Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Anketa DN: Inscenací roku je Polední úděl

    V právě vyšlých Divadelních novinách 1/2012 publikujeme výsledky pravidelné výroční ankety našeho listu Inscenace roku. Komentář k nim, který v DN najdete na str. 15, nabízíme zde v plné délce (z důvodu místa byl v tištěných DN mírně krácen) a navíc s bonusem, který osvětluje, proč – pokud byste hlasy v tištěných DN sčítali – vám součet účastníků ankety v DN vyjde 107, zatímco v Komentáři uvádíme číslo 110.

    Inscenací roku je Polední úděl

    Inscenací roku je Polední úděl pražského Divadla v DlouhéNa snímku Miroslav Hanuš (Amalric) a Helena Dvořáková, která za roli Ysé získala na podzim loňského roku Cenu Divadelních novin  za herecký výkon bez ohledu na žánry v sezoně 2010/2011. Snímek MARTIN ŠPELDA

    Podevatenácté jsme vyhlásili anketu našich přispěvatelů, divadelních publicistů, divadlu a Divadelním novinám blízkých osobností Inscenace roku. Odpovědělo nám 110 tipujících. Ač každého vyzýváme k uvedení pouze jedné inscenace, jež měla premiéru od předloňského prosince do data uzávěrky tohoto čísla, většina jich uvádí titulů víc. Snažíme se to respektovat, neboť si myslíme, že anketa je především přehledem inspirativních inscenačních počinů a událostí nahlížených různou optikou a zkušeností tipujících, než soutěží s přísně dodržovanými pravidly. Každý hlas pak dělíme počtem uvedených titulů.

    Top 2011

    Nejvíce bodů, a tedy Inscenací roku 2011 se v naší anketě stal Claudelův Polední úděl režisérky Hany Burešové připravený v pražském Divadle v Dlouhé. Ve svém tipu jej uvedlo třináct účastníků ankety, vzhledem k dělení některých hlasů získala inscenace celkem 10 5/6 bodu. Na druhém místě je postmoderně dekomponovaný a kontroverzně přijímaný Král Lear režiséra Jana Nebeského v pražském Národním divadle, kterého uvedlo deset tipujících a získal 8 5/6 bodu. Třetí je Uhdeho, Štědroňův a Morávkův opus Leoš brněnského Divadla Husa na provázku, který uvedlo osm tipujících a získal 6 5/6 bodu. Na čtvrtém místě s počtem 6 bodů od osmi tipujících je Mikuláškova Europeana inscenovaná v Divadle Reduta, komorní scéně Národního divadla Brno, podle textu Patrika Ouředníka. Tyto čtyři inscenace se od ostatních mírně oddělily, nicméně se zdá, že mezi loňskými inscenačními počiny – byť Polední úděl zvítězil jednoznačně – nebyl žádný jasným favoritem, jako tomu bývalo v minulosti.

    Up two…

    Pátá se v anketě umístila inscenace opery Phila Glasse Les enfants terribles (Příšerné děti), kterou s inscenačním týmem Národního divadla připravila v bývalé vývařovně PL Bohnice režisérka Alice Nellis a dirigent Petr Kofroň (první operní titul – získal 4 body od šesti tipujících). Následují Poslední chvíle lidstva, jež podle dramatické ságy Karla Krause inscenoval v pražském Divadle Komedie mezinárodní režisérský tým Katharina Schmitt, Thomas Zielinski a Alexander Riemenschneider (3 1/3 hlasu od čtyř účastníků). Se třemi body (vždy od čtyř tipujících) jsou na děleném osmém místě ostravský Gottland režiséra Jana Mikuláška (NDMS Ostrava) a plzeňský Amberville (první loutkářská produkce – Divadlo Alfa) režiséra Radovana Lipuse. Zajímavostí je, že obě prozaické předlohy zdramatizoval Marek Pivovar. Více než dva body, které lze považovat za jakousi pomyslnou hranici obecněji vnímané pozornosti či úspěchu, získali ještě Naši furianti Jana Borny v Divadle v Dlouhé, kteří mají 2 5/6 bodu od čtyř tipujících, a česká premiéra hry Blecha americké dramatičky Naomi Wallace režiséra Petera Gábora v Komorní scéně Aréna Ostrava (2 1/2 bodu od 3 tipujících).

    Off…

    Letos výrazněji než kdy jindy se tipy rekrutují z městských kulturních center. Mimo Prahu, jež „stáhla“ 68 1/2 bodu, Brno s 19 1/3 a Ostravu s 12 1/2 bodovala výrazněji pouze plzeňská Alfa s drsnou plyšákovou groteskou Amberville (3 body od 4 účastníků ankety). Dvakrát uvedli tipující ještě projekt Ambrosia pražsko-kukských Geisslers Hofcomoedianten (2 body) a Radokovu inscenaci Jak se vám líbí připravenou s herci JD České Budějovice pro Otáčivé hlediště v Českém Krumlově (7/6 bodu). Jeden hlas získala Drábkova úprava Beaumerchaisovy Figarovy svatby v KD Hradec králové a 1/2 bodu Fe-érie o Kladně místního amatérského seskupení V.A.D. Zbytek tipů patří souborům a divadelním projektům z Prahy, Brna a Ostravy.

    Ani nezávislá scéna loni téměř nebodovala. Jedině loutkářský Back to Bullerbyn uvedli tři tipující (1 a 2/3 bodu), dva plnohodnotné hlasy získali Geisslers Hofcomoedianten a brněnští D´EPOG, zbytek (nepočítáme-li Disk a Divadlo v Řeznické) projektů paběrkoval maximálně jedním bodem (B+L, Stodolová, Depresivní děti, La Fabrica), spíš však děleným, vždy od jediného tipujícího.

    In…

    Z divadel se na prvním místě – tradičně – ocitlo pražské Národní divadlo se 7 tituly, jež získaly 20 5/6 bodu. Následují pražská Divadlo v Dlouhé (4 tituly s celkem 15 2/3 body) a Divadlo Komedie (4 tituly se 7 1/2 body), za kterými jsou v těsném závěsu brněnská Husa na provázku (2 tituly – 7 1/3 bodu), NDMS Ostrava (4 tituly se 6 body) a Reduta Národního divadla Brno (2 tituly rovněž s 6 body). Nejvíce inscenací – čtyři – má v anketě režisér Jan Mikulášek (Europeana, Gottland, Láska a peníze a Trapná muka), jež získaly celkem 10 1/2 bodu. Nikdo další nemá víc než dvě. Oproti minulým letům je sympatický nárůst hlasů ostravským scénám (15 tipujících, 12 1/2 bodu), které se sice roztříštily do tří divadel devíti inscenacím, ale tolik jich už dávno Ostrava nezískala. Zásluhu na tom jistě má i na listopad přesunutý Ost-ra-var, který ve vhodný „předanketní“ čas přitáhl širší pozornost divadelních publicistů a osobností.

    P. S.

    Z došlých hlasů jsme nakonec tři nezařadili – Vladimíra Franze a Zdeňka Potužila, kteří se – myslím si – příliš vzdálili smyslu a záměru ankety, a Davida Vávry, který jako každý rok tipoval Divadlo Kuře. Svůj tip poslal elektronicky do redakce 31. prosince ve 21:13h, tedy v době, kdy číslo již bylo dávno uzavřené.

    Jako bonus je nabízíme aspoň zde:

    Vladimír Franz: Možná je to prvoplánové, ale Divadlem roku se pro mne bezkonkurenčně stal pohřeb Václava Havla ve Svatovítské katedrále. Nikoli kvůli monumentalitě a pocitu obecného smutku. Šlo o perfektní temporytmické propojení profánního s mystickým, osobního s obecným i nadosobním v podivuhodné zkratce. Velkolepý obřad působil intimně a navíc svázal živý-původní prostor katedrály s tím  hluchým-dostavovaným v jediný celek. Domnívám se, že když může být divadlem třeba čtení politického textu nebo proklamací, ať ve formě montáže v divadle či na náměstí (různé ty Living apod.), pak o to víc se divadlem může stát jeho ur-tvar a vlastně jedno z východisek – rituál konkretizovaný intenzivním spoluprožíváním v mystérium, které nikdy nemůže být pouze „jako“.

    Zdeněk Potužil: Furt se trápím tím, že neumím přispět do ankety DN, ale opak je přece pravdou, divadlo nejsou klapky na očích a co jiného než divadlo byla Pocta Jiřímu Suchému k jeho osmdesátinám, v radiu mu gratulovali třikrát za hodinu, televizní dokumenty byly převážně krásné a Václav Havel řekl, na což jsem nikdy nepřišel, že Kryl a Suchý jsou největší textaři naší epochy. Co to bylo za nádherné divadlo – vzpomínka na Jonáše a tingl-tangl tehdy v dvaašedesátem. Taktéž Václav Havel 18. 12. 2011, a pak jeho Zahradní slavnost v třiašedesátém, nakonec statečné Odcházení. A ještě monumentální výstava Bohuslava Reynka, člověka, nad kterého skromnějšího není, nebo hit Václava Neckáře, který svou slušností je jedním z prvních. To všechno je přece DIVADLO!

    David Vávra: Již víc jak jedno desetiletí je mým nejsilnějším zážitkem představení divadla Kuře. A to se stále zesiluje, neboť odevšad na nás tlačí svět vylisovaných plastových výrobků průměrnosti, několik převařených mediálně okořeněných záchvěvů. Divadlo Kuře upře půlroční úsilí do pouhých 2 hodin, které na pódiu rychle odplynou, ale dlouho zůstávají v paměti a především funguje jako jednotící prvek Kuřetí společnosti. Je to jako když amatérské fotbalové mužstvo postoupí jak Klapzubáci do první ligy. Ale divadlo Kuře nepřináší radost pouze sobě samému, Klapzubákům – to také, ale především otvírá adventní čas radosti ostatním. Divadlo Kuře svůj ostře nabitý humor vždy zaměří na jistý cíl, tentokrát to byl pražský magistrát. Absurdní loď české současnosti probrázdí nejen stříbropěnou Smetanovu řeku, ale především i usazené bahno provoněné zkažeností našich dnů. Za všechny kouzelné postavy (dohromady 40 včetně komorního orchestru) nese prapor vzdoru a svobody paní Meda, geniálně ztvárněná režisérkou představení Mirkou Čejkovou (ne od toho golfisty).

    Všem účastníkům ankety (i těmto třem) děkujeme a divadlům i divadelníkům přejeme Zlomte vaz v roce 2012.


    Komentáře k článku: Anketa DN: Inscenací roku je Polední úděl

    1. johana chylíková

      Mohou hlasující
      poskytnout nějaký argument, proč považují Polední úděl za nejlepší loňskou inscenaci? Podle mého názoru jde bezesporu o to nejhorší, co se na pražských jevištích loni objevilo. Polední úděl je přehlídka klišé, patosu a nudy. Musela jsem tu hrůzu vydržet do konce jenom proto, že východ z hlediště byl možný pouze přes jeviště.

      10.01.2012 (17.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Paní / sl. Chylíková,
      na http://www.divadelni-noviny.cz/inscenace-roku-2/ si můžete najít, kdo dal inscenaci svůj hlas, někteří z nich jej i krátce zdůvodnili. Většina z těch, kdo Polední úděl za Inscenaci roku označili, jsou renomovaní divadelní kritici a teatrologové, vedle nich ji tipovali i mladší, což dokládá, že ji přijalo velké spektrum generační i názorové. Už proto si myslím, že si Polední úděl titul Inscenace roku zaslouží. Recenze lze nalézt na stránkách Divadla v Dlouhé: http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar.html?repertoarId=140.
      V Divadelních novinách ji recenzoval v č. 9/2011 Zdeněk Hořínek (http://www.divadelni-noviny.cz/poledne-naseho-zivota/), který ji za Inscenaci roku v naší anketě označil také.
      Neshodnout se s velkou částí odborné veřejnosti či diváků se holt občas stává.

      10.01.2012 (19.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. johana chylíková

      Moc děkuji za odpověď.
      nicméně mi to fakt přijde jako úlet… divadlo jak z devatenáctýho století… cokoliv jiného, co jsem loni viděla, vykazovalo mnohem víc invence a nápadu než tohle. polední úděl je taková divadelní telenovela, kvalitou i délkou. no nic…

      10.01.2012 (23.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Marie Reslová

      Moc by mě zajímalo,
      jaký by byl váš favorit, Johano. Já jsem sice pro Polední úděl hlas neposlala, ale domnívám se, že je to inscenace – aspoň jak jsem ji o premiéře viděla – mimořádná v tom, jak vyjadřuje, ehm, duchovní aspekty lásky. Což neznamená, že se někomu může jevit jako telenovela, protože z čistě dějového hlediska má svým způsobem její parametry. Ale fakt se toužím dozvědět, jakou inscenaci(ce) považujete za nejlepší vy.

