Články autora: Marcel Sladkowski
Trója volá Zlín…
Antika v režii Jana Antonína Pitínského se na scénu Městského divadla ve Zlíně vrací v šestileté periodě.
Cirkusový klaun Ernani
Po téměř sto sedmdesáti letech se Verdiho Ernani dočkal opětovného uvedení v opeře Moravského divadla v Olomouci. Jde o vyčpělou a poněkud krkolomnou romantickou rytírnu, jež u nás nemá inscenační tradici.
Studený ohňostroj, či očistný požár?
Na mnoha místech českých zemí byl příchod nového roku přivítán ohňostrojem připomínajícím letošní sté výročí Československé, potažmo České republiky. A leckde tato podívaná – doprovozená třeba tóny Smetanovy Vltavy – vyvolávala v přítomných pocity pohnutí,...
Žena z minulosti minulost ničící
Roland Schimmelpfennig, nejhranější současný německý dramatik, se docela dobře zabydlel i na tuzemských scénách. Nyní se v Městském divadle Brno rozhodli inscenovat jeho hru Žena z dřívějška, která svým zčásti konverzačním charakterem odpovídá tomu, nač jsou zdejší...
Zavřete oči, našeptávač odchází
Na začátku, před oponou, sluha Dubois ostentativně zapíná metronom, jímž vzápětí poslouží i své paní, která cvičí na klavír. Vše nasvědčuje tomu, že tady se bude hrát podle jeho not. Na konci mu však ti, jimiž dosud dovedně manévroval, svorně ukážou dveře a mazaný...
Plavčík u prázdného bazénu? Idiot
Krátce po Raskolnikovovi v originální loutkové verzi Jiřího Jelínka uvádí Městské divadlo ve Zlíně na scénu další zásadní postavu velkého ruského a evropského romanopisce Fjodora Michajloviče Dostojevského: knížete Myškina.
O černé labuti z karavanu
Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové, zřejmě nejlepší současné irské dramatičky, si vydobyla respekt nejen v anglofonním světě.
Ovčáček se vrací
Když v listopadu loňského roku připravili v Městském divadle ve Zlíně nekorektní kabaret Ovčáček čtveráček, nemělo se jednat o víc než o útvar reflektující aktuální turbulence na domácí politické scéně předchozích dnů a týdnů.
Překonat siločáry (zlo)zvyku
O místě Bernhardovy Síly zvyku v kontextu sezony My a oni muselo být vedení HaDivadla pevně přesvědčeno, vždyť relativně nedávno – v roce 2009 – tento titul nabídlo v české premiéře Městské divadlo Brno. A jako tehdy Hanu Burešovou si i nyní k jeho zpracování přizvali...
Černý pták na dotek
Hra skotského dramatika Davida Harrowera Blackbird se při premiéře v roce 2005 stala jednou z událostí Edinburského festivalu a také její první české uvedení v Národním divadle (inscenace Jiřího Pokorného, 2010) mělo výtečný ohlas: Jiří Štěpnička získal za roli Raye Cenu...
Symbol silných časů Mahenovy činohry
Františákova Paní z moře v Národním divadle Brno je pronikavým a promyšleným dílem, které Ibsenovo drama citlivě vymaňuje z doby svého vzniku a s úctou přenáší jeho symbolistní poselství, aby bylo blízké dnešnímu člověku.
Mrštíkovský opus magnum na rodné Vysočině
K důležitým rolím oblastních divadel náleží mimo jiné prezentace témat a děl svázaných s regionem, ve kterých působí. Horácké divadlo v Jihlavě tak činí mnohdy originálně: například v této sezoně zasazením děje muzikálové komedie Adéla ještě nevečeřela do kulis...
Ovčáčkova hradní slavnost
To je lež jako věž, nebyla to vička ani čočovička, byl oves. Je to tak notoricky známá písnička, že nám už ani nedochází, o jakém darebáctví se v ní mluví.
K vyššímu principu mravnímu
Inscenací, jež vznikají na podkladě nedramatického textu či sledují téma, vzniká v současném českém divadle poměrně dost, většinou jsou však vázány na tradiční divadelní centra, tedy Prahu a Brno. Jednu z výjimek představují Dobré mravy, inscenace, kterou na své komorní...
Povědomý svět Samka Táleho
Nakladatelství Host označilo Knihu o hřbitově při prvním českém vydání v roce 2004 za slovenský bestseller. Asi po právu, vždyť knížka byla během krátké doby přeložena do devíti jazyků a doma byla od roku 2000 již čtyřikrát vydána (naposledy v roce 2012). Její první...
Dokonalost ne vždy dokonalá
Brněnská tvůrčí skupina DOK.TRIN si do štítu vetkla heslo: divadelní platforma pro experimenty s realitou. Za poněkud všeříkající charakteristikou se skrývá důraz na divadlo s prvky dokumentu, které má v Brně svou poetikou dost blízko k HaDivadlu. Není proto divu, že v něm...
Divadlo miluju, film žeru!
Laskavě nevážný, někdy ironicky shazující a vždy hravý je pohled, kterým se ve své autorské tvorbě dívá na svět hrdinů, osobností a celebrit Jiří Jelínek. Je tak docela přirozené, že se čas od času v jeho již bohatém díle objeví téma filmu, případně filmové...
