Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    A kolotoč se znovu roztáčí!

    Skončily divadelní prázdniny, pojem to spíše už patřící do škatulky zapomnění, kde se smutně vrtí jiné bývalé radosti jako „máslo pod 50 Kč“, „Vánoce na sněhu“ nebo „kouření v hospodách“. Prázdniny ve smyslu svého etymologického původu odvozeného od slova „prázdný“ divadlo už řadu lét nezná. To letošní se opět kejklovalo po pražských ulicích, jezdilo se s divadelním vlakem na Švestkové dráze, naopak ze Švestkového dvora odjelo znovu po deseti letech Divadlo Continuo na pár dní na zámek Kratochvíle, Činoherní klub vzpomínal na své již vyřazené inscenace a navíc nabídl prostory pro vyžití studentům DAMU, Divadlo X10 našlo svou letní scénu na alternativním Stalinu, kousek od něj zas vyrostla šapitó tradičního závěru léta Letní Letná… a tak by se dalo pokračovat nejen ve vodách principiálně divadelních, ale i na jiných, neméně zajímavých místech. Stále je překvapující a obohacující zjišťovat, kolik divadelnosti je i v jiných oborech lidské práce. Kolik divadelnosti v sobě člověk má a jakou míru potřeby ji exponovat vykazuje. Vydat se například v létě na starý czerninský zámek do Chudenic, odkud pochází starobylý český šlechtický rod Černínů z Chudenic, znamenalo také absolvovat tzv. oživlou prohlídku. Standardní prohlídka naplněná informacemi, daty a pikantnostmi vykládaná typizovaným průvodcovským hlasem s dramatickou stoupavou intonací byla vystřídána divadelním představením odehrávajícím se v různých místnostech zámku. Byli tu dva princové bojující o trůn, alchymista, který vyrobil stroj času, mnich měnící budoucnost pomocí iPadu. O historii rodu či zámku jste se ale nedozvěděli nic. Divadelní prázdno, kterému se ovšem vyhnout dá. Stejně jako nadcházejícím volbám, toliko rovněž divadelnímu představení hraničícímu s prázdnem. Vidím to jasně – kostýmy se s léty nemění, repliky koneckonců také ne, dramaturgie je mizerná snad už ze své podstaty. Přesto by na to člověk zajít měl. Následné zhnusení či euforii lze nakonec vždycky spláchnout v divadelní kavárně. Byť je to řešení krátkodobé a nesystémové. Anebo premiérami či festivaly, kterých bude na podzim opět požehnaně. To je řešení dlouhodobé a vskutku systémové. Divadlo opět zapíchne svůj prst do živé tkáně reality, aby se oba navzájem přesvědčily, že jsou. A že s tím druhým mají počítat. A my redaktoři se o tom budeme opět snažit psát. A vy čtenáři budete opět nesouhlasně, anebo souhlasně kroutit hlavou. Jin a jang, rovnováha, smíření. Jako když skončí prázdniny, které ani nejsou prázdninami, a nastane podzim. Mimochodem etymologie slova „prázdný“ se přes svou nejasnost točí také kolem hornolužického výrazu prózdnik – mládě, tele. A slovo „podzim“, respektive „jeseň“ pak kolem gótského asans – doba žní. Z této perspektivy jsme právě překonali jalový čas, kdy se divadelníci připravují na podzimní „maturitu“. Doba odpočinku a hájení skončila a my redaktoři brousíme tužky – a slibujeme, že se nadále budeme vyhýbat floskulím. A na závěr osobní perspektiva – do redakce jsem jako tele přišel já a podzim ukáže, jestli bude co žnout. A i když budete sem tam kroutit nesouhlasně hlavou, zůstaňte ke všem projevům divadelnosti, i těm prázdným, otevření. Nebo tkáň reality zrohovatí a prst divadla se zlomí. A to přece nikdo nechce.


    Komentáře k článku: A kolotoč se znovu roztáčí!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,