      11.01.2012 (0.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Johana Chylíková

      zdaleka jsem neviděla všechno (v Praze),
      to však bohužel ani odborníci, kterým je divadelní kritika zaměstnáním. mám své nároky na kvalitu divadla a těm v loňském roce nejvíce vyhovovala inscenace jana friče orestek. přestože byly chvíle, kdy jsem tvůrce představení proklínala (výstupy se zpěvy :-), jako celek to představení má význam – inscenace antického tématu s originálním a hlavně současným obsahem. frič našel nový způsob výkladu původní látky – revolta zpovykaných dětí. silná slova a činy ukazuje v jiném světle, než byl původní záměr. připomínalo mi to televizní záběry řádění na oko levicové mládeže v západních zemích, dětí, které v podstatě ani nevědí, proti čemu se bouří. dětí, pro které je revolta pouze prostředkem zábavy a sebereprezentace, ne prostředkem s vyšším cílem. Polední úděl je naproti tomu typické maloměšťácké divadlo, křišťálově čistý mid-cult, u kterého se přihlížející, neschopni širšího uvažování, domnívají, že sledují umění.

      11.01.2012 (13.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Marie Reslová

      Na Orestkovi se určitě shodnem.
      Polední úděl mi rozhodně jako maloměšťácké divadlo nepřipadá, to bych měla v tomhle „žánru“ jinačí favority.

      11.01.2012 (22.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vilma K.

      Připomínka: DN označily Orestka za „Propadák plzeňského festivalu“.

      12.01.2012 (0.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Josef Dubec

      „Polední úděl je naproti tomu typické maloměšťácké divadlo, křišťálově čistý mid-cult, u kterého se přihlížející, neschopni širšího uvažování, domnívají, že sledují umění.“

      Troufám si tvrdit, že Vám něco podstatného uniklo. Polední úděl se svým náročným sdělením staví zcela proti veškerému intelektuálnímu i citovému mainstreamu této doby. Myšlenkově odvážnější inscenaci těžko pohledat. Přední příčku si rozhodně zaslouží.

      12.01.2012 (1.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Umění je krásné
      a troufám si tvrdit i významné právě tím, že neexistuje jediný „správný“ pohled a výklad. Toho je důkazem naše anketa, Sukcesy a Propadáky a koneckonců i tato diskuse.
      Označili jsme v DN 16/2011 Orestka Propadákem festivalu Divadlo Plzeň a snad jsme to i dostatečně zdůvodnili: http://www.divadelni-noviny.cz/propadak-festivalu-divadlo-2011/.
      Bylo a je nám ale jasné, že jde o kontroverzně přijímanou inscenaci, a tak jsme jí věnovali ve stejném čísle DN dvě rozdílné festivalové recenze, jednu zápornou (Milan Uhde), druhou kladnou (Vojtěch Varyš): http://www.divadelni-noviny.cz/divadlo-2011-nahota-symboly-osobnosti-ornamenty/. Navíc v DN 8/2011 o ní referuje Marie Zdeňková: http://www.divadelni-noviny.cz/detska-hra-na-dospele/. I v anketě Inscenace roku získala inscenace 1 a 1/2 hlasu (Kateřina Jírová-Čejková + Berenika Urbanová).
      Nečiníme si právo být definitivními arbitry inscenačních výsledků. O divadle chceme především podávat svědectví, referovat o něm, přinášet fundované ohlasy a diskutovat nad ním. Proto tu jsme. Věříme, že právě tím se kultivuje a vyvíjí divadlo i veřejný prostor u nás jako takový.

      12.01.2012 (2.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vilma K.

      Jak řekl Nietzsche:
      „Pravda se dosud nikdy nezavěsila na rámě muže bezpodmínečného.“ Když se mi nelíbí Orestek, tak to neznamená, že si mi musí líbit Polední úděl.

      12.01.2012 (14.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. VLADIMÍR JUST

      VLADIMÍR JUST

      Snad by bylo dobré,
      kdyby diskutující (zvláště, když se tak diametrálně odlišují) zveřejnili, kdy tu kterou inscenaci/představení viděli. Já osobně – a to miluju jak Divadlo v Dlouhé, tak 99% všech inscenací, které kdy udělal tandem Burešová/Otčenášek – jsem viděl x-tou reprízu a mohu potvrdit, že nalevo i napravo kolem mne to všechno přisámbůh spalo. Text mi také připadal příliš literární, málo divadelní, a hodně jsem se musel přemáhat, aby ta nuda, jež se opravdu dala ten večer krájet, (chápu, že na premiéře to mohlo být úplně jinak) na mne taky nepřešla. Zásluhu na tom, že se tak nestalo, má jednak skvělá dramaturgická volba pro mne neznámého příběhu (zvědavost, kam se to vyvine), a hlavně až geniální herecké výkony všech, s Dvořákovou v čele.

      12.01.2012 (19.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Marie Reslová

      Viděla jsem premiéru
      a nuda to rozhodně nebyla, naopak velké, pro mě až strhující, živé divadlo. Vzpomínám si jen na jeden dialog Ysé a Mesy po přestávce, kde se mi zdálo, že herci neudrželi míru a sklouzli do zbytečného patosu. A pak závěr, kde by text, který Hanka Burešová inscenovala s jemným komentářem, snesl větší nebo zřetelnější nadsázku.

      12.01.2012 (23.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nevím,
      zda se teď nepouštím na příliš tenký led, ale je vůbec možné, aby při „až geniálních“ hereckých výkonech mohli všichni diváci kolem spát?! Vždy jsem si myslel pravý opak: že herec může jen pohřbít i „téměř geniální“ inscenaci, ale je-li herec vynikající, svým výkonem vždy i uspávací inscenaci oživí tak, že nikdo spát nebude. Že by bylo možné při „až geniálních“ hereckých výkonech v sedadlech usínat, to mi přijde hodně zvláštní.
      Tím ale nechci napadat herce DvD. Jsou jistě dobří, jen se obávám, že – tak trochu – nemají co hrát. V podstatě stále deklamují a vztahy v méně či více nápaditých, prostorově působivých aranžmá ilustrují. Je to taková „vysoká recitovaná“, aspoň tak na mne – na rozdíl od Marie – působila premiéra, na níž jsem byl s režisérem Hubertem Krejčím (seděli jsme v první řadě zcela vlevo), který se slovy „Mám herce i ostatní v DvD moc rád, ale tohle nevydržím, pozdravuj je a vyřiď jim vše dobré: Smrt divadlu!“ o přestávce odešel. Sám jsem pak inscenaci dal v hodnocení DN 2 hvězdičky, čímž jsem se naprosto odlišoval od všech ostatních (Ty, Vladimíre, 3 1/2, Hořínek, Kolář, Kerbr a Paterová po 4, Mlejnek 5 – viz DN 9/2011). Mrzelo mne to, neb si také všech v DvD vážím, ale jako kritik jsem nemohl jinak. Dodnes mne to hryže (zvlášť po takovém úspěchu, jako je vítězství v anketě Inscenace roku) a na představení Poledního údělu rozhodně ještě zajdu.
      Tím nechci říct nic jiného, než že inscenace má zřejmě tu magickou moc (což se někdy stává), že někoho zakleje a uzavře před ním své brány, a jiného vtáhne do bohatých světů svého příběhu a slov. A že podstatné je téma, které je pro někoho svaté. Možná by stálo za to nad ní ještě rozpřést diskusi. Právě pro takové případy jsme na podzim zavedli rubriku Hyde Park.

      12.01.2012 (23.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Marie Reslová

      No, hned po premiéře
      jsme se po mailech nad svými recenzemi o Polední úděl přeli s Varyšem. On psal „nesnesitelná nuda, banalita“, já mu vysvětlovala, jaká je to mimořádná inscenace. Takže mě to ani nepřekvapuje. Teď jsem si prohlížela, kdo pro Polední úděl hlasoval, myslela jsem, že to bude ženská záležitost, ale je to půl na půl a lidé velmi různí. Těžko hledat klíč. Myslím, že hodně podobné to bylo s Dočekalovým Rackem v ND.

      12.01.2012 (23.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Marie Reslová

      Nějaká souvislost
      by se vlastně dajít dala. Pro Polední úděl vesměs hlasovali lidé, kteří hodně pracují s textem. Je mezi nimi skoro polovina překladatelů, pak redaktoři… Odhaduji, že to jsou lidé, kteří divadlo vnímají primárně skrze text, jako inscenaci literatury a to „jak to vypadá“ je pro ně až na dalším místě. Soudím tak i podle toho, že jsem podobně o Poledním údělu uvažovala, když jsem pro něj hlasovala v jiné anketě, v SADu. Svoje tři hlasy jsem se snažila rozdělit mezi tři inscenace, které reprezentují to nejlepší v různých pojetích divadla.

      13.01.2012 (8.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Martin J. Švejda

      Ano,
      inscenace Polední úděl je vrcholný reprezentant „divadla dramatu“. S pevným spolehnutím se na text, s jednoduchou, ale velmi účinnou scénografií, a s režijní prací plně soustředěnou na herecké výkony. Právě ona poslední věc je také, myslím, tím, co Polední úděl odlišuje a pozdvihuje nad předchozí „vážné“ práce režisérky z poslední doby. Některé okamžiky, zvláště v prvé půli, jsou herecky jednoduše famózní.

      13.01.2012 (10.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Martine,
      Tvůj hlas je taky z premiéry?

      13.01.2012 (11.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Martin J. Švejda

      Ano.

      13.01.2012 (11.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    19. Vilma K.

      Není to dobré znamení,
      když se objevují veliké rozdíly mezi premiérou a reprisami. Špičková divadla si dovedou udržet úroveň.

      13.01.2012 (15.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    20. Pavel Kylian

      Pozor,
      většina recenzentů viděla premiéru, a přesto se neshodnou – to bude v nečem jiném…

      13.01.2012 (16.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    21. Vilma K.

      Mimochodem,
      s Rackem to bylo dost jiné. Pokud si pamatuji, toho Mlejnek strhal, ale P.ú. dal 5 bodů.

      13.01.2012 (17.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    22. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Co se týká Poledního údělu,
      je tato diskuse dokladem toho, s čím zápolím v podstatě celý publicistický život. Pojmenovat herectví a rozlišit kvalitní od – řekněme – průměrného, inscenaci málo nebo mnoho přinášejícího je problematické, často téměř nemožné. Diváci včetně kritiky vnímají herce a herectví (a to i pohybové) vysloveně emotivně a svým pocitům podléhají. A nedá se s tím nic dělat.
      U herce lze dobře poznat, jak se pohybuje, mluví, naučí text, ale zhodnotit jeho kreativní přístup, kdy splnil pouze úkol a kdy jej naopak povýšil a rozvinul, je velmi těžké. Navíc téměř každý ocení či odsoudí jiný typ herectví. Proto je dobré je vždy vázat k dané inscenaci a jejímu stylu. I tak se často neshodneme. Podle mne herci v Údělu jen estetizují daný text a nedaří se jim vytvářet ostřejší dramatické situace, které text i režisérka nabízejí, podle jiných (Švejda, Reslová, Just) naopak soustředěnost herců na text a gesto inscenaci posouvá do vysokých kvalit. Polemizovat bych dokázal, rozsoudit ne.
      O herectví bychom se také mohli někdy hlouběji bavit.
      Teď ale – omlouvám se – spěchám do MeetFactory. Bambušek vám ukáže, plantážníci.

      13.01.2012 (19.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    23. johana chylíková

      já jsem viděla
      několikátou reprízu někdy loni v červnu. herci strašně tlačili na pilu, jejich herectví místy vyznívalo až parodicky. musím podotknout, že nejsem příznivcem čistě emocionálního divadla. pokud má jít primárně o emoce, tak s nadhledem (například Černé mléko v Celetné – ve kterém má marek němec narozdíl od Poledního údělu co hrát)

      14.01.2012 (14.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    24. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      skutečnost,
      že inscenace jako Polední úděl vůbec vznikla; její ohlas a nakonec vítězné tažení anketou DN vnímám jako velmi symptomatické pro stav českého divadla a jeho reflexe. ostatně není to tak dávno, co se inscenací roku stal Krobotův Muž bez minulosti.

      16.01.2012 (11.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    25. Marie Reslová

      A tím chceš, Vojtěchu, říct co?
      Že bys zkusil ty „symptomy“ trochu konkrétněji rozvést a pojmenovat, aby bylo čeho se chytit.

