Dana Jará – Články

O novém projektu J. Ondry, F. Jeviče a O. Bauera, který diváky zavádí do smutného i zábavného světa na pískovišti, v němž se střetávají děti a dospělí.

...poněkud zbytečně skromným. O představení Foutaise švýcarského dua La Compagnie des pieds perchés.

Jevištní akci doplňuje scénická hudba Pavla Fajta. Fajt dokázal prostřednictvím svého koně vykouzlit širokou škálu zvuků, které dokreslovaly emocionální napětí jednotlivých výstupů a snažily se vytvořit z inscenace kompaktní celek, závislý na vztahu zvuku a pohybu. To se bohužel nepodařilo – temporytmus byl až příliš narušován exhibicemi představitele hlavního hrdiny. Prachař ovládal celý jevištní prostor, často vstupoval do textu, aby ho obohatil o vtípky, jež mu měly zajistit smích a přízeň publika. Vizuální podoba scény přetéká záměrně kýčovitými odkazy na prostředí vesnice, jež měly zdůraznit nadsázku a absurditu skrytou v příběhu. Sancha v teplácích nakupuje v supermarketu, ale její kuchyně s otlučenými hrnci a cedníky vypadá podobně jako před desítkami let. NoD po většinu dne dere peří, ale před sluncem se chrání opalovacím krémem. S humornou atmosférou inscenace ostře kontrastovala projekce Reynkových grafik z cyklu Don Quijote. Odkazy na dílo a osobnost Bohuslava Reynka měly inscenaci tematicky posunout do vážnějších poloh a současně ji konkretizovat. Prachařův NoD se od Reynkova zestárlého, trpícího a uzavřeného Quijota odlišoval svou živelností a vášnivým zaujetím pro marný boj, ale konečný osud měli oba společný – uvědomili si svoje vyčerpání a porážku. Tvůrci se Reynkovi, Quijotovi na vesnici vyhnanému, pokusili ještě více přiblížit, když do děje vložili nahrávku jeho rozhovoru o životě a o práci na grafikách, tento pokus o vážnější zasazení tématu ale zcela zanikl ve změti hereckého exhibicionismu a laciného humoru.

Divadlo Disk Praha – Sarah Kane: Očištění