojtěch Bárta. Právě atmosféra falešné sounáležitosti místo permanentní ostré umělecké konkurence je něco, co mě v českém divadelním prostředí dlouhodobě trápí.

Vojtěch Varyš Počet komentářů 10 Publikováno 28. 12. 2010

MLADÍ A NEKLIDNÍ 22/2010

Varyš píše Adéle Kajn a naopak

V závěru našeho psaní dovol, abych skončil pozitivně. Na rozdíl od Nory, již jsem haněl mnohokrát nejen na tomto místě, nebo nemastných neslaných Spasených, pokládám Dočekalovu inscenaci Čekání na Godota na Nové scéně za výtečnou.

Vojtěch Varyš Počet komentářů 0 Publikováno 25. 12. 2010

KRITIKA 22/2010

Vejdi, temnoto!

Anna Petrželková uvedla Shelleyho Cenci v činohře Národního divadla moravskoslezského na scéně Divadla Antonína Dvořáka. A krvelačnou story pojala jako manýristickou výpověď o dnešní dekadentní době. V tom jí byli hojně nápomocni autorka kostýmů Hana Holcmanová a scénograf Tom Ciller. Cenci je v tomto případě nejen jméno bohaté, mocné šlechtické rodiny, ale i módní značka: scéna je stylizovaná jako výlohy luxusních butiků, uprostřed je molo, na němž se postavy předvádějí jako při módní přehlídce. Jsme v 16. století, což je akcentováno ne historizujícími kostýmy, ale důrazem na okázalost, přebujelost, vizualitu.

Vojtěch Varyš Počet komentářů 0 Publikováno 25. 12. 2010

BLOGY A POZNÁMKY 22/2010

Varyš píše Adéle Kajn (No. 5)

V závěru našeho dopisování dovol, abych skončil pozitivně.

Vojtěch Varyš Počet komentářů 0 Publikováno 25. 12. 2010

BLOGY A POZNÁMKY 21/2010

Varyš píše Adéle Kajn (No. 4)

Možná začnu věřit na jakousi generační spřízněnost...

Vojtěch Varyš Počet komentářů 1 Publikováno 12. 12. 2010

Číslo 2 (ročník 21, 24. 1. 2012)

Obsah čísla 2/2012

Zamčený obsah Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Komentář Srolované tváře
Lucie Bělohradská Sukces měsíce Marko Ivanović: Čarokraj
redakce Propadák měsíce Propadák měsíce
redakce Jak já to vidím Gabriela Vermelho
Gabriela Vermelho Inspirace divadlem Šukám, šukáš, šukáme
Petra Hůlová Kronika 28. prosince—10. ledna
Kritický žebříček 2/2012 Kritika Komornější verze muzikálového hitu
Ondřej Doubrava Kabaret Chicago
Josef Herman Sociální konflikt mezi Monteky a Kapulety
Jan Dehner Domácí masakr motorovu pilou
Michal Zahálka Jsem nízký jako květiny…
Vladimír Hulec Hamlet po smrti
Petr KlariN Klár S blbcem tramvají, nebo s blbcem v Porscháku?
Lenka Dombrovská Muži jsou na cestě, muži se vracejí k sobě…
Nina Vangeli Scéničnost Havlových her v toku času
Jan Císař Rozhovor Zuzana Onufráková: Promiňte, já se dnes nechci líbat
Lenka Dombrovská Kontext Brněnská potěmkiáda
Martin Bernátek Kouzlo intuice
Literární Noviny Pečujme o národní divadlo
Jan Burian Úvahy posttelevizní
Vladimír Just Historie Nebudu mrtev – neboť smrt neexistuje
Radim Vašinka Zahraničí Své divadlo si vozím s sebou…
Komická opera v Berlíně není pro legraci
Josef Herman Glyn Maxwell: Jsem excentrik z periferie
Šárka Švábová Polemika Ohlasy / DN 1
Zemřeli Rubriku od letošního ročníku přesouváme na i-DN
Výročí Výročí – únor
Paměti, záznamy, deníky Kultura potřebuje čisté primitivy
Vladimir 518 Fagi a divadlo
Ikarské lety II
Vojtěch Jasný 3MIS3
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň Příloha Království vzdušné akrobacie
Dagmar Roubalová Cirkus Mlejn
Dagmar Roubalová Co je to nový cirkus?
Eliška Brtnická Nový cirkus v Čechách a na Moravě
Fun Fatale

Obsah čísla 2/2012