      16.01.2012 (14.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    26. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      extrémní konzervatism, zahledění do minulosti, nezájem o formu, nulové umělecké ambice, bezpečné břehy, nechuť a neschopnost vykročit někam jinam.

      16.01.2012 (15.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    27. Vilma K.

      Pane V.V.,
      tímto dojmem na mne působí většina inscenací Burešové.

      16.01.2012 (18.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    28. Vilma K.

      …a k těm patří i Merežkovského Pavel I, který obdržel Radoka.

      16.01.2012 (21.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    29. Marie Reslová

      Tak, že budu někdy hájit inscenaci Hanky Burešové,
      by mě nikdy nenapadlo. Ale stalo se. Pro mě – po nějakých patnácti letech, kdy jsem se reflexi Hančiných inscenací spíš vyhýbala, protože jsem je viděla jako hodně formální a akademické (inscenace v MDB Brno zvlášť) – byl Polední úděl překvapení. Četla jsem v něm mnoho osobních témat režisérky a i odvahu se k nim přiblížit v rámci jejího režijního rukopisu velmi nekonvenčně. To premiérové představení pro mě bylo v mnoha ohledech strhující. Překvapil mě text, který jsem neznala, to jak autor přemýšlí o lásce a jejím smyslu pro sebepoznání člověka a jeho osudu, ohromili mě někteří herci (Dvořáková, Hanuš) a právě i to, že jsem cítila od režisérky v porovnání s jinými jejími inscenacemi živý, autentický vztah k inscenované látce.
      Tak a teď k těm symptomům dle VV. Extrémní konservatism – co to je? Respekt k textu? Víra ve smysl tradičních hodnot? V Boha? Zahledění do minulosti – v jakém ohledu? Že se děj odehrává v první polovině dvacátého století? Nebo jde o herecké a inscenační prostředky, které jsou tzv. konvenční?
      „Nezájem o formu, nulové umělecké ambice“ – formálně i umělecky je Burešové inscenace vzhledem k jiným jejím inscenacím dost ambiciózní a odvážná. „Bezpečné břehy, nechuť a neschopnost vykročit někam jinam“ – to jsou hrozně vágní charakteristiky. To, jak režisér pracuje, je vlastně odrazem jeho osobnosti, jeho hodnot, postoje ke světu. V padesáti je člověk hotový, a má-li být autentický, poctivý sám k sobě, nemůže jeho režie být jiná, než je on sám. Burešová prostě není Nebeský. Pak je třeba se dívat, kolik ze sebe, z nějakých bolavých hlubin své duše, svých pochybností a svých tužeb, do té které režie dává. Jestli hledá nebo se jen stereotypně opakuje. A taky jak dostojí profesionální kvalitě. V tomto ohledu jsou pro mě Král Lear a Polední úděl srovnatelné práce. Ano, Burešová je režisérka „měšťanského“ divadla a Nebeský je originální, nekonvenční provokatér. A každy po svém dělá svou práci naplno.
      Diváka to samozřejmě zajímat nemusí, má právo na svůj vkus. Recenzent nebo kritik by tyhle věci z profesionálního hlediska v úvahu asi vzít měl. Pokud mu to jeho vnímání a osobní ustrojení umožní.
      VV – dávat ty umělecky dehonestující výhrady do souvislosti s Krobotovým Mužem bez minulosti mi už vůbec připadá pitomé – neznám jiného režiséra jeho generace, který by stejně autenticky, odvážně a zároveň pokorně hledal formálně přesvědčivé prostředky, současné téma a byl ochotný zkoušet něco nového.

      16.01.2012 (22.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    30. Josef Herman

      Josef Herman

      Marie,
      to je precizní návod, jak posuzovat něčí práci…

      16.01.2012 (22.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    31. Marie Reslová

      To myslíš ironicky?
      🙂

      16.01.2012 (23.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    32. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Hana Burešová
      má vlastní poetiku, styl a především témata, která dlouhodobě sleduje. Zjednodušeně řečeno – pomineme-li komedie – je to křesťanství, velká literatura a politická historie. Do toho zapadá Pavel I., Francouzská revoluce, Dostojevský i Claudel. Není formální experimentátorkou, a pokud bychom mluvili o konzervatismu, tak především názorovém. Spíš bych její styl nazval věcný, intelektuální a uměřený, na téma soustředěný. Z něj se odvíjí forma a svobodné či „utaženější“ herectví. V současné době trochu příliš vítězí slovo (a chybějí komedie), což je podle mne na závadu. Nejlíp Burešové vycházejí inscenace, kdy spolupracuje s někým těžko kočírovatelným, jako byl Karel Roden nebo Erik Pardus. Dona Juana a Fausta a Velkolepého paroháče považuji za její nejlepší práce. Polední úděl pak je především dramaturgický počin a cenná je podle mne i prostorová koncepce. Postrádal jsem však v inscenaci nějakou „živou vodu“, jež by text i prostor skutečně rozžila. Tou mělo asi být herectví, žádný Roden se však neobjevil. Proto nesouhlasím s těmi, kteří si právě herectví v této inscenaci cení. Myslím také, že by představení oživil větší důraz na hudbu a celkovou zvukovou plochu a dynamičtější light design. Ale kdoví, kritik by neměl radit.
      Tím vším ale odpovídám především Vojtovi V. – v Poledním údělu má režisérka silný zájem o formu, oprávněně velké umělecké ambice, vůbec se nepohybuje na bezpečných březích a chuť překročit někam jinam (či spíš chuť pokračovat stále dál) je patrná třeba na práci s prostorem.
      Pokud se ušklíbáš na základě výsledků ankety nad konzervativností české kritiky, všimni si, že hned druhý byl Nebeského Lear, třetí Morávkův Leoš, následuje Euroepana, Příšerné děti, Poslední chvíle lidstva, Gottland a Amberville, vše je myslím dokladem oceňování progresivních inscenací a proudů. A po loňském Muži bez minulosti (mimochodem excelentní inscenaci, krásné retro s herectvím naprosto famózním) byla Wilsonova Věc Makropulos a Pařízkovo Spílání publiku a v první desítce se umístil i Nebeského NoD Quijote. Tedy opět žádný extrémní konzervatismus.

      17.01.2012 (0.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    33. Martin J. Švejda

      Tomu říkám hezký ženský vhled
      do režijní tvorby Hany Burešové, paní Reslová: „Četla jsem v něm mnoho osobních témat režisérky a i odvahu se k nim přiblížit v rámci jejího režijního rukopisu velmi nekonvenčně.“ Tedy ne že by při troše smělosti nebylo možné Helenu Dvořákovou označit za herecké alter ego Hany Burešové (tak jako Davida Prachaře za herecké alter ego Jana Nebeského), ale s tím „osobním“ výkladem úspěchu Poledního údělu bych byl hodně opatrný.

      17.01.2012 (0.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    34. Josef Herman

      Josef Herman

      Kdepak ironicky,
      myslím to vážně s hořkou příchutí.

      17.01.2012 (2.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    35. Marie Reslová

      Pane Švejdo,
      já nevím, co si představujete pod slovem „osobní“. Já třeba to, že o nějakém tématu režisérka uvažuje kontinuálně, vrací se k němu. Na tom, jak s ním v inscenaci nakládá, jak vede herce při výkladu postav, jak rozumí situacím atd. je pak vidět, že se její pohled na určité téma vyvíjí a prohlubuje, protože o něm „osobně“ přemýšlí. A jistě, hraje v tom roli i normální „osobní“ lidská zkušenost. Ale proboha ne tak, že bych hledala nějaké paralely s jejím osobním životem.
      Když režisér svoji práci neumí, žádný „osobní“ přístup nepomůže. Burešová režírovat umí velmi dobře.
      Ano, s těmi alter egy jste to trefil.

      17.01.2012 (9.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    36. Martin J. Švejda

      Ta drobná rozepře, paní Reslová,
      je myslím více méně metodologického rázu. Lépe než uvažovat a psát o nějaké „osobní motivaci“ umělce (byť je v jeho díle možné vysledovat nějaká stálá témata) je, myslím, psát o díle samém.

      17.01.2012 (15.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    37. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      jasně že Burešová umí režírovat.
      – nic proti ní nemám, ale vyzdvihování konkrétně Poledního údělu – a také Muže bez minulosti – je prostě symptomatické pro české divadelní prostředí (stejně jako v závěsu upozornit na Leara, který podle mého Národnímu divadlu – a do jisté míry českému divadlu jako celku – slouží jako alibi ve smyslu „hele, děláme i úlety“). to, že je pro někoho Polední úděl zásadní, živou inscenací (podobně jako Muž bez minulosti) – respektuji, a dává mi to i odpověď na spoustu pochybností – vím, proč mě české divadlo otravuje čím dál víc a proč si s některými lidmi nerozumím. (a taky na to, proč spoustu lidí nezajímá divadlo).

      17.01.2012 (16.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    38. Marie Reslová

      Když jste tak metodologicky korektní, pane Švejdo,
      měl byste být korektní i v citacích. 🙂 Nikdy jsem nepoužila výraz „osobní motivace“ a ani by mě v souvislosti s prací režiséra nenapadl, leda snad v pejorativním významu.
      Ale my si snad rozumíme, Vojtěchu, či ne? Přece nemůže být funkční mezilidská komunikace limitovaná něčím tak bezvýznamným jako názor na divadlo
      :-)))

      17.01.2012 (17.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    39. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vojto,
      vůbec nerozumím Tvému argumentu „spousta lidí“. Z jaké množiny lidí usuzuješ, jak velkou skupinu tím myslíš a jak jsi na to vůbec přišel? Já znám spoustu lidí, co zajímá divadlo, a je mi jasné, že existuje jiná „spousta“, co ho nezajímá. Jako je spousta lidí, co zajímá fotbal, ženský, vdolky, rocková či jiná hudba, výtvarné umění atd., a jiná spousta, co je nezajímá. Takový argument je pro lokální politiky, a ne do věcné diskuse. Tvou „spoustu“ by podle mne nepřesvědčila ani úplně jiná divadla, anebo naopak, o ta, která by ji přesvědčila, by se zase nazajímala jiná „spousta“. A je úplně jedno, jaký typ divadla či referování o něm upřednostňuješ a mluvíš o něm s respektem a který napadáš.
      Nevím, jaký typ divadla je symptomatický pro české divadelní prostředí, ale jednotlivé výsledky jakékoli ankety bych do takové debaty netahal. Já si například myslím, že symptomatické, ergo příznačné je, že v českém prostředí – a v divadelním možná zvlášť – existují uzavřené světy, které spolu nekomunikují, mnohdy se ani neznají, nedokážou se vzájemně respektovat a dokonce se často snaží jeden druhého vytlačit. Ať už je to profesionální vers. amatérské divadlo, dotované vers. komerční scény vers. nezávislé, experimentální vers. konzervativní proudy, Praha vers. ne-Praha, začínající vers. zkušení či dokonce kritici mezi sebou. Ergo symptomatické pro české divadelní prostředí je v současné době především Tvé psaní a přemýšlění o divadle: černá / bílá, víš/ostatní nevědí, nic mezi tím. Ovšem žádnou odpověď mi to na mé pochybnosti nedává.

      17.01.2012 (18.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    40. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      jasně.

      17.01.2012 (18.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    41. Martin J. Švejda

      Výraz v uvozovkách neznamenal,
      že Vás cituji, paní Reslová, ale že onen výraz, jímž opisuji Vaše slova, prostě poněkud zlehčuji. (Ach jo, k jakým malicherným přetahováním může vést taková debata…)

      17.01.2012 (22.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    42. Marie Reslová

      No, to stane vždycky,
      když se pokusíté na normální lidský rozhovor aplikovat své metodologické nároky.:-))) Ono i vztahovat je na divadelní inscenaci nemusí být pokaždé myšlenkově obohacující…

      17.01.2012 (22.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    43. Martin J. Švejda

      No jo, asi máte pravdu…

      17.01.2012 (22.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    44. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      neměl jsem minulý týden moc čas diskutovat, ale svůj pohled na věc jsem se pokusil rozvést zde: http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/divadlo/poledni-uzeh-co-vlastne-vyhral-poledni-udel_223371.html

      24.01.2012 (10.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    45. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vojto,
      asi je již pozdě rozpřádat zde plodné diskuse, tak jen krátký komentář k Tvé glose v Týdnu:
      Myslím, že vůbec nelze odčítat z výsledků této ankety jakékoli tendence českého divadla. Divadlo jako takové se vyvíjí vždy z velké části nezávisle na výsledcích anket či jiných oceňování (Thálie, Radoci, Pocty ..next wave…). Mluvit by se možná dalo o tendencích české kritiky, ty budou ale čitelnější až po výsledcích Radoka. Že se neshodnem v hodnocení většiny Tebou přehlížených inscenací DD i DvD, případně V. Morávka, je v rámci různých pohledů na kumšt zdravé, nicméně mi přišlo hořce či spíš kysele úsměvné Tvé zvolání: „Co bylo kdysi nové, je už dnes staré“. Připomnělo mi to oblíbené heslo z průvodů 1. máje mého dětství: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Odhaluje nebezpečně sektářské podprahové myšlení.

