Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z Târgu-Mureș představilo v Plzni inscenaci, která tak trochu mátla tělem. Zpočátku se vše tvářilo jako absurdní, černá a dosti divoká groteska, postupně se ale odlehčující a groteskní prvky vytrácely, úměrně tomu ubývalo i režijních nápadů a představení skončilo jako téměř tradičně vyprávěný, poněkud melodramatický rodinný příběh.

Rumunská inscenace Klid fascinovala nejen scénografií… FOTO JAROSLAV PROKOP

Klíčovou postavou Klidu je úspěšná herečka, která v polovině kádárovských osmdesátých let zešílí poté, co její dcera emigrovala: ze strachu před politickými problémy se jí okázale zřekne, a zorganizuje dokonce i neobyčejně bizarní symbolický pohřeb. Příběh však sledujeme spíše prostřednictvím jejího syna, jenž kromě toho, že o matku pečuje, prochází komplikovanými osobními peripetiemi. Počínaje milostným vztahem s nemocnou a psychicky nevyrovnanou přítelkyní (ta v závěru rovněž zešílí) a konče podivnými pletkami s redaktorkou, která mu vydává jeho autobiografickou knihu. Od ní se mimo jiné dozví, že byla jednou z četných milenek jeho otce, a ten že zas byl spolupracovníkem komunistické tajné policie.

Celý ten komplikovaný příběh lze chápat jako obraz divokých a nepřehledných let, kdy se rozpadal starý svět a v podivných křečích se rodil svět nový, zatížený minulostí a zdaleka ne pro každého přívětivý a srozumitelný. Zpočátku tomu odpovídají i docela výstřední inscenační prostředky, při jejichž použití jsou tvůrci sympaticky marnotratní. Počínaje scénografií: uprostřed scény je ostrůvek (ve tvaru Maďarska, pokud tomu správně rozumím) obklopený vodním příkopem, kolem dokola starý otlučený domácí nábytek, ale také klávesy, projekční plocha a řada průchodů kamsi ven do světa „mimo“. Herci se brodí vodou, vytahují zpod hladiny řadu rekvizit (dokonce i housle). Chvílemi to vše vypadá jako defilé postavy z nějaké postkomunistické freak show. Ostatně i zmiňovaná redaktorka (sama sebe mazlivě označí za „kulturní píču“) se plynule proměňuje z odpudivé babizny v elegantní dámu a zpět.

Po zběsilém úvodu, který byl jednou z nejveselejších podívaných, jaké jsem v divadle za poslední roky absolvoval, se představení v prostřední části zklidní. Jakkoli však nemůže být pochyb o tom, že se hraje v jádru docela seriózně a doopravdy, stále nechybí ani „rušivě“ odlehčující groteskní prvky. Skutečný problém nastane v poslední třetině, kdy už inscenace začne brát sebe sama natolik vážně, až jí to podrazí nohy. Přičemž samozřejmě nevadí, že skončila legrace (jakkoli je strategie „začít zvesela a postupně vše překlápět do tragiky“ poněkud okoukaný vypravěčský trik), horší je, že ve snaze podtrhnout tíživou atmosféru začne režie tahat z rukávu prostředky značně melodramatické, a tudíž nevěrohodné. Trpící dívka, která preluduje na klavír, matka, vnějškově přehrávající svou útočnou šílenost, repliky typu „zmiz z mého života“ (nebo třeba i ta citovaná v titulku článku). A když hlavní hrdina diktuje své dívce poeticky erotické pasáže z rozepsané knihy (které pojednávají o nich dvou), vyjde z toho, s prominutím, kýč jak bič.

Výsledkem byl nezvykle rozporuplný dojem. O tom, že zprvu velkoryse rozehraná podívaná ukrývala neobyčejně silný potenciál, není sporu. Jenže co s tím, když nakonec vše vyústilo do vcelku obyčejného slzotvorného finále. Obávám se, že úsloví „konec dobrý, všechno dobré“ platí bohužel i opačně.

Národní divadlo Târgu-Mureș (Rumunsko): Attila Bartis: Klid. Režie Radu Afrim, scéna Adrian Damian, kostýmy Erika Márton, asistent režie Katalin Berekméri. Premiéra 7. května 2015.

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Místo srdce máme troud

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,