Články autora: Michael Tarant
21. srpen 1968
Dlouho jsem napsání tohoto textu odkládal. V nočním tichu promítal jsem mnoho zásadních inscenací, které jsem zde i na mnoha jevištích Evropy, Asie i Jižní Ameriky viděl.
Hej, rejtare!
Ivoš jako by vypadl z románu Ivana Olbrachta. Krásný, tajemný, trochu možná podivín, ale co je na herectví úřednického, že?
Ptáme se po smyslu našeho konání
V turbulentní době druhé poloviny osmdesátých let jsem jednal s panem režisérem Pistoriem o jeho možném hostování v našem pardubickém divadle. Ano, odpověděl, protože to děláte dobře: Divadlo má společnosti nabízet to, co jí chybí.
Poslední komentáře
- on Radek Melša: Nacházet klid, milovat a přitom vášnivě hořetzajímavý týpek
- on Postřehy Divadla Kámen (No. 28)Mnohému z uvedeného (v článku i komentáři) rozumím…
- on Zemřel Miroslav ŠvejdaR.I.P.
- on Zemřel Dalibor TolašDalibore, vážím si Tě jako skvělého umělce a děkuj…
- on Zemřel Dalibor TolašByl jsem s Daliborem kdysi v Ausu. Kromě toho, že…
- on Zemřel Dalibor TolašR.I.P.
- on Zemřel Dalibor TolašNemohu tomu uvěřit. Neuvěřitelně nadaný člověk s h…
Rafe, píšu Ti
Jestli o někom platí, že máme v sobě anděla i ďábla, byl jsi to Ty... Osobní vzpomínka na herce Rafaela Pražáka.
Michail Čechov: Hercova cesta a O herecké technice
Od raného mládí mne fascinoval „zázrak divadla“, stvoření nového světa – pravdivějšího, nežli může být ten skutečný. Akt tvorby, kdy se z obyčejného člověka stává herec. I teď mi jde mráz po zádech.
Nebe peklo ráj (XVIII)
Nízké baltské slunce, takové jako ve Skotsku, v Petrohradě i zde, hluboko do noci podsvěcuje zpoza blizounko plujících mračen a prudce ozařuje chvění našich životů.
Pocta Ivanu Šimáčkovi
Léo Ferré ve svém něžném šansonu Les poètes zpívá o lidech s jemným viděním, básnících oddaných tvorbě, umělcích s něžnou duší. Zpívá také o božím člověku Ivanovi.
Nebe peklo ráj (XVII)
Ve dnech, kdy škrtám a škrtám ve svém textu – a škrtat je jednou ze zbraní režiséra… –, hledá prastaré město Jeruzalém cestu ze spirály nenávisti. To je odvěká bolest člověčenství. Dokázat smířit se s jinakostí.
Nebe peklo ráj (XVI)
Ve chvíli, kdy prožíváme útrpné okamžiky, nedoceňujeme zpravidla jejich očistný význam.
Nebe peklo ráj (XV)
Ptáme-li se, co by naše instituce měly dělat dnes, mohou si vzít příklad z Herecké asociace dnů kladenské divadelní krize.
Nebe peklo ráj (XIV)
Pohyb v čase vyvolává asociace, vzpomínky… Kladenská perioda, nečekaně dramatická, mi osvětlila mnohé z toho, jak funguje česká politická scéna. A zbavila mne iluzí. Dobrá škola!
Nebe peklo ráj (XIII)
Hostování je krásná chvíle. Člověk začíná od začátku. S novým souborem. Opět stojím na startovní čáře…
Nebe peklo ráj (XII)
Ta naše písnička česká… ta je tak hezká, tak hezká.
Nebe peklo ráj (XI)
Život mne naučil – svobodu člověk nedostává. Svobodu má v sobě, žije v ní. A bere si ji. Jako muž ženu nebo žena muže. Vnitřní nezávislost je stav, který je třeba stále obnovovat. I přes občasné nepochopení okolí.
Nebe peklo ráj (X)
Žili jsme naplno… a myslím, že jsme to věděli. Horečné dny, představení, festivaly, ceny… To pro nás byla velká pomoc.
Nebe peklo ráj (VIII)
V Pardubicích kompaktní, silný soubor. Ředitelka Květa Houdlová, Jarda Vostrý, Vašek Červenka... A samozřejmě „sledovači“ vně i uvnitř divadla.
Nebe peklo ráj (VII)
Byli jsme šťastni a nevěděli o tom...