      25.01.2012 (1.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    46. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      „kdo chvíli stál stojí opodál“ se říká furt a v mnoha případech je to docela trefný popis situace; nicméně moje myšlení je sektářské zcela otevřeně, nikoli podprahově.

      25.01.2012 (12.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    47. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Bůh ochraňuj nás
      od sektářů a dogmatiků všech věků a jakékoli inteligence a vzdělání. Tak nepravil Zarathustra.

      26.01.2012 (3.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    48. Johana Chylíková

      souhlasím s panem Varyšem. a jestli se v hodnocení českých divadelních kritiků odráží nějaká ideologie, tak je to pouze ideologie konzervatismu. btw. zašla jsem minulý týden na inscenaci Já, hrdina do Disku, která měla premiéru loni, a musím přehodnotit svůj žebříček loňských inscenací. je to skvělé představení.

      26.01.2012 (12.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    49. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      „Ideologie konzervatismu“? Jak to, že je tedy na druhém místě Lear? Nebo ten je taky konzervativní?
      A je něco špatného na tom ocenit kvalitu bez ohledu na to, jak moc je progresivní a trendy? Lze si přeci z různých důvodů užít Orestka i Polední úděl, v tom jsem s Marií Reslovou zajedno.
      Pokud kritik trvá na určitém vyhraněném směru a to, co mu nevyhoví, smete ze stolu, je něco divně.
      Ke čtení vřele doporučuju fejeton Vladimíra Mikulky o postdramatickém divadle v některém z podzimních vydání A2.

      26.01.2012 (13.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    50. Villma K.

      Pane Hulče, právě tak Zarathustra pravil.

      26.01.2012 (16.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    51. Marie Reslová

      Johano, nejsem si úplně jistá, zda přesně rozumím vašemu termínu „ideologie konzervatismu“. Z mého pohledu, jak já chápu konzervativní myšlení, je živě konzervativní nejen Polední úděl, Muž bez minulosti, ale právě i Král Lear, a dokonce – asi se vám to nebude líbit – i Orestek a Já, hrdina. To, co se diskutuje je pouze forma, která vám může být bližší nebo vzdálenější. To chápu. Ale je to jen shoda na tom, že tohle tričko je pro určitou množinu lidí trendy, zábavnější, esteticky přijatelnější a proto si ho klidně oblíknou a dokáží se s ním ztotožnit. S podstatou, tedy s tím, jak tvůrci těch inscenací přemýšlejí, jaké hodnoty vyznávají a za jaké se staví, že vidí skutečnost nedogmaticky (a neideologicky) plnou rozporů a paradoxů, to souvisí jen povrchem.

      26.01.2012 (18.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    52. Villma K.

      Konzervativni, progresivní, avantgardní a pod. jsou zajisté zjednodušující pojmy, avšak přesto většina z nás pod těmito pojmy něco konkrétního rozumí. A to se tyká ovšem – a snad především -i formy. Není tedy zrovna konstruktivní, když se hážou do jednoho pytle inscenace tak rozlišné, jako je Polední úděl, Orestek, a Král Lear.

      26.01.2012 (19.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    53. Marie Reslová

      V pohodě, nemám ambici být „konstruktivní“. Jen si myslím, že je dobré rozlišovat, za co se vlastně stavím, co prosazuji atd. Když „většina z nás“ má pocit, že „pod těmito pojmy něco konkrétního rozumí“ jsem úplně obyčejně zvědavá, co to je.Snažila jsem se odlišit formu, tedy estetickou podobu inscenace, od postoje (reflexe) inscenátorů ke skutečnosti.Můžeme se o tom bavit. Můžeme se bavit i o jiných věcech. Ale aby to bylo možné, musíme nějak rozumně, konkrétně argumentovat.

      26.01.2012 (20.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    54. Villma K.

      Metodologicky vzniká problém , jak dosíci porozumění „postoje (reflexe) inscenátorů ke skutečnosti“ jinak než “ formou, tedy estetickou podobou inscenace.“ Přiznávam se, že nevím jak. To by byl veliký problém i pro profesionálního psychoanalytika.

      26.01.2012 (20.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    55. johana chylíková

      nepsala jsem o konzervativních představeních, ale o konzervativních kriticích. většina recenzí českých divadelních kritiků je zaměnitelná, není tady žádný člověk, na jehož názor bych se těšila a zajímal by mě (ani si nepamatuji, že by mi někdo řekl, že ho zajímá názor nějakého konkrétního divadelního kritika), filmová kritika v čr má kamila filu, recesisté milují františka fuku, umírnění filmoví fanoušci alenu prokopovou – ale jakou výraznou postavu má česká divadelní kritika? kdo je schopen přinést zajímavý nebo neobvyklý pohled na divadelní inscenaci? divadelní kritici se soustředí především na to, aby text byl jazykově zajímavý a snad se i domnívají, že textem přispívají k umění (podívejte se, já taky umim něco vytvořit!), zoufalci popisují, že na jevišti byly židle a herci na sobě měli kostýmy. někteří se zcela zbytečně rýpají v hereckých výkonech, většina kritiků není schopna dívat se na inscenaci v širších souvislostech. v tom je česká kritika konzervativní – usnula na vavřínech. divadlo znamená mnohem víc než okázalá gesta a divadelní kritika není od toho aby pouze psychologizovala o postavách, jak se to ve velké části divadelních recenzí děje. možná mi v oblasti divadelní kritiky uniklo něco zcela zásadního, možná existují lidé, jejichž názor na divadlo by mě opravdu zajímal, ale výsledky ankety inscenace roku tomu nenasvědčují.

      26.01.2012 (20.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    56. johana chylíková

      zde pro ilustraci ukázka z díla jisté jany soprové, recenze na představení Hosté štěpána pácla v divadle disk: „Nová inscenace v DISKU má zvláštní kouzlo – při samotném představení působí mnohé scény až nepříjemně svou provokativní hyperbolizovanou vykrouceností“. to myslím mluví za sebe…

      26.01.2012 (20.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    57. Villma K.

      Vidíte, a je Vám vytýkano – a snad nikoli zcela bez přičíny – že se vyjadřujete prázdnými frázemi.

      26.01.2012 (21.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    58. Marie Reslová

      Teda holky, kam se na vás hrabe Varyš…:-) To je trochu jako holčičí zápas v bahně :-)))
      Villmo – já se domnívám, že bez ohledu na formu, je možné z inscenace přečíst, jaký postoj její tvůrci ke skutečnosti mají. Psychoanalýzu bych do toho netahala. To je jiný obor.
      Johano, nějak se nemůžeme domluvit. Jsou čeští kritici konzervativní nebo zaměnitelní? Popište konzervativního kritika, prosím. Jak se to pozná? Fílu čtu ráda. S tím, že divadelní kritika nemá zajímavou postavu – no, uznávám, je to možné, ale nepomůžu vám. Sama, když píšu, není mojí ambicí přinést neobvyký pohled. Píšu, jak vidím, a jinak nemůžu.
      „většina kritiků není schopna dívat se na inscenaci v širších souvislostech. v tom je česká kritika konzervativní — usnula na vavřínech.“ Pořád se motáme kolem slova „konzervativní“ , ale váš výklad toho slova je tak strašlivě neurčitý, že se nemám čeho chytit. Citace z recenze Jany Soprové – neznám ji celou, představení sen neviděla, těžko soudit.
      A holky, vy píšete o divadle nebo tam chodíte a chcete o něm číst? Co vás zajímá na zdejších diskusích? Teda – pro sem chodíte?

      26.01.2012 (21.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    59. Villma K.

      Paní Reslová, můžete konkrétně vysvětlit, jak „bez ohledu na formu, je možné z inscenace přečíst, jaký postoj tvůrci k inscenaci mají“? Jak? Chtěla bych se poučit. Vaše podobenství o „holčíčím zápase v bahně“ je nemístné, a měla byste se omluvit. Ledaže je to myšleno sebekriticky.

      26.01.2012 (22.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    60. Villma K.

      Opravuji se: „jaký postoj tvůrci ke skutečnosti mají.“

      26.01.2012 (22.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    61. Marie Reslová

      Je to sebekritika.

      26.01.2012 (22.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    62. Johana Chylíková

      pro konzervatismus je příznačná určitá zabedněnost a neschopnost měnit zavedené pořádky. proto kritici pořád zdánlivě oslňují košatým slohem, píší o hereckých výkonech a scéně atd. – tj. věcech, které zvládne reflektovat i člověk, který nestudoval divadelní teorii. ale nikdo z nich nedokáže polemizovat s tvůrci inscenace, rozpoutat veřejnou debatu o tématu hry, diskutovat divadelní trend, analyzovat společenské příčinu divadelních trendů nebo vzniku divadelní hry. nepodávají vhled do tvorby určitého režiséra/ky, neposkytují čtenáři exkurzi do kontextu vzniku celého představení nebo vzniku divadelního textu. největším problémem je tvorba těch balastních textů, které nenesou žádnou informaci nebo myšlenku. občas se mi zdá, že divadelním kritikům jde pouze o to, ohromit co nejméně srozumitelným textem. když se však nad těmi jejich květnatými větami a palbou cizích slov člověk zamyslí, zjistí, že ta slova ve skutečnosti nic neznamenají. viz úryvek z recenze j. soprové: „při samotném představení“ – a kdy jindy proboha? o přestávce na záchodě? po představení na baru??? „provokativní hyperbolizovaná vykroucenost“ – nepotřebujete znát zbytek recenze na to, abyste mohla říct, že to je prostě blábol. co je proboha vykroucenost???? a to jsem to představení viděla! btw. nejsem si vědoma, že bych se účastnila nějakého zápasu v bahně.

      27.01.2012 (12.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    63. Martin J. Švejda

      Mladá rozhněvaná kritička… proč ne. Jenže to adjektivum by nemělo přebíjet substantivum. Jinými slovy: bylo by velice užitečné, kdyby dotyčná osoba byla schopna svůj hněv racionalizovat. Prská se, ale místo argumentů se řinou klišé a fráze.

      27.01.2012 (13.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    64. Johana Chylíková

      kdo? 🙂 já? já tady moc neprskám 🙂

      27.01.2012 (15.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    65. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      k tomu jen: kamil fila mě kdysi zajímal, dnes už mnohem méně: na jeho recenzích (na nichž je mimochodem znát, že píše na internet a nikdy nemá daný rozsah: přehnaně se rozkecává a ty věci jsou často k neučtení) se vždycky dá přešít, jakou teoretickou školou je zrovna ovlivněn, čili co čte. jeho kritika je mnohdy ideologická.

      ačkoli zmíněný citát z recenze jany soprové vypadá divně, „vykroucenost“ skutečně existuje. v souvislosti s vcelku příjemnou, ale rozhodně konvenční a spíše citlivou než provokativní inscenací hosté bych ho sice rozhodně nepoužil, ale to neznamená, že nemá a docela jasný, význam.

      a protože pojem konzervativní je v dané situaci skutečně problematický, nejasný, vágní a vícevýznamový, navrhuji ho v této diskusi nahradit slovy „vyčpělý“ nebo „zkostnatělý“.

      28.01.2012 (12.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    66. Pavel Kylián

      No konečně něco konstruktivního od Varyše.

      28.01.2012 (13.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    67. Vilma K.

      „Vykroucenost“ sice něco konotuje, ale „provokatvní hyperbolizovaná vykroucenost“ je násilný gongorismus. Kdyby to bylo slohové cvičení, tak můj středoškolský učitel by patrně postavil na okraji kompozice otazník.

