Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Gilmorky bez servítků

Ve své nejnovější inscenaci se Divadlo LETÍ v mnohém opírá o známý seriál Gilmorova děvčata. Není divu, hra A pak přišla Mirna německé autorky střední generace Sibylle Berg pojednává o vztahu matky a dcery. Inscenace je protkána hudebním motivem ze seriálu a průpovídkami: v minulých dílech jste viděli. Taktéž v programu diváci najdou dvě analýzy Gilmorek.

Natália Drabiščáková coby hlavní představitelka matky a Kateřina Dvořáková jako dcera Mirna FOTO ALEXANDR HUDEČEK

Inscenační tým prostřednictvím odkazů otevřeně sděluje, že uvedený kus není hloubavým analytickým dílem s intelektuálními ambicemi, ale spíše hmatatelnou, sdílnou a konkrétní reflexí dnešního života a problémů. Text ironicky polemizuje o podobách rodiny a možnostech seberealizace žen-matek. Oproti seriálovému pendantu si ale text i inscenace rozhodně neberou servítky a jdou na dřeň.

Byť není hra obsahově příliš originální, může se s ní velká část diváků (divaček?) ztotožnit. Navíc nabízí ozvláštnění v práci s postavami – jak předepisuje autorka, text může být rozdělen na libovolné množství velkých a malých postav (dokonce i jednu). Režisér Adam Svozil s dramaturgyní Marií Špalovou se rozhodli pro tři postavy kamarádek (které místy splývají do jedné) a čtvrtou, dceru Mirnu. Jak z inscenační poznámky vyplývá, postavy balancují mezi představováním vnitřních hlasů jednoho člověka a dialogem různých osob, a to přináší potřebnou dynamiku.

V inscenaci vidíme mladou ženu, která se stává matkou a tuto roli nedokáže zcela přijmout. Autorka nám naznačuje, že byla aktivní, bojovná intelektuálka a rebelka, která usilovala o společenské změny a jako matka cítí, že její boj již skončil. Navíc nerozumí své dceři a hodnotám její generace, ztrácí kontakt se svými kamarádkami, nedokáže navázat na svoji kariéru… V tomto nepříliš optimistickém nastavení mysli reviduje své ideály, které teď zní jaksi prázdně. Žádné revoluční ideje nikdy nedokázaly změnit koloběh ženského života, který je dán nevraživostí matek a jejích dcer. Z nepochopené dcery, pro kterou je matka trapná, se stává trapná matka, která nechápe svoji dceru.

Ve hře Sibylle Berg (český překlad Helena Eliášová) se postava matky rozhodne proti své letargii zakročit a přestěhovat se s dcerou na venkov. Navenek doufá v nový život, ale cítíme, že se uvnitř spíše smiřuje s průměrností, či dokonce touží alespoň po této průměrnosti. To, že dospělá dcera s vědeckými ambicemi zřejmě nebude sdílet tyto romantické představy, je ze závěru textu zcela zřejmé. Přesto se režisér a dramaturgyně rozhodli dopsat do předlohy ještě dovětek, ve kterém dcera bezcitně smete ze stolu přání matky a vysloví to své – aby matka žila v domově pro seniory.

Obsáhnout zhruba dvacet let života dvou žen nutně vede k jisté zkratkovitosti až zjednodušování. O generaci mileniálu se tu mnoho nedozvíme, ale proč bychom měli, když se jedná o nás či lidi kolem nás. Důležitější je zachycení jakési emoce doby – uštvanosti a vyčerpání, které se zrcadlí v proměnách ženy. Tyto emoce se projevují zejména ve vypjatém až překotném herectví. Natália Drabiščáková coby hlavní představitelka matky se neustále bičuje vlastními ambicemi a přivádí se tak paradoxně k sociální a emocionální sebevraždě. K tomu jí „pomáhají“ kamarádky a alter ego v podání Dany Polákové a Diany Tonikové, které postupně mizí z jejího života. Komorní hlediště rozestavěné kolem mírně vyvýšeného jeviště vytváří blízký kontakt s herečkami a zhušťuje i tak vypjatou atmosféru. Autorka výpravy Anna Brotánková navíc do jeviště umístila několik úkrytů. Ty slouží na příchody a odchody hereček, které vzhledem k umístění na podlaze působí spíše jako nenadálé mizení, prchání, schovávání a objevování se. Poslední z hereček, čerstvá absolventka DAMU Kateřina Dvořáková, představila dceru Mirnu, a to od nemluvněte až po dospělost. Různým věkům přizpůsobuje svůj herecký projev, ale i kostým – od růžových dupaček až po elegantní kostým.

Hra, která měla německou premiéru v roce 2015 a českou ve VILE na Štvanici v podání souboru LETÍ na začátku roku 2017, sice nijak výrazně nerozšiřuje myšlenkové obzory diváka, nabízí však autentický střet s žitou realitou, která je plná přešlapů, pádů, hořkých slz, ale i vtipu a snů. Inscenační tým dbal především na zpřítomnění těchto emocí, čeho bezesporu dosáhl.

Divadlo LETÍ, Praha – Sibylle Berg: A pak přišla Mirna. Překlad Helena Eliášová, režie Adam Svozil, dramaturgie Marie Špalová, výprava Anna Brotánková. Premiéra 3. února 2017. (Psáno z reprízy 15. února 2017.)

  • Autor: Tatiana Brederová
  • Publikováno: 07. března 2017

Komentáře k článku: Gilmorky bez servítků

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,