Články autora: Ivan Martin Jirous

Nějaký čas před prázdninami…

Nějaký čas před prázdninami jsme byli s Dášou Vokatou ve Zlíně. Zlínský básník Pavel Petr tam pořádal čtyři týdny po sobě setkání s básníky – po nás tam byl Jaroslav Erik Frič, Jiří Kuběna a Pavel Zajíček. Měl jsem dost času obdivovat Zlín, jak ho krásně...

Tak ještě ke Kyjevu…

Tak ještě ke Kyjevu. Nádherné město protkané množstvím parků a zeleně. Neubránil jsem se srovnání s Moskvou, v níž jsem byl dvakrát. Pochmurné město, přítomnost KGB a nyní Putina vyzařuje z každého bulváru. Samozřejmě tam máme přátele, literáty a hudebníky, jejich...

Právě jsem vyhrál šachovou partii…

Právě jsem vyhrál šachovou partii s Jiřím Lebedou (řečeným Dlouhé Bidlo – nejen pro jeho vzrůst, leč i zákeřnou povahu). Je členem šachového týmu Oáza, jehož jsem kapitánem. V týmu je ostatně i Vladimír Hulec (u nás řečený Běžec, neboť je ustavičně v pohybu)....

V minulých týdnech odešli tři přátelé z nejbližších

Po ránu 23. dubna mi volal ostravský básník Petr Hruška, slzy v hlase. Nezlob se, že tě budím. Před pár hodinami umřel Honza Balabán. Rozplakal jsem se taky a Petr mi říká: Dávej na sebe prosím tě pozor, už moc přátel nezbývá.

Jel jsem koncem dubna do Brna…

Jel jsem koncem dubna do Brna na Koncert proti chudobě, nevím sice, proč se tak jmenoval (prý kdosi vyhlásil rok proti chudobě, to je výborné, to s chudobou zatočí), ale budiž. Nejlepší z toho koncertu byl violoncellista Pepa Klíč, hrál nádhernou skladbu s obsáhlými citáty z...

Co chvíli někdo mluví o svobodě…

Co chvíli někdo mluví o svobodě, jak jsme teď, po Velkém listopadu, svobodní. Seděl jsem nedávno pozdě večer v non-stop baru na Smíchově. Přišli tam čtyři policisté, mohlo jim být mezi dvaceti a třiceti lety, takže jako dospělí minulý režim zažít nemohli. Kontrolovali...

Jsem nepochybně staromilec…

Pendolinem jsem jel dvakrát a nikdy mne do té zrůdy již nikdo nedostane.

Zvláštní, jak se v současné politické situaci…

Zvláštní, jak se v současné politické situaci rozšířil povzdech: a co s tím chceš dělat.

Umřela Annetta Fárová…

Neměli bychom zapomínat na svoje mrtvé. Umřela Annetta Fárová a na rozloučení s ní ve strašnickém krematoriu nechal Ivo Pospíšil hrát Mejlovy Muchomůrky. Na Annettině pohřbu jsem krátce mluvil – úvodem k modlitbě ke sv. Anně, její patronce. Nejsem rád, když pohřby...

Na Oáze s Magorem

Tentokrát jsem to bez tvrdého alkoholu vydržel týden – co panáků od kamarádů jsem k jejich údivu odmítl!

Na Oáze s Magorem

Byl jsem členem společnosti Nový Brak, kterou založila Olga Havlová blahé paměti spolu s Olinkou Stankovičovou, Vlastou Třešňákem, Jarmilkou Bělíkovou atd.

Nu, je to především moje chyba…

Minulé číslo jsem kupodivu dodal text delší, takže ho museli ukončit předčasně – a poslední čtyři řádky nedávají smysl bez souvislosti s následujícím (čímž ovšem nechci tvrdit, že moje texty nějaký smysl dávají).

Přiházejí se události…

Přiházejí se události smutné i veselé. Opustil nás Ivan Medek, výstavu svých obrazů měl nad kavárnou Montmartre Jiří Kuběna. A naposled – naproti Montmartru v Literární kavárně Zdeňka Cibulky slavil sedmdesátiny Jaroslav Kořán.