      28.01.2012 (16.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    68. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Diskuse se hodně vzdálila
      původnímu tématu, nicméně je zajímavá a je škoda, že je tak zastrčená (s čímž nejde v současném formátu i-DN asi nic dělat). Mě nejvíc zaujalo, že – pravděpodobně mladší generaci – chybí mezi divadelními kritiky autorita a jasné, vyhraněné osobnosti. Z politického zorného úhlu by se myslím několik nabízelo: levicový Roman Sikora, pravicový Vladimír Mikulka nebo křesťansky orientovaný Josef Mlejnek. Stylem psaní a uvažování je tu klaun a excentrik Vojta Varyš. Pro mne – mohu-li být osobní – byli vždy autoritami autoři s nějakým přesahem a erudicí. V současné české divadelní kritice je nacházím mezi starší generací Vladimír Just, Nina Vangeli, Zdeněk Hořínek, Jan Císař. Na jejich texty, polemiky a názory jsem vždycky zvědavý (samozřejmě ne vždy souhlasím a ne všechno se jim podaří – viz Justova kauza kolem Arabské noci). Co se týká pohledu na stejně staré a mladší kolegy, to se kouká a je posuzuje dycky blbě. To musí říct a objevit si asi až zase ti mladší. Ale jednoho si odvážím nabídnout: Jiří Adámek. Škoda, že je aktivní divadelník, a denní kritice se tudíž (pokud vím) nevěnuje. Ale jeho texty v SaDu nebo analýzy zhlédnutých představení na veřejných seminářích amatérského divadla stojí rozhodně za pozornost.
      Za sebe (a jistě nejen za sebe) a za svou generaci (a jistě nejen za ni) mohu říct, že se snažím(e) fundovanost přinášet, přesahy a kontexty znát a názor mít.
      Hernajs, kdo vůbec sem zase to pitomý téma metakritiky vnes?!

      30.01.2012 (2.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    69. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      ad1 lepší násilný gongorismus než libovolné slohové cvičení a jakékoli střední škole.

      ad2. Mikulka je sice pravičák, ale ideologický princip v recenzích neuplatňuje. (narozdíl od Sikory, u něhož politika zcela nahrazuje estetiku a jeho texty jsou spíše než recenzemi politickými komentáři).

      30.01.2012 (12.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    70. Johana Chylíková

      VH: já ho vnesla! 🙂 děkuji za vaše názory

      30.01.2012 (13.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    71. Vilma K.

      Pane Hulče,
      nejste tak trochu zaujatý vůči něžnému pohlaví? K osobitým kritickým typům střední generace snad patří i Machalická a Reslová, či ne? Jsou Mikulka a spol. výraznější osobnosti nežli ony? A nepatří do listiny nejstarší generace i kmenový DN kritik Milan Uhde? Co se týče Adámka, souhlasím, je to vzdělaný a všestraný člověk.

      30.01.2012 (15.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    72. Vilma K.

      všestraný = všestranný

      30.01.2012 (15.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    73. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Ad VV
      Mikulka své politické přesvědčení do svých textů naprosto vědomě a programově vnáší, jeho hodnocení je z tohoto pohledu předem odhadnutelné. Stačí si přečíst jeho recenze Komedie – Víra, láska, naděje v LN, Odpad, město, smrt v Respektu nebo inscenací Jelinekové textů v DN (Anděl zkázy v rámci PDFNJ) či opět Respektu (Nora na Nové scéně).

      Ad genderová vyváženost
      Ve výčtu svých oblíbených kritických autorů uvádím i jednu dámu: Ninu Vangeli. Vámi navrhované jsou jistě výrazné autorky, na jejich hodnocení si netroufám, neb patří do mé generační vlny. Zvlášť Marie Reslová je ale pro mne jistě osobnost, jejíž názory léta sleduju a baví mě, zvláště zde během vzájemných pří a půtek. Machalická podle mne střílí od boku a má příliš jasné priority konkrétních osobností (Karel Kříž, Marie Málková) a naopak na oči dávanou nelibost v multimediálních, undergroundových či vůbec experimentujících projektech. Oběma, jakož i třeba Radmile Hrdinové, Janě Paterové, Kamile Černé, Janě Bohutínské, Lence Šaldové, Jane Návratové, Janě Soprové (abych uvedl některé, které sleduju déle) schází – obdobně asi jako mně a většině kritiků-mužů – větší názorová vyhraněnost a osobitý rukopis. Což je na jedné straně klad, v rámci hledání originálního pohledu však asi zápor. Napadá mě ale jiná autorka: Alena Zemančíková. Tu čtu (a v ČRo poslouchám) vždy moc rád. A nejen kritiky, ale třeba i její povídky. A co se týká Milana Uhdeho? Víc než jako kritika si jej vážím a mám rád jako literárního autora, diskutéra a rétora. Jeho vzpomínkový cyklus v DN byl brilantní a moc se těším na letošní pokračování.

      30.01.2012 (17.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    74. Vilma K.

      Abych nepřipadala feministicky zaujatá,
      kritické texty Milana Uhdeho jsou pro mě důležitější než Niny Vangeli, i když, pravda, méně důležité než Císaře. Hořínek není dnes tím, čím kdysi byl. Machalická nestříli od boku více než Just, i když je to v jeho případě zahalené v erudované rétorice. A Machalická i Reslová a jiní mají instinktivní chápaní umění, které Justovi chybí.

      30.01.2012 (18.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    75. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      nemyslím si,
      že kritika např. Nory nebo i Víry lásky naděje (myšleno těch konkrétních inscenací) musí být nutně politicky motivovaná, naopak mám pocit, že chválit je lze jenom pro jejich politický náboj (který je do Víry vtělen v inscenaci narozdíl od textu a v Noře je sice součástí textu, ale inscenace ho skoro ignoruje); což mi přijde málo vždy. divadlo je pro mne estetická záležitost, a ne politická manifestace; má-li názor, aťsi, ale ať ho sděluje esteticky působivě. Anděl zkázy byla hrozná otrava, na tu Mikulkovu kritiku si dobře vzpomínám; politického v ní nebylo ani zbla.

      u Hulce je vtipné, že nakonec vždycky vyjmenuje skoro všechny.

      30.01.2012 (20.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    76. Martin J. Švejda

      Ať žije nálepkování a hodnocení kritiků
      jak při jejich drbání ve foyer během přestávek představení!
      Mám také jednu nálepku: Vojtěch Varyš – Daniel Kaiser české divadelní kritiky.

      30.01.2012 (21.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    77. Villma K.

      Musíte mi prominout,
      ale chci v tom pokračovat. Co se týče Jana Císaře, velmi oceňuji jeho zasazování recenzí do širšího kulturního kontextu, které není nikdy samoúčelné. Na druhé straně se mi nelíbí jeho paušální chvála inscenací Činoherního klubu. Naposled to byla Tramvaj do stanice Touha, veskrze konvenční produkt. Machalická ji ocenila spravedlivěji.

      30.01.2012 (22.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    78. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Achjo,
      já do toho nejdu. Souhlasím (výjimečně!!!) se Švejdou. Nechejme si to do hospod a divadelních klubů. Každý máme své oblíbence a ty, které nemusíme. Ta nevraživost je podle mne dnes zbytečně vypjatá a touto diskusí se asi těžko otupí. Každýmu se někdy něco povede a něco zas ne. V něčem se vyzná a je přesný, jinde šlápne do prvního hovínka. Proč se v tom šťourat a ukazovat, kdo je sečtělejší a vtipnější? Já nemusím pana, teda paní… Ne, dost už!

      31.01.2012 (0.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    79. Villma K.

      Pane redaktore,
      byl jste to přece Vy, kdo zaměřil debatu tímto směrem ve svém příspěvku z 30.1. – 2.30 Dokonce jste vyslovil politování, že tato „zajímavá diskuse” nemůže pokračovat na první stránce. Když publikujete listinu svých favorizovaných kritiků, tak Vaši čtenáři mají důvod, považovat to za jakousi výzvu k reakci, pozitvní či negativní, a jmenovat vlastní favority. Stalo se to naprosto v mezích slušnosti. Není tedy férové, když vzápětí vyslovíte svou nespokojenost, že se někteří v dobrém úmyslu diskuse zúčastnili. Samozřejmě, máte právo coby redaktor diskusi ukončit.

      31.01.2012 (7.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    80. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Paní / sl. Villmo,
      sorry, nechtěl jsem nic ukončovat, jen se obávám, že na těchto stránkách se nás už střetává málo a je to škoda (proto ta charakteristika). Pokud má kdokoli chuť pokračovat, nijak mu/vám nebráním a – jak mne možná znáte – nedokážu nevstupovat a nekomentovat. Jen se trochu kritizování kolegů bojím a nejsem si jist, kde je hranice a jak ji poznat. Samozřejmě – zřejmě spolu s Vámi, Villmo – i já jsem zvědavý, jak kdo koho vnímá a chápe a proč. Možná by mohl vzniknout samostatný text na toto téma (Kdo jsi, český divadelní kritiku?), pod nímž by se mohlo pokračovat a připojit se více čtenářů. Nemáte chuť jej Vy, anebo Johana Chylíková napsat? Myslím, že by to vzhledem k Vaší nezávislosti (pokud nejste pseudonym známé kritičky či kritika) bylo od některé z Vás nejvhodnější, vnímané jako nejméně vůčí konkrétním kritikům/kritičkám osobně zaměřené.

      31.01.2012 (12.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    81. Marie Reslová

      Tato diskuse nebyla marná.
      Obohatila mě o slovo „gongorismus“. Našla jsem jeho význam, a když jsem včera psala o Svobodových Srnkách na Kladně, hlídala jsem si počet přívlastků 🙂 Díky!
      Tuhle mi Vojtěch – zneužívám ho k paralelním diskusím po mailu – napsal, že do svých recenzí, respektive interpretací divadelních inscenací, příliš promítám to, co vím o osobnostech samotných tvůrců. Doplnila jsem ho, že do nich často promítám i sebe sama. Díky!
      Kam mířím – pokud nebudeme sestavovat „kritický žebříček“ podobně jako to děláme s pracemi kolegů režisérů, zdá se mi tato diskuse v pořádku. My potřebujeme reflexi i sebereflexi stejně jako ti, o jejichž práci píšeme. Pokud nám zrcadlo nastaví kolegové, zaplaťpámbu. Aspoň si vyzkoušíme, jaké to je, když to děláme jiným.
      Mám léta takovou zásadu: nenapsat nic, co bych nedokázala tomu konkrétnímu člověku říct do očí. Je fakt, že jsem v tomhle směru poměrně otrlá. Ale taky hodně vydržím 🙂
      A teď obloukem k problému, který tu kontinuálně vrací pan Švejda. Ctím svobodné rozhodnutí, takže nebudu vylučovat nikoho, kdo cítí potřebu se skrývat pod pseudonymem. Ale když nevím, koho mám na druhé straně, znejisťuje mě to. Začínám uvažovat o provokaci, zlomyslné hře, mystifikaci atp. Do takových diskusí, kde za své vstupy nenesou jejich autoři osobní odpovědnost, se mi nechce. Skoro stejně silně jako couvám z diskuse s pitomcem. Člověk v obou případech ztrácí půdu pod nohama. Je to, jako by bojoval s přeludem.

      31.01.2012 (14.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    82. Johana Chylíková

      veškerá metakritika,
      která zde ode mě zazněla, se týkala české divadelní kritiky obecně, a byla vyjádřením nespokojenosti konzumentky divadla a příležitostné čtenářky divadelních kritik. komentáře, které jsem tu uveřejnila, byly spíš zoufalé povzdechy divačky, která postrádá novináře, kteří jsou schopni o divadle zajímavě psát. vzhledem k tomu, že divadelní kritiky čtu nesystematicky, nemohu se oprávněně vyjadřovat k práci jednotlivých kritiků. občas se zarazím nad stylem, jakým jsou recenze psány, a nad tím, že často pouze popisují dění na jevišti a sem tam produkují spoilery, nemám však takový přehled, abych se mohla vyjadřovat k dlouhodobé aktivitě jednotlivých divadelních kritiků.

      31.01.2012 (14.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    83. Marie Reslová

      No prosím.
      Našla jsem si „spoiler“, už to neudělám – díky! Milé Johano a Vilmo či Villmo, ať jste, kdo jste, ráda vás poznám osobně.

      31.01.2012 (16.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    84. Johana Chylíková

      :-)))
      vida, jak nás všechny tato diskuze obohacuje
      🙂

      31.01.2012 (16.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    85. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      děj je vždycky to nejméně zajímavé,
      ať už jde o divadlo, film, román – a kdo je závislý na pointě, patří na popraviště.

      31.01.2012 (16.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    86. Johana Chylíková

      nejde jenom o děj,
      jde o všechno, co se na jevišti děje, přičemž je často záhodno diváka překvapit.

      31.01.2012 (16.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    87. Villma K.

