Články autora: Jan Kolář

Boje a souboje aneb Semafor

17/2016 V mnoha rozhovorech na otázku, co má nejméně rád, Jiří Suchý odpověděl, že jakékoliv oslavy. Pominout jubileum svých pětaosmdesátin by asi přece jen bylo nezdvořilé, a tak je 1. a 2. října slavil „pracovně“, „doma“ v Semaforu. Oba večery pod titulem Znám ještě...

Pochybnost anglicky zvaná Doubt

13/2016 Když v roce 2012 uvedlo Dejvické divadlo Ucpanej systém podle povídek Irvina Welshe, byl to náhradní program za Čechovova Racka, jehož premiéru muselo divadlo z provozních důvodů odložit. A hle: Ucpanej systém je možná nejoriginálnější a rozhodně divácky nejatraktivnější...

Spor Shylocka s korektností

11/2016 Monodrama u nás nepříliš známého Kanaďana Marka Leirena-Younga Shylock uvedlo pražské Divadlo Na Jezerce jako svou poslední premiéru této sezony. V programu k inscenaci se dočítám, že autor je též novinářem a filmovým scenáristou, třikrát byl nominován na Writers Guild of...

Černobílá pravda

8/2016 Na premiéru hry Bílí psi a černý kočky jsem šel do Studia Hrdinů s očekáváním velkého divadelního zážitku. Pod textem a režií je totiž podepsán David Jařab, ještě nedávno jedinečný režisér HaDivadla a Divadla Komedie (nezapomenutelné Utrpení knížete Sternenhocha),...

Sugestivní montáž úlomků

6/2016 Divadlo Na zábradlí pokračuje v autorských pokusech, v nich pohlíží na ikony české kultury dvacátého věku. Naposledy v inscenaci s poeticko-ironickým názvem Krásné psací stroje! podrobil výzkumu fragmenty života a tvorby Jana Zábrany, Josefa Škvoreckého, Jiřího Koláře a...

Rychlíkův rej maškar a lidských osudů

6/2016 Topolův opus magnum – Konec masopustu – byl napsán v roce 1962, ale teprve o dva roky později směl mít premiéru v Národním divadle a získat status velkého jevištního díla. Konflikt hrdého jedince s konformitou okolí, přizpůsobujícího se totalitnímu násilí, byl i v...

Smích jako náprava, zábava i poznání

4/2016 Grand Festival smíchu se ve dnech 25. ledna až 1. února konal už po šestnácté. A už po šestnácté vyprodal hlediště Východočeského divadla v Pardubicích do posledního místa, v sedmi večerech představil inscenace komedií, uvedených na českých scénách v loňském roce, a...

Chorvatská proměna Řehoře

22/2015 Jak Chorvaté hrají Kafku, jsme mohli vidět na počátku prosince v Činoherním klubu. Chorvatské národní divadlo ze Splitu tu zaplněnému hledišti představilo svéráznou divadelní adaptaci Kafkovy prózy Proměna (chorvatsky Preobrazba). Svět Franze Kafky, jak jej u nás (konvenčně?)...

Rozjívení Idioti

22/2015 Kabarety jsou stálicí repertoáru Divadla v Dlouhé a jejich kvarteto věnované nejprve Richardu Weinerovi a posléze Vianu-Camimu, Prévertu-Bulisovi a Josefu Kainarovi patří mezi divácky nejúspěšnější tituly této scény.

Velký cirkusový spektákl podle Bulgakova

16/2015 Eskamotáž, artistka, klauniáda, činohra, loutkohra, magie jako na starodávné pouti. Anebo jinak: burleska, groteska, vaudeville, ale i temné drama. To vše nabízí cirkusový spektákl nitranského Teatra Tatro podle Bulgakovova mefistelovského románu Mistr a Markétka.

Mizina jako náhradní program

14/2015 Od počátku své padesátileté existence Semafor vždy, když byl v úzkých, dokázal nepříznivou situaci zvrátit ve svůj prospěch. I jedinečný Jonáš a tingl tangl, který objevil „buster-keatonovskou“ komiku do té chvíle neherce Jiřího Šlitra, vznikl z nouze: po odchodu hvězd...

Viktor a ti druzí za sklem

13/2015 Básník, dramatik, surrealista, spoluzakladatel Divadla Alfreda Jarryho, vedle Antonina Artauda ikona francouzské divadelní avantgardy: Roger Vitrac. Právě v Divadle Alfreda Jarryho měla v roce 1928 premiéru jeho hra Viktor aneb Dítka u moci a byla to – jak se dozvídáme z pramenů –...

Šílená zpráva o šíleném světě

10/2015 O současném maďarském divadle víme málo, o soudobé maďarské hře ještě míň. Od Egressyho Portugálií, které prošly několika českými scénami, uběhla řada let a s maďarským divadelním děním tak mají letmou zkušenost jen návštěvníci mezinárodního plzeňského...

O komediích a jejich hercích

4/2015 Festival smíchu

O kritikovi, jenž miloval absurdno

17/2014 Poprvé jsem jméno Zdeněk Hořínek zaznamenal v měsíčníku Divadlo v červnu 1969: psal o Ypsilonce, která se zrovna stávala mou divadelní hvězdou, a vedl dialog s Ivanem Vyskočilem, jehož jsem adoroval neméně. Až později, kdy už jsem byl divadlem „an sich“ zaujat nadobro,...

Velký rozhovor s Petrem Skoumalem

13/2014 Vždycky mě bavilo začínat znova a být pořád v nejistotě

Rozloučení

13/2014 Vážení čtenáři, milí přátelé, po dvaadvaceti letech odcházím z vlastní vůle z Divadelních novin.