Kategorie článků:

Anatomie manželské hádky

Divadlo v Dlouhé Praha – Georges Feydeau: Dáváme děťátku klystýr! / „Kašlu na to!“, řekla Hortensie.

Svět, z něhož není úniku

Muž z Londýna (A Londoni férfi).

Kritik a jeho svědomí

Sikora myslí snad vždy v první řadě na smysl díla, které se mu předvádí. Ptá se po jeho obsahu, všímá si jeho vyznění a přesahu.

Dobře vytuněný večer

A-Studio Rubín Praha – Tomáš Dianiška, Petr Kolečko: House of Love 2 – Návrat hezkých hochů.

Opera smutné postavy

Státní opera Praha – Jules Massenet: Don Quichotte

Černé panny – Pražské komorní divadlo

Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny, režie Dušan D. Pařízek, Pražské komorní divadlo Naléhavý „diskusní příspěvek“, týkající se střetu kultur, navíc v respektabilním hereckém ztvárnění. Více v recenzi na str. 8. (Pokračování textu…)

Obviňovali nás z nihilismu

Kabaret Caligula se ke svému neprofesionalismu hrdě hlásí a navzdory úspěchu na něm nechtějí nic měnit.

Underground?

Patetické divadlo - Chinaski: Lososovitost, Pokročilost

Radovánky nostalgicky orientální

Krepsko – Bizarre Bazaar Imperial.

Znovu to věčné hledání

Komorní scéna Aréna Ostrava – William Shakespeare: Hamlet

Výročí – květen

Vodička Vladimír, ředitel (1. 5. 1925) △ Chytrá Xenie, herečka (1. 5. 1935) △ Pelcová Jaroslava, sólistka baletu (1. 5. 1940) △ Směták Zdeněk, sólista operety (1. 5. 1945) △ Cvejnová Marta, tanečnice (1. 5. 1945) △ Šimanovský Zdeněk, dramaturg...

Jindra Janoušková: Sedávej panenko v koutě, buď jista, že nenajdou tě

Jako typ, říkají režiséři, působím kladně. A přitom zlejch lidí jsou kolem nás mraky. Měla bych z čeho čerpat.

Ludvík Vaculík píše Břetislavu Rychlíkovi

Nevím: není toto naše psaní trochu do prázdna?

Jsem nepochybně staromilec…

Pendolinem jsem jel dvakrát a nikdy mne do té zrůdy již nikdo nedostane.

Mezi dobytkem a koňmi

Divadlo Husa na provázku Brno – Karel Čapek: Hordubal.

Divadlo cechu grafiků

Prostě divadlo cechu grafiků, ono volné divadelní sdružení Litografičanka, stojí na nepominutelném místě v proudu neoficiálního umění.

Thomas Brussig: Cítím se víc Čechem než Němcem

Nechci se vám, Čechům, nijak vnucovat, ale svým způsobem se cítím spíš Čechem než Němcem.