      Pane Hulče,
      Vilma K. je sice pseudonym, ale nikoho z těch, jejichž jméno padlo v tomto blogu. Navíc žadnému ze zmíněných svou činností nekonkuruji. Lituji, že paní Reslová má takovou alergickou reakci k pseudonymům. Já spíše naopak: když někdo píše pod svým plným jménem, tak bude daleko méně ochoten se zúčastnit výměny názorů, a bude pravděpodobně hájit svůj postoj, i když v hloubi duši bude vědět, že diskuse jej nalomila. Někteři diskutanti diskutují především proto, aby vystavili své jméno na odiv. Anonymům, nehledě jak úspěšným, diskuse slávu nepřinese. Ale take ne pohanu: takže diskutují uvolněněji.
      Paní Reslové, coby kritičky, jak jsem už naznačila, si velice vážím. Ale její postoj mi připomíná hru Bernarda Shawa z prostředí londýnských kritiků (četla jsem ji před léty, nemohu si vzpomenout na titul). Jeden z kritiků, jemuž byl předložen anonymní text k posouzení, namítá: “Kdo je autor? Nemohu posuzovat hru, aniž vím, kdo ji napsal. Dejte mi jeho jméno, a já rozeberu hru na pouhé prvky.” (Doufám, že ji touto analogií neurazím.)
      Myslím,
      že Váš příspěvek s listinou Vámi preferovaných kritiků byl dobrý začátek. Škoda, že tu se diskuse dostala na mělčinu. Nejzásadnější rozdíl mezi Vaším a mým hodnocením české kritiky je myslím osobnost Vladimíra Justa: Vy ho považujete za jednoho z nejpřednějších českých kritiků, a já spíše za publicistu. Jde zde o otázku druhu, nikoli kvality. Je to výborný publicista. Ale když jdu na premiéru, tak mě zajímají kritické reakce takových šesti-osmi jedinců. On mezi nimi není. Bylo by zajímavé se dozvědět, jak to vidí druzí. Souhlasím, že pokračovat v diskusi v rámci tohoto blogu už nějak nejde.
      Francouzský titul Claudelovy hry Partage de midi je myslím přesněji přeložen jako Předěl, Přechod nežli Úděl. A ten už je za námi, rozhodně za mnou. To neznamená, že v budoucnu k diskusi nebude příležitost.

      31.01.2012 (18.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    88. Marie Reslová

      Milá Villmo (Vilmo),
      já se neurážím a s těmi, které znám, diskutuji celkem uvolněně. Jméno si tu snad dělat nepotřebuju, prostě mě to baví, aspoň nemusím otravovat Varyše nebo Janu Soprovou, což jsou ve věci diskusí moji oblíbení partneři. Na pseudonymy nemám alergii (prosím, nepodsouvejte mým slovům jiné významy, to je hrozný zlozvyk). Jen si prostě myslím, že názory mají mít osobní ručení, jinak pro mě nemají cenu. Už jsem tu nedávno někde volně citovala Havla: Nezáleží jenom na tom, co, ale i kdo, komu, proč a za jakých okolností to říká. Jinými slovy – v diskusi je součástí polemického názoru i ona osoba a kontext. Úplně jiné je to u uměleckého díla. Tam je to opravdu jedno. Řadu let jsem seděla v radokovské porotě, kde byla jména autorů her skrytá, a velmi jsem si té „nekontaminace“ jménem užívala. U opravdu dobrých autorů, které jsem znala, stejně bylo okamžitě jasné, čí je text, protože jejich psaní má nejen svébytný autorský rukopis, ale i nějakou vnitřní energii nebo naladění.

      31.01.2012 (23.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    89. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Odkojen němou groteskou,
      kde pointa a gag jsou základními stavebními kameny, patřím zřejmě – podle VV – na popraviště. Ale – bez legrace – pointa, děj či příběh jsou (a snad nejen podle mne) podstatnými složkami dramatu, bez nich v podstatě ztrácí smysl a stává se z něj (a z umění) l´art pour l´art. Beru a přitahuje mne čistá abstrakce, ale spíš v tanci (butó, Cunningham), hudbě nebo výtvarném umění. Bez silného příběhu/děje (a ten obsahují i hry Becketta, Havla nebo Jelinek) nemá podle mne o dramatickém díle skoro cenu uvažovat, inscenovat je a chodit na ně. Když se na začátku pověsí puška na hřebík, má na konci tato puška vystřelit, platí i v postmoderním dramatu.

      Ad pseudonymy
      Ač jsem jako Švejda či Reslová pro otevřené partie a přímé střety, anonymita a nejistota, s kým vlastně na netu diskutuju (i „pravé“ jméno může být někdo jiný, Reslová nemusí být Reslová a Hulec nemusí být Hulec), mne začaly bavit. Je to veřejná intelektuální hra. Šachy, které musím hrát především sám se sebou a sám pro sebe. A za svými tahy/slovy si veřejně stát. Proč ne? Byť někdy to ti skrytí mají hodně lehké a jejich tahy bývají snadnými střelami ze zálohy, které bych takto na nikoho nevysílal. Tím nemyslím ani Vás, paní/sl. Villmo či Johano (která možná jste Johanou), jako spíš v jiných zde diskusích duo Myšpulín a Fifinka. Já bych – tehdy – některé jejich kroky nedělal, neb kladli moralistní otázky a tam už opravdu je třeba se prokazovat i vlastními postoji. Ale proti gustu žádný dišputát. Položená otázka zůstává položenou otázkou, téma zůstává tématem, ať je kladou filosof, vrah nebo blázen.
      S tím Shawem je to docela trefné. Některá díla ale podle mne bez znalosti kontextu (tedy často autora) dobře pochopit a posoudit nelze. Pro mne to jsou třeba básně a sbírky Ivana Jirouse. V dramatické literatuře mě takto napadají dramolety Thomase Bernharda nebo z jiného břehu právě v DNz uváděná Asanace Václava Havla, jež má sice i nadčasové roviny, ale – podle mne – je pro její pochopení podstatné i povědomí o autorovi textu a době jeho vzniku.

      31.01.2012 (23.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    90. Marie Reslová

      Říkám si,
      když si tak čtu Vilminy příspěvky, že by pan prof. Trenský?
      🙂

      31.01.2012 (23.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    91. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nechci vyhledávat důkazy pro či proti,
      ale dle některých indicií si též myslím, že jde o zkušenějšího/sečtělejšího a ve světě se orientujícího autora/autorku. 🙂
      Nechme mu/jí však volnost škrabošky…

      31.01.2012 (23.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    92. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      pane Švejdo,
      co máte proti Danu Kaiserovi?

      01.02.2012 (15.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    93. Martin J. Švejda

      Vadí mi,
      tak jako ve Vašem případě, jeho zjednodušující pravicově pragmatický pohled na svět.

      01.02.2012 (22.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    94. Vilma K.

      Paní Reslová,
      blog zřejmě pokračuje a ve Vašem předposledním příspěvku říkáte, že se ráda zúčastňujete těchto debat. Tak odpovídám.
      Za prvé, nepotvrzuji ani nevyvracím Vaše spekulace, že jsem klonem profesora Trenského. Tím by se celý koncept pseudonymů jenom kompromitoval. Věřte v cokoli chcete. (Přiznávám se jen, že odkaz na Claudela byl ovlivněn jeho článkem o tomto autorovi v SADu.) Ale neočekávejte, že si najednou začnu hrát na hlupačku, abych se odpoutala od toho podezření.
      Za druhé, je těžké s Vámi debatovat, protože je třeba se mít permanentně na pozoru, že nějakým způsobem sdělení svého oponenta přeinterpretujete, a tím i diskreditujete. Tentokrát je to má věta „že máte na pseudonymy alergickou reakci.“ Je to velmi triviální metafora, která ale adekvátně vystihuje Váš postoj, který se opakuje ve Vašem příspěvku i jinde. Ale přesto si hrajete na uraženou: „Prosím, nepodsouvejte mým slovům jiné významy, je to hrozný zlozvyk.“ Význam Vašich slov zde je naprosto jednoznačný: odsuzujete pseudonymy, což je Vaše plné právo. A má metafora nic jiného nenaznačuje. Bohužel, podobnou desorientující taktiku jste užila v tomto blogu už dříve.
      Za třetí, Váš citát z Havla je v doslovném znění: „/…/ Pravda není jen to, co se říká, ale i to, kdo, komu, proč, jak a za jakých okolností to říká.“ (Citát je z Dopisů k Olze.) Dovolte, abych namítla, že význam těchto slov je spíše opačný, než mu přisuzujete. Havel v dopise popisuje zrůdnost a morální devastaci totalitního prostředí, v němž není jistot, každé slovo může být zneužito a překrouceno. Havel byl morální absolutista a tento citát si nelze vyložit jako přijetí ideje relativního smyslu sdělení podle momentálního kontextu. V jeho hrách k tomu sice dochází, ale čistě ze satirického pohledu. V jeho morálním světě pravda se píše s velikým P, a sdělení je sdělení je sdělení. Nedovedu si představit, že by souhlasil s Vaší interepretací tohoto citátu.
      Otázku pseudonymů si lze položit i jinak. Když třeba Reslová, Varyš, Just, Pavlovský či jiní velikáni české kritiky vstoupí do diskuse pod svými jmény, tak to zažene do kouta obyčejné smrtelníky: jako obyčejně, elity budou debatovat mezi sebou. Když vystoupí pod nic neříkajícím pseudonymem, tak se snad někteří vynoří z úkrytu a diskuse se zúčastní.

      02.02.2012 (7.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    95. Marie Reslová

      Milá Vilmo,
      kvůli vám jsem si našla svůj příspěvek, v kterém jsem se poprvé vyjádřila k pseudonymům. Napsala jsem: „Jakou cenu má názor, jehož pisatel se pod něj zdráhá podepsat? Žádnou.“ Tady jsem výše vysvětlila, že mívám problém s reakcí na anonymy i proč. Kopíruju: „Ctím svobodné rozhodnutí, takže nebudu vylučovat nikoho, kdo cítí potřebu se skrývat pod pseudonymem. Ale když nevím, koho mám na druhé straně, znejisťuje mě to. Začínám uvažovat o provokaci, zlomyslné hře, mystifikaci atp. Do takových diskusí, kde za své vstupy nenesou jejich autoři osobní odpovědnost, se mi nechce.“
      Když to čtete pozorně, zjistíte, že se nejedná o žádnou alergii ani o odsouzení. Jen jsem stejně svobodně, jako vy máte právo pseudonym používat a prosazovat, vyjádřila, že mi komunikace s člověkem, který má potřebu se za něj skrývat, z různých důvodů nevyhovuje.
      V této diskusi mi zablikala červená ve chvíli, kdy jste mě vyzvala, ať se omluvím za „holčičí zápas v bahně“. Do té doby jsem vás považovala za ženu, spíš slečnu. Ale kdyby tomu tak bylo, bude přirozenou reakcí na „bahno“ smích. V tu chvíli totiž bylo absurdní, že se tři holky přou o vysokých teoretických problémech a všechny se nějak zamotávají do nepřiměřeně vážné polemiky – odtud holčičí zápas v bahně. Všechny jsou od bláta a chlapi se na to koukají a baví se. Chtěla jsem to ukončit žertem, protože mi to připadalo směšně přepjaté. Vaše reakce ale nebyla reakcí holky, co má nadhled, ale muže, který chce mít pravdu a vyhrát. Chtěla jsem vám pak rozkladem o svých pocitech vysvětlit v čem je problém, protože jsem mezitím už vaši dikci poznala. V tomhle směru mám instinkty z divadla poměrně vycvičené. Nic alergického nebo odsuzujícího v tom nevidím, jenom prostě ráda chodím do boje s odkrytým hledím a koukám protivníkovi do očí
      🙂
      Za vyhledání toho citátu – díky! Neměla bych tu trpělivost a nepamatovala jsem si, z čeho to je. Dopisy Olze jsem četla v roce 1988. Ta věta se mi nějak sama od sebe vryla a mnohokrát jsem si uvědomila, jak přesně vystihuje skutečnost. Je také dobrým klíčem ke čtení Havlových her. JInak je mi líto, ale zase s vámi musím nesouhlasit. Havel nebyl morální absolutista, kdyby jím byl, nemohl by psát tak svělé hry. A vy si vážně myslíte, že ta věta přestala v 89 platit?

      02.02.2012 (20.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    96. Villma K.

      Paní Reslová,
      další zjevné polopravdy a kličky, sorry. Sám Váš text Vás usvědčuje z nepravosti: „Teda holky, kam se na VÁS bere Varyš. To je tak trochu holčičí zápas v bahně.“ (26. 1. 21.40) . Tedy dvě holky (Vilma a Johana), ne tři. S jakou tvůrčí imaginací vysvětlujete tento incident! Co se týče Havlova citátu, jak budete mít možnost, tak si celý dopis přečtěte, je to z 25. 7. 1982, snad jej pak pochopíte v kontextu jinak. (Je užit i v Pokoušení v ironicky inverzním smyslu.)
      Nechápu, jak blogové sdělení s podpisem by bylo méně vystaveno nebezpečí (havlovského) zneužití nežli sdělení s pseudonymem. Spíše více. Anebo proč by takové sdělení v dobré víře bylo méně srozumitelné. A že Vás pseudonym zastrašuje? Chvála bohu, na to zrovna nevypadáte.
      Problematika pseudonymů jenom odvrací pozornost od skutečných problémů. Nezavedl jsem ji v tomto blogu já, a diskutovat o ní v budoucnosti nehodlám.

