Kategorie článků:

Pražská deklarace

4/2017 Herecká asociace informuje

Podoby – Bohyně lásky

4/2017 Snad každej potkal v životě tu bohyni. Někdy jen ve snech. To se taky počítá. I bohyně si to někdy rozdaj’ s tím pravým Erotem. I víckrát. Jak se pozná bohyně lásky? Prostě: umí to. Jestli bohyně existuje, je ve hvězdách. A lásky? To už je vošajstlich. Začíná to obvykle,...

Petr Michálek

4/2017 Dotazník aneb Vyhlížení divadelního času

Švandovo divadlo na Smíchově

4/2017 Do divadla zadním vchodem

Dobro (nejen) po slovensky

4/2017 Slavný rakouský dramatik Karl Kraus řekl: Nesympatická je mi na šovinismu ani ne tak nechuť k cizím národům, jako spíše láska k vlastnímu. Tuto maximu je možno vytknout před závorku autorského přístupu slovenského spisovatele, dramatika, herce a režiséra Laca Keraty (1961) v...

Budapešťské zimní lásky a zločiny aneb Podunajský víkend

4/2017 Návštěva lednové Budapešti souvisela s mou prací v dramaturgické radě mezinárodního divadelního festivalu v Plzni. Navštívil jsem tři představení a jednu výstavu.

Antonín Přidal (13. 10. 1935 Prostějov – 7. 2. 2017 Brno)

4/2017 Spisovatel, básník, publicista a překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny, dlouholetý pedagog Divadelní fakulty JAMU.

Řešit věci v malém a pomalu aneb Permahudba Philipa Glasse

4/2017 Americký skladatel Philip Glass oslavil – a celý hudební svět s ním – osmdesáté narozeniny (nar. 31. ledna 1937). Významné jubileum.

Po Vajdičkovi… aneb Dejvice L. P. 2017

4/2017 Dejvické divadlo prožívá nejisté období. Dejvické divadlo se opakuje a tápe. Dejvické divadlo neví, co si má počít se svým úspěchem. Dejvické divadlo nemůže být bez Miroslava Krobota tím, čím bývalo v dobách jeho uměleckého šéfování.

Mýty kritiky pohybového divadla

4/2017 V posledním loňském čísle Divadelních novin (22/2016) jsem byl citován, aniž bylo uvedeno moje jméno. To je, myslím, potřeba napravit. Došlo k tomu v článku Alexeje Byčka Mlčeti stříbro aneb O kritice pohybového divadla a jednalo se o citát vytržený z mého profilu na...

Smíchu a potlesku bylo dost, výjimečných inscenací méně

4/2017 Jako porotce i recenzent sleduji pardubický GRAND Festival smíchu od jeho skromných počátků a mohu říct, že v průběhu posledních deseti let dosáhl statusu jedinečné divadelní přehlídky.

Anděl v bistru

Autorská inscenace Halky Třešňákové V oku smyčky vypraví s nadhledem i humorem o smrti – či spíše sebevraždách.

Roman Janál: Když zpívám, necítím se jen zpěvákem

4/2017 Někdy v roce 1997 jsem zašel do Státní opery na Lohengrina. Není úplně nejlepší vizitkou, když vás v této opeře zaujme pouze Hlasatel. Ten však stál za to. Řekl jsem si, že si to jméno musím zapamatovat. A dobře jsem udělal. Ten mladý baryton se jmenoval Roman Janál. Když se...

Věcný koktavý král

4/2017 Králova řeč ve Slováckém divadle je teprve pátým uvedením textu Davida Seidlera na českých jevištích. Je to trochu s podivem. Divadelní hru proslavila filmová oscarová verze, ale především – text slibuje kvalitní měšťanskou zábavu v podobě dobře napsané hry a...

Sen o říši snu

4/2017 Tato hra nejlépe byla by provozována štíhlými, krásnými jinochy, někde za růžového večera, plného bezu, kde člověk touží vzdáti svou žádost nejsladším vzdechům a nejhlubším očím, píše v úvodu své pohádkové hry Sen o říši krásy Jiří Karásek ze Lvovic...

Vzestup a pád cara Samozvance

4/2017 Uvedení historické hry Car Samozvanec polského autora Adolfa Nowaczyńského v Národním divadle moravskoslezském lze považovat za odvážný dramaturgický počin. Dala by se totiž očekávat spíše na repertoáru některé alternativnější scény.

Krvaví medvídci

4/2017 Macbeth Michala Háby v Divadle D21 mi silně připomněl Macbetha Jürgena Gosche z Schauspielhaus Düsseldorf (premiéra 2005). Jeden z mých největších divadelních zážitků.