Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z Târgu-Mureș představilo v Plzni inscenaci, která tak trochu mátla tělem. Zpočátku se vše tvářilo jako absurdní, černá a dosti divoká groteska, postupně se ale odlehčující a groteskní prvky vytrácely, úměrně tomu ubývalo i režijních nápadů a představení skončilo jako téměř tradičně vyprávěný, poněkud melodramatický rodinný příběh.

Rumunská inscenace Klid fascinovala nejen scénografií… FOTO JAROSLAV PROKOP

Klíčovou postavou Klidu je úspěšná herečka, která v polovině kádárovských osmdesátých let zešílí poté, co její dcera emigrovala: ze strachu před politickými problémy se jí okázale zřekne, a zorganizuje dokonce i neobyčejně bizarní symbolický pohřeb. Příběh však sledujeme spíše prostřednictvím jejího syna, jenž kromě toho, že o matku pečuje, prochází komplikovanými osobními peripetiemi. Počínaje milostným vztahem s nemocnou a psychicky nevyrovnanou přítelkyní (ta v závěru rovněž zešílí) a konče podivnými pletkami s redaktorkou, která mu vydává jeho autobiografickou knihu. Od ní se mimo jiné dozví, že byla jednou z četných milenek jeho otce, a ten že zas byl spolupracovníkem komunistické tajné policie.

Celý ten komplikovaný příběh lze chápat jako obraz divokých a nepřehledných let, kdy se rozpadal starý svět a v podivných křečích se rodil svět nový, zatížený minulostí a zdaleka ne pro každého přívětivý a srozumitelný. Zpočátku tomu odpovídají i docela výstřední inscenační prostředky, při jejichž použití jsou tvůrci sympaticky marnotratní. Počínaje scénografií: uprostřed scény je ostrůvek (ve tvaru Maďarska, pokud tomu správně rozumím) obklopený vodním příkopem, kolem dokola starý otlučený domácí nábytek, ale také klávesy, projekční plocha a řada průchodů kamsi ven do světa „mimo“. Herci se brodí vodou, vytahují zpod hladiny řadu rekvizit (dokonce i housle). Chvílemi to vše vypadá jako defilé postavy z nějaké postkomunistické freak show. Ostatně i zmiňovaná redaktorka (sama sebe mazlivě označí za „kulturní píču“) se plynule proměňuje z odpudivé babizny v elegantní dámu a zpět.

Po zběsilém úvodu, který byl jednou z nejveselejších podívaných, jaké jsem v divadle za poslední roky absolvoval, se představení v prostřední části zklidní. Jakkoli však nemůže být pochyb o tom, že se hraje v jádru docela seriózně a doopravdy, stále nechybí ani „rušivě“ odlehčující groteskní prvky. Skutečný problém nastane v poslední třetině, kdy už inscenace začne brát sebe sama natolik vážně, až jí to podrazí nohy. Přičemž samozřejmě nevadí, že skončila legrace (jakkoli je strategie „začít zvesela a postupně vše překlápět do tragiky“ poněkud okoukaný vypravěčský trik), horší je, že ve snaze podtrhnout tíživou atmosféru začne režie tahat z rukávu prostředky značně melodramatické, a tudíž nevěrohodné. Trpící dívka, která preluduje na klavír, matka, vnějškově přehrávající svou útočnou šílenost, repliky typu „zmiz z mého života“ (nebo třeba i ta citovaná v titulku článku). A když hlavní hrdina diktuje své dívce poeticky erotické pasáže z rozepsané knihy (které pojednávají o nich dvou), vyjde z toho, s prominutím, kýč jak bič.

Výsledkem byl nezvykle rozporuplný dojem. O tom, že zprvu velkoryse rozehraná podívaná ukrývala neobyčejně silný potenciál, není sporu. Jenže co s tím, když nakonec vše vyústilo do vcelku obyčejného slzotvorného finále. Obávám se, že úsloví „konec dobrý, všechno dobré“ platí bohužel i opačně.

Národní divadlo Târgu-Mureș (Rumunsko): Attila Bartis: Klid. Režie Radu Afrim, scéna Adrian Damian, kostýmy Erika Márton, asistent režie Katalin Berekméri. Premiéra 7. května 2015.

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Místo srdce máme troud

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,