      02.02.2012 (22.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    97. Marie Reslová

      Vilmo,
      tou třetí jsem přece myslela sebe. Přišla jsem si v tu chvíli legrační, ale i vy dvě se mnou. Přišlo mi najednou, že holky se mají bavit o něčem jiném. Kam se na vás hrabe Varyš – no přece v tom, jak jste mě obě v teorii tlačily do kouta… 🙂 To se mi „klukama“, s kterými se tu bavívám, neděje.
      Je to zvláštní, čím jsem upřímnější, čím víc toho na sebe prozrazuju, tím víc to považujete za polopravdy a kličky. Nechme toho.
      Ale s tím Havlem fakt děkuju. Zkusím si to najít. Ale už sem ani nebudu pro jistotu psát, jak jsem to pochopila. jěště bych vás rozčílila, a navíc je to tu hrozný žrout času.

      02.02.2012 (22.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    98. Marie Reslová

      Ten dopis je z 24.7.
      a právě jsem si ho přečetla. Bylo pro mě důležité ho číst právě teď a skoro mám pocit, že celá tahle nesmyslná polemika, k níž mě cosi stále vracelo, se odehrála jenom proto, abyste mě k tomu textu přívedl. Díky! Teď může definitivně skončit.

      02.02.2012 (23.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    99. Josef Herman

      Josef Herman

      Marie,
      nemyslím, že by polemika byla zbytečná. Je dobře vracet se i k věcem zdánlivě samozřejmým, a kdyby nic jiného, tak tu natvrdo i mezi řádky zaznělo něco, co často opomíjíme: že kritiku každý píše zároveň o sobě, a tedy i ankety kritiků jsou o nás samých. Osobně nehledám v cenách vítěze, zajímavější jsou právě nominace, množina děl, která vyzvedneme ze záplavy celkové produkce. V tom jsou ceny a ankety hodně užitečné.

      02.02.2012 (23.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    100. Villma K.

      Upřímnost za upřímnost.
      Je to zvláštní, ale když vytvoříte fiktivního diskutanta, tak se v něj / v ní mimoděk převtělujete. Já jsem byla Vilmou K.., která byla v mých představách asi třicetiletá, čupr holka. Je to směšné? Možná. Je to ale asi podobné, když se píše román či hra.

      03.02.2012 (0.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    101. Villma K.

      …a přesně půlnoční předěl byl můj konec.
      Omlouvám se, že jsem způsobila tolika lidem tolik nepříjemnosti a snad i bolesti. Vystouplia jsem z povídky E. T. A. Hoffmanna do moderního světa, a nedopadlo to dobře.

      03.02.2012 (3.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    102. Johana Chylíková

      MR:
      já sem stoprocentně holka a zápas v bahně mi taky přijde jako trapárna, které bych se rozhodně nesmála. pohlaví se nedá poznat z psané komunikace. to si myslí jenom amatérští psychologové a lidi, co si jedou v sexismu (tj. skoro celá populace čr .-)

      03.02.2012 (12.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    103. Marie Reslová

      No holky se tomu nesmějou,
      ty se perou hlava nehlava, ale kluci z toho maj srandu. A to byla ta situace. Hele, Johano, nic ve zlém, dokud vás neuvidím i s občankou (:-)žert!) nebo v sauně, nebudu věřit, že nejste Varyš, Kolečko, Svoboda nebo Ondřej Pavelka.

      03.02.2012 (12.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    104. Johana Chylíková

      no, ale já ani vilma sme z toho srandu neměly 🙂
      záleží na smyslu pro humor, ne na pohlaví. rozhodně nejsem ondřej pavelka, ani kolečko, kdybych měla být chlapem, tak asi nějakým mladým, pohledným hercem. a nemarnila bych čas tady, ale stála bych nahá před zrcadlem .-)

      03.02.2012 (13.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    105. Marie Reslová

      Já se docela bavila.
      Musím se vám, holk, k něčemu přiznat. Já jsem Karel Král.

      03.02.2012 (14.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    106. Yvonna

      Diskuse odhalila
      složitost vztahů mezi těmi, kdo pravidelně blogují. Není to jen intelektuální závislost, naopak, především citová. Intelektuálně mohou být posice dost vyhraněné, ale ty se hroutí pod tíhou iracionálního, co je v nás.
      Vilma K. má velmi složitou genealogii, kterou bych ráda popsala, ale není k tomu dost místa. Za jejím zrodem stály složité osobní vzpomínkové i jiné momenty. Ale bez této fiktivní postavy, participace jejího tvůrce by v diskusi neexistovala. Od doby Mikukulkovy debaty má tvůrce Vilmy velikou aversi k tomu, aby se jeho jméno objevovalo v blogových diskusích. Za jistých okolností se tomu ovšem nedá vyhnout. Johana má ovšem pravdu, nebyla to s výjimkou několika situací žádná sranda. Zvláště po Reslové návrhu osobní schůzky s Vilmou K. Tehdy se opravdu polekala, že se mnozi mohou domnívat, že bylo hlavním záměrem si z účastníků vystřelit. Tak tomu rozhodně nebylo. Tvůrce Vilmy nemá však zásadně negativní postoj k tomu, co se stalo. Bez Johanky a Vilmy byla by to velenudná záležitost. A souhlasím s Hermanem, že to před nám postavilo zrcadlo, což všichni potřebujeme. Byla to ale vyjímečná záležitost, která se ve stejné podobě už asi nemůže opakovat.
      Také bych rád věděla, kdo se skrývá za Johankou. Podezřívala jsem původně Varyše. V každém případě se jejímu tvrůrci podařilo lépe smazat stopy, nežli tvůrci Vilmy. Ale ten se po pravdě příliš o to nesnažil. Ale snad je lépe, když Johanka zůstane mystériem. Z romantické literatury víme, že odhalení totožnosti vede často k smutným koncům.

      03.02.2012 (16.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    107. Jan Kahuda

      Paní Reslová,
      to jsem rád, že jste K.K. Začínal jsem mít obavu, že jste ve skutečnosti pan P. P..

      03.02.2012 (16.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    108. Martin J. Švejda

      Mně bylo hned jasný,
      že to takhle jednou musí skončit. Teď už je možný všechno…

      03.02.2012 (17.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    109. Pavel Trenský

      Pane Švejdo,
      myslím, že když vyloučíme externí drobnůstky, diskuse byla na velmi slušné intelektuální úrovni. Rozhodně její kultivovanost byla větší nežli třeba v případě „Mikulkových“ diskusí minulosti, kde se každý podepisoval plným jménem. Jak se ukázalo během posledních tří měsiců, pseudonymové nemají menší smysl pro morální a intelektuální zodpovědnost nežli regulérní diskutanti. A je to živější. Pochybuji, že se to v budocnou změní.

      03.02.2012 (17.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    110. Martin J. Švejda

      Milý pane Trenský,
      ano, jde o můj osobní blok, ale já si na něm trvám (a snažím se dle něj postupovat): pokud vyslovený názor nemá osobního ručitele, nepovažuji jej za relevantní názor a s takovým diskutujícím nechci diskutovat. A ještě jinak: hra je hra a vážně míněná diskuse je vážně míněná diskuse. Za špatné/nešťastné považuji, když se obé míchá dohromady.
      A abych skončil dle pověstného Cata: Myslím, že uvedené „konce“ jsou důsledkem stávající podoby IDN pod vedením Vladimíra H.: tedy pouhopouhého skladiště bez jakéhokoli redakčního formování, bez jakékoli „tváře“. Opravdu redakce DN o tuto podobu IDN stojí?

      03.02.2012 (23.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    111. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Švejdo,
      proč myslíte, že iDN jsou pod vedením VH „pouhopouhým skladištěm bez jakéhokoli redakčního formování“? Co by měl VH redakčně formovat? Nevím, jak redakce, ale já si myslím, že iDN mají být především prostorem pro různé názory, informace a pro debaty, tedy pro to, co v tištěných novinách buď nejde vůbec, nebo jen velmi neohrabaně. A to tu podle mého je. VH se snaží v odůvodněných případech materiály přímo shánět (viz koncepce ředitelských uchazečů).
      Možná se jen nevyznám, protože podobné stránky moc nenavštěvuji, možná jsem Vás nepochopil, prosím, upřesněte.

      04.02.2012 (1.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    112. Pavel Trenský

      Pane Švejdo,
      myslím, že Hulcovi ubližujete. Pod jeho laissez faire vedením se lidé cítí v pohodě, neváhají promluvit. Že to nejsou všechno perly, to snad ani nemůže být jinak. To, že se v poslední době zapojili i předešlí zavilí nepřátelé tohoto žurnálu, je myslím do značné míry díky jeho nevtíravé, (zdánlivě) flegmatické osobnosti. Co se mu podařilo, je vytvořit jakésí cítění rodinné sounáležitosti. I-DN je zdrojem poučení i relaxace, a to není tak málo. Problémem je nadále úprava: lineární proud informací a názorů není nejšt’astnější formát, ale to není, pokud vím, jeho vina.

      Jako odpověd‘ na Vaši tézi o neslučitelnosti hry a vážného diskursu
      jsem sestavil citáty z některých nejeminentnějších myslitelů o této tematice, kteří mají opačný názor:

      Člověk je člověkem jenom tam, kde si hraje. (Friedrich Schiller)

      Št’astný je ten, kdo ví, jak si hrát. (Ralph Waldo Emerson)

      Život se má žít jako hra. (Platon)

      Za hodinu hry můžete se dozvědět více o člověkovi nežli za rok konversace. (Platon)

      Skrz hru odhalujeme, jací jsme lidé. (Ovidius)

      Kultura se rodí a rozvíjí ve hře a jako hra. (Johan Huizinga)

      Téměř všechno, co je tvorba, má původ ve hře. (Abraham Maslow)

      Ten, kdo chce mnohému rozumět, musí si mnoho hrát. (Gottfried Benn)

      Skutečný cíl lidského života je hra. (G. K. Chesterton)

      K umění dobře odvedené práce civilizovaná společnost musí připojit umění dobře provedené hry. (George Santana)

      Lidé často zapomínají, že hra je vážná záležitost. (David Hockney)

      Tvůrčí lidé jsou zvědaví, pružní ve svých názorech, soustředění a nezávislí s enormní chutí pro dobrodružství a láskou ke hře. (Henri Matisse)

      Člověk je nejblíže sám sebou, když zvládne vážnost dětské hry. (Heraclitus)

      Objev něčeho nového se nerodí v našem rozumu, ale v naší instinktivní hravostí. (Carl Jung)

      V každém opravdovém muži se skrývá dítě, toužící po hře. (Nietzsche)

      Opakem hry není práce, nýbrž deprese. (Brian Sutton-Smith)

      04.02.2012 (5.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    113. Jarda Moravec

      Prima!

      05.02.2012 (21.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    114. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      koukl jsem se po dlouhé době,
      abych si přečetl, co mi tenkrát pan Švejda odpověděl. nemyslím si, že mám „zjednodušující pravicově-pragmatický pohled na svět“ a nemyslím si to ani o Kaiserovi, dokonce ani nemám za to, že by se něco takového projevovalo v mém psaní o divadle. hlavně je ale ta úvaha logicky pomýlená, protože pravicový nebo levicový zároveň nemůže být pragmatický – buď máte názor, čili ideály (hlásíte se třeba k pravici, nebo levici), nebo jste oportunista a chováte se dle toho, co je v danou chvíli výhodné nebo praktické: to je pragmatismus. nicméně já vnímám politiku spíš jako zábavu a zajímavou hru.

      a k těm pseudonymům: párkrát už jsem pseudonym i při psaní do (i)DN použil, ale ne v této diskusi.

      08.02.2012 (13.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    115. Martin J. Švejda

      Ad J. Herman:
      spor se týká koncepčního rázu IDN. IDN jsou v současné době prostorem pro cokoli divadelního i (nedivadelního); stránkami, suplujícími vlastně to, oč by mělo usilovat takové http://www.divadlo.cz; jsou „vším“ a „ničím konkrétním“. Jejich strategie je extenzivní, nikoli (jak bych očekával od webu konkrétního periodika) intenzivní.

      08.02.2012 (15.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    116. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Martine,
      těžko mi jako jejímu autorovi obhajovat současnou koncepci i-DN. Ta musí mluvit sama za sebe. Mrzí mě, že Ti nevyhovuje, ale co mám dělat? Všem se nazalíbíš. A jsem rád, že i tak i-DN čteš a diskutuješ. O to nám jde především. Být otevřenou „agorou“ divadelníků a jejich diváků (včetně kritiků).
      Existuje Divadlo.cz, stejně jako existuje Rozrazil Online, Scena.cz ad., je zkrátka řada (divadelních/kulturních) portálů, každý se snaží o svůj výběr textů a psaní o aktuálních tematech, každý má své autory i čtenáře. Že se mnohdy témata a čtenáři překrývají snad není na závadu, stejně jako se překrývají – pro jednoduchost – třeba LN s MfD, Právem apod. Každý dává důraz na jinou událost, každý ji popisuje jinak, svými autory, a každý přebírá i agenturní informace. Tak je tomu i u i-DN. Současné i-DN nejsou Kritickou přílohou DN, ale integrální součástí DN. Snažíme se informovat o světě divadla a ten dávat do různých politických, společenských a kulturních kontextů. Proto klademe důraz na (divadelní/kulturní) publicistiku (v poslední době jmenování pražských ředitelů, financování divadel v Brně, Plzeň 2015). Kde jinde ji najdeš? Navíc se snažíme vyvolávat na daná témata (a to i inscenace – viz Hyde Park) veřejné diskuse, na které se jiné portály (třeba právě Divadlo.cz) nesoustředí. Myslím, že mnohdy vznikl cenný diskurs právě a jen díky reakcím čtenářů. Další velký prostor věnujeme denním zpravodajstvím z festivalů, což jsou opět – věřím – jedinečné materiály, které by jinak nevznikly. Stejně jako třeba reference z MET, RNT a zahraničí blogy. A na kritiku a esejistiku snad taky nezapomínáme. Dále oslovuju kulturní osobnosti, aby si u nás otevřely vlastní blogy. Věřím, že i to je pro čtenáře přitažlivé a kulturní prostor rozšiřující. Snažíme se co nejvíc vnímat a využívat jedinečnost internetu. Tedy rychle reagovat na aktuální dění, mít osobnostní rubriky, dávat prostor různým názorům, být partnerem čtenářům a divadlům. A nezapomínat na nadhled a humor. Být zkrátka Divadelními NOVINAMI s působností (minimálně) celé republiky. Pokud bys chtěl a hledáš ryze odbornou kritiku a jí adekvátní reakce (takový má dojem z Tvých výtek) bez jízlivostí, ironie, šťouchanců, bez pseudonymů, myslím, že od toho je tu spíš SaD, kde – ostatně – je dnes redaktorem bývalý šéf i-DN Vladimír Mikulka, tak předpokládám, že i-SaD otevře (není to tak technicky náročné) a „intenzivní“ prostor divadelních analýz nabídne. Tím ale neříkám, že se jim bráníme. Jen otevíráme prostor i laickému publiku, což s sebou pochopitelně nese i mnohá úskalí. Díky tomu jsme ale – myslím si – čtivější a atraktivní.
      Kdysi mi Marie Reslová říkala: „Sním o divadelním portálu, který si po návratu z divadla otevřu a dočtu se v něm, co všechno se v divadle ten den stalo i s recenzí premiéry, z které jsem právě přišla, včetně diskuse nad ní, do které bych se hned – se sklenkou vína v ruce – zapojila.“ Takové i-DN bych rád vytvořil.
      Otázka pseudonymů je skutečně spíš věcí „nastavení“ každého z čtenářů. Mně nevadí a začaly i docela bavit, byť sám bych do seriózních diskusí takto asi nevstupoval. Ale hlavně internet si bez toho snad ani nelze představit. I v dobách šéfování i-DN Vladimírem Mikulkou to bylo možné a celkem jistě pseudonymu někdo využil (ostatně Petr Velek psal na i-DN právě tehdy). Jen to nebylo deklarované.
      Problém spíš vidím v „tekutosti“ i-DN, kdy se texty za sebe mechanicky řadí. S tím zatím nelze nic dělat, ale už se pracuje na změnách. Pokud se povedou, najdeš si pak vlastní rubriku a budeš otevírat třeba jen ji (např. recenze).

      08.02.2012 (18.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    117. Pavel Trenský

      Pane Hulče,
      přestože jsem zastánce pseudonymů, myslím, že by redaktoři ve svém vlastním periodiku pod pseudomy vystupovat neměli. To by rozhodně nevypadalo dobře. Bud‘ pod vlastním jménem, nebo pod titulem periodika, jak se to někde dělá. Ovšem, v takovém případě redaktor nemuví za sebe, ale ze celou redakci.

      08.02.2012 (19.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    118. Pavel Trenský

      Co by bylo ideální,
      kdyby i-DN vytvořily blog, soustřed’ující se na premiéry inscenací (činoherní i jiné), a to přenesením recenzí v internetovém vydání vybraných periodik. Ono to mělo smysl vždycky, ale dnes, kdy je nutné si časopis předplatit, je to desetkrát tak důležité. Není to ovšem nic nového, existuje to v různých podobách na celém světě. Jednu část blogu by třeba vyvěšovala pražská divadla a jinou mimopražská, aby to bylo přehlednější. Práce by s tím bylo málo. Něco takového děláme v Met blogu, ale tam je to složitější, protože se recenze musejí překládat. Také fotografie by nebyly nutné. Byla by to velká služba jak odborníkům, tak řadovým čtenářům. Jako přiklad takového blogu čistě v operním žánru přikládám:

      http://theoperacritic.com/reviews.php

      Tento blog má domovskou adresu v Novém Zélandu!

      08.02.2012 (20.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    119. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane profesore,
      nevím sice, proč by redaktor DN nemohl používat pseudonym, jsem ale přesvědčen, že jej ve vážném textu ani diskusi nikdo z redakce nepoužil. Trochu mne zaskočil Vojta Varyš, neb jsem myslel, že je též příznivcem sebou podepsaných zpráv. Obávám se, že kdysi diskutoval v rubrice Varyš píše… (minimálně občas) sám se sebou, z čehož jsem jej tehdy podezíral, ale on se dušoval… Nicméně mu to nemám za zlé, tehdejší jeho psaní bylo chytré, vtipné a zdravě provokativní.
      A co se týká Vašeho návrhu kritického blogu, právě samostatnou záložku pro inscenace a diskuse nad nimi chystáme. Ostatně rubrika Hyde Park, která se bohužel moc nechytla, a tak jsem ji načas opustil, právě všechny na netu dostupné kritické reflexe (přesněji linky na ně) vždy přinášela. Její problém jsem viděl v tom, že velmi rychle „zmizela“ z úvodní stránky, a nebylo tedy snadné se do diskuse napojovat po delší čas či později. Jakmile se nám trochu rozvolní finanční (dotační) ruce a budeme moci přetvořit i-DN, jistě cosi obdobného Vámi nabízenému novozélandskému blogu na i-DN vznikne.

      08.02.2012 (22.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    120. Pavel Trenský

      Pane Hulče,
      proč by redaktor neměl užívat pseudonym? Především proto, že určuje a kontroluje agendu, a snad dokonce i moderuje diskuse. Snadno by mohlo vzniknout podezření (at‘ zasloužené, nebo ne), že dochází k manipulaci názorů. Nedovedu si představit, že by svědomitý redaktor-moderátor vystupoval ve stejné diskusi pod vícero jmény. Co se týče diskutování sama se sebou, může to být nevinná záležitost, ale korupce není daleko. Když bych chtěl prosadit jistý názor, a za tímto účelem bych stvořil 3-4 dvojníky, vystupujícími pod různými jmény, a pak zorchestroval diskusi, kterou by ostatní považovali za autentickou, málokdo by to považoval za eticky přijatelné.

      Na ten nový blog se opravdu těším, protože se cítím do značné míry odříznut od divadelního dění. Bez internetového vydání DN byl bych odříznut úplně, ale cítím potřebu zavítat i jinam. Takových lidí musí být desítky, snad stovky, a budou vám velmi vděční.

      09.02.2012 (0.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    121. Martin J. Švejda

      Vladimíre a pane profesore,
      jedna věc je samotná organizace webu, na níž lze zajisté co ku prospěchu měnit, a druhá věc je šíře záběru (a její hodnota). Ano, IDN chce být NOVINAMI. Myslím, že mnohem prospěšnější by bylo, kdyby byly ČASOPISEM a „novinovost“ přenechaly někomu jinému (jako zmíněnému http://www.divadlo.cz). A zajisté, konkurence nějakého I-SADu by byla jen a jen ku prospěchu.

      09.02.2012 (0.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    122. Pavel Trenský

      Pane Švejdo,
      časopisem je DN, a i-DN může vykonávat lepší službu jako noviny. I když do jisté míry funguje i jako časopis. Většina autorů chce vidět své příspěvky především v tisku (mne nevyjímaje) a do internetu jdou většinou za diskusemi, pro než jsou časopisy méně vhodné.

      09.02.2012 (0.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    123. Pavel Trenský

      Ještě k tomu novozélandskému blogu: je to jen prvni stránka na ukázku, do jednotlivých statí se asi nedostanete bez registrace. Takové volně přístupné blogy ovšem také existují. Ale tenhle je nejobsáhlejší.

      09.02.2012 (1.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    124. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Martine,
      nesouhlasím s Tebou velmi. Zatím nezastupitelnou hodnotu i-DN vidím právě v té novinářské až deníkařské rovině a ve vyvolávání diskusí. Tebou protěžované Divadlo.cz plní spíše servisní (velmi cennou a důležitou) službu. Nerozlišuje závažnost a význam publikovaných zpráv a informací, nesnaží se o pře a diskuse, ale jen a jedině informuje. Téměř bez ladu a skladu. i-DN se už chovají jako noviny, které vyberou závažné a podstatné zprávy a snaží se vyvolávat polemiky a skrz ně se dobírat podstat a příčin daných jevů a událostí, vyprovokovat širší společensklou debatu (jako se stalo např. kolem Komedie). A to především otevíráním a nabízením témat a odkrýváním problematických situací. Nevšiml jsem si, že by to jiné divadelní servery dělaly. Vedle toho sledují i-DN i rovinu kritickou a ryze divadelní. A také mnou milovaný a Tebou přehlížený kulturní a jiný kontext (rozhovory, recenze koncertů – viz Floex, osobnostní blogy atd.).
      Věřím, že to má smysl. A že i-DN mohou být kulturními novinami, kde si třeba Ty otevřeš jen některé stránky a jiné budeš vždy přeskakovat, jako já – například – přeskakuju v denících Ekonomii, Módu, Automobilismus nebo Hodnocení hospod, ale respektuju, že tam – pro jiné čtenáře – jsou a mají smysl. Vadilo by mně, kdyby tam nebyl Sport, Rejžek a Kultura.

      09.02.2012 (1.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    125. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane profesore,
      až teď jsem si všiml Vašeho ohlasu z 0:21. Ano, souhlasím. Ten, kdo má přístup do moderování internetových diskusí a vzniku textů, má velmi vysokou zodpovědnost. A nesmí za žádnou cenu určité hranice (etické i jiné) překročit. Jen a jedině tím je důvěryhodný. I kdyby mu Martin Švejda lál, že to dělá blbě. Jsem si toho vědom a každý svůj čin na i-DN (i přijatý článek) rozvažuju a dokážu jeho publikování či nepublikování obhájit (nebo aspoň vysvětlit). Mé krédo je nemanipulovat s lidmi, dostupnými fakty ani názory a držet IQ publikovaných textů ve vrcholcích Krkonoš. Občasným výletům do Alp, Himalájí či na Českomoravskou vrchovinu však pro zdraví těla a duše nebráním. Hlavně neobrůst mechem a neobstavit se kamenem.

      09.02.2012 (2.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    126. Pavel Trenský

      Pane Hulče,
      nikdy jsem o Vaší integritě v tomto směru nepochyboval. Pan Švejda to myslí dobře, ale je trochu příliš přísný k lidským slabostem.

      09.02.2012 (3.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    127. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      ovšem nezapomínejme,
      že diskuse je jen typ manipulace.

      09.02.2012 (15.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    128. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      V. V.,
      říkáš naučené fráze. I samotný život je z jistého úhlu manipulace. Podstatné je, co mu vtiskneš za obsah.

      09.02.2012 (18.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    129. Pavel Trenský

      Manipulace
      mohou být přízemní i vznešené. Platonovy sokratovské diskuse jsou také zjevné manipulace.

      09.02.2012 (20.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    130. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      jistě, ale vy oba jste protestovali proti manipulaci jako principu. a to je manipulativní.

      10.02.2012 (12.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    131. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      🙂

      10.02.2012 (14.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    132. Pavel Trenský

      Pane Švejdo.
      zde opravdu nerozumím, oč Vám jde.

      10.02.2012 